Boyd Exell: "Chci si vzít zpět titul halového mistra světa"

Dnes vám přinášíme další ze série rozhovorů zveřejněných ve starších číslech našeho časopisu. Australan Boyd Exell dosáhl ve vozatajství významných úspěchů a jeho dominance v této disciplíně může být směle srovnávána třeba s tím, jak kraloval Usain Bolt na běžeckých tratích. 

Aktuálně je Exellova pozornost upřena hlavně k halovému Světovému poháru spřežení, který letos může vyhrát již podeváté. „Rozhodně máme dostatečně kvalitní tým a zkušenosti na to, abychom mohli vyhrát, ale finále seriálu se jede od nuly a vyhraje ten šťastnější,“ říká.

 

Nepocházíte z koňařské rodiny, vaši rodiče vlastně nebyli s koňmi nijak spojeni. Jak jste se k nim dostal?

Ke koním mě to vždycky hodně táhlo. Když mi bylo šest let, tak jsme v Austrálii chodili s rodiči okolo jedné stáje, kde měli ve výběhu asi padesát koní. Vždycky jsem přeskočil ohradník a šel za nimi. Když se ke mně rozešli, tak jsem ale zase vyskočil z výběhu ven, protože jsem nevěděl, co mám dělat. S koňmi jsem ještě neměl žádné zkušenosti.

Ke každým narozeninám a k Vánocům jsem si pak přál jediné – jízdu kočárem, takže se mnou musela vždycky celá rodina absolvovat hodinový okruh. Moje mamka, která byla učitelka, mě představila Maxovi Pearceovi, což byl manžel jedné její kolegyně, a měl kočárové koně.

Takže to je důvod, proč jste si ze všech disciplín vybral právě spřežení?

Rozhodně. Ze začátku jsem byl hodně zklamaný, že ve stáji u Maxe se na koních neskáče, ale po několika dnech už jsem ani nepřemýšlel nad tím, že to byli kočároví koně. Hlavní byla moje láska k nim. Matka se pak snažila Maxe přemluvit, aby se mě pokusil od koní odradit, ale už jsem byl příliš „nakažený“. Společně s bratrem jsme pak trávili u koní každé odpoledne a každý víkend.

 

V kolika letech jste pak začal závodit?

Začal jsem, když mi bylo okolo deseti let. Zlom přišel v mých šestnácti, kdy jsem se stal mistrem Austrálie ve dvojspřeží a v osmnácti jsem dosáhl stejného úspěchu v závodě čtyřspřeží. Na závodění v mojí disciplíně je skvělé, že můžete už jako mladý odjezdit velkou spoustu závodů, takže jsem od těch šestnácti do dvaceti jedna let závodil skutečně hodně.

V jednadvaceti mi pak mamka dala na vybranou, jestli mi má uspořádat velkou narozeninovou oslavu, která byla u nás v rodině tradicí, nebo zda bych chtěl „lístek“ na cestu kolem světa a já samozřejmě zvolil druhou možnost. Nejprve jsem se dostal do Ameriky, ale přístup k vozatajství mi tam přišel velmi podobný australskému a navíc jsem už dlouho věděl, že bych strašně rád závodil hlavně v Evropě. Tak jsem se přesunul do Anglie, kde jsem začal závodit ve dvojspřeží v roce 1996, o rok později jsem se pak zúčastnil mého prvního mistrovství světa.

Zkoušel jste někdy i jiné disciplíny? Třeba skákání nebo drezuru?

Ne. Když jsem se dostal do Anglie, tak jsem se hodně věnoval parforsnímu honu a to byla vlastně celá moje jezdecká kariéra.

 

V rozhovoru pro Equestrian Australia jste řekl, že jste se učil hlavně sledováním dalších jezdců…

Je to tak, každá země má skvělé vozatajce, od kterých se můžete snažit odkoukat jejich techniku. Vždycky jsem ostatní hodně sledoval a snažil jsem se přijít na to, co z nich dělá takové šampiony. Vtipné je, že se to teď obrátilo proti mně, protože ostatní dělají řadu věcí podobně jako já.

 

A vy aktuálně s někým trénujete?

Připravuji se jen se svým týmem, do kterého patří například moje žena a další lidi od nás ze stáje. Ti dokáží přijít s dostatečně konstruktivní kritikou mého kočírování, a je to způsob, jakým se mi pracuje dobře.

 

Ve stejném rozhovoru jste řekl i to, že se úroveň spřežení každým rokem zvyšuje. Co za tím stojí?

Podle mě si teď závodníci vybírají o hodně kvalitnější koně, to je podle mě hlavní důvod, proč se náš sport zrychluje a je každým rokem profesionálnější. Velkou měrou se na tom ale samozřejmě podepisuje i kvalita kočárů, které jsou lehčí a rychlejší.

Podle čeho si vybíráte koně?

Abych byl upřímný, tak dříve jsem se soustředil zejména na pohyb a na to, jak koně vypadají, jaké mají odznaky… Po dvaceti letech praxe jsem ale zjistil, že mnohem zásadnější je ideální temperament a dobrý pohyb.

 

Aktuálně vám začíná halová sezóna. Můžete porovnat atmosféru na venkovních a halových závodech?

Jsem zrovna na cestě na třetí kolo halového Světového poháru spřežení, které se uskuteční ve Stuttgartu. Tamní hala mi připomíná arény, ve kterých zápasili gladiátoři. Skvělou atmosféru tam ještě dokresluje výborné publikum a hudba. Napětí v hale je úplně elektrizující a řekl bych, že to je při venkovních závodech těžko dosažitelné.

 

Jaké kvality musí mít koně, kteří na krytých kolbištích závodí?

Mezi koňmi na venkovní a halové závody je obrovský rozdíl. U druhých jmenovaných potřebujete hlavně, aby je nerozhodil ten menší prostor, musí to mít srovnané v hlavě. Taky je vždycky lepší, když mají zkušenosti se závoděním venku. U koní na venkovní soutěže potřebujete, aby měli dobrý pohyb pro drezuru, byli dostatečně rychlí na maraton, a na parkur zase potřebujete pružnost… To je důvod, proč jsem říkal, že se kvalita koní ve vozatajství rok od roku zvyšuje. Dříve vám stačilo, když jste měli dobrého koně třeba na maraton, v současnosti, pokud máte být konkurenceschopní, zkrátka potřebujete koně, kteří vynikají ve všech třech disciplínách.

 

Závodíte po celé Evropě a říkal jste, že v každé zemi vnímá publikum závody spřežení naprosto odlišně. Můžete říct, před jakými diváky se vám závodí dobře?

Je asi těžké vybrat jedno konkrétní, protože v každé zemi diváci něčím vynikají. Když závodím třeba ve Stuttgartu, tak z diváků cítím, že mají se závody spřežení bohaté zkušenosti. Ve Švédsku chodí zase fandit spíše mladší generace, která je přístupnější a snáz se nechá vyhecovat k silné podpoře. Na závodech v londýnské Olympii mám z diváků zase pocit, že se jim vozatajství velice líbí, ale je pro ně nové, protože se tam jezdí Světový pohár spřežení teprve chvíli. Zajímavá je třeba i švýcarská Ženeva, kde je publikum typické tím, že máte pocit, že přišlo spíše na alpské lyžování než na spřežení. Slaví třeba pomocí zvonů…

Myslíte tedy, že velkou roli hraje tradice?

Právě to, jak zažité jsou velké závody spřežení v dané zemi, podle mě hraje velkou roli a ovlivňuje, jak diváci fandí. To mě velice baví sledovat.

 

Po dvou kolech zatím vládnete halovému Světovému poháru spřežení, celý seriál můžete vyhrát již podeváté…

… a to je taky můj velký cíl. V loňském roce jsem vyhrál většinu kvalifikačních kol a během celé halové sezóny se mi velice dařilo. Pak ale přišlo finále, ve kterém jsem udělal chybu a byl konec. V rámci toho seriálu je velice ošemetné, že třeba celou dobu závodíte dobře a daří se vám, ale finále se jede od nuly, a když v něm uděláte chybu, tak jste skončili. To je bohužel rozdíl třeba oproti Formuli 1, kde celou sezónu sbíráte body za jednotlivé závody a mistrem světa se můžete stát třeba tři kola před koncem. Rozhodně máme dostatečně kvalitní tým a zkušenosti na to, abychom mohli vyhrát podeváté, ale bude to zkrátka znova od nuly a vyhraje ten šťastnější.

 

U kolikátého vítězství ve světovém poháru se zastavíte? U desátého?

Desítka zní hezky, ale zatím se soustředíme na letošní sezónu, kde bychom chtěli urvat deváté vítězství. Mám připravených osm koní, které střídáme, takže teď ve Stuttgartu budu závodit se dvěma jinými koňmi oproti minulému týdnu v Maastrichtu. Pro další závody v Ženevě a Stockhomu je budu zase střídat. To je rozdíl oproti dřívějšku, že nemám stálý tým koní, ale chci je prostřídávat, aby zůstali svěží a měli dostatek energie a chuti ukázat se na velkých závodech. Vloni jsem halové mistrovství světa nevyhrál, letos si ale chci vzít vítězství zpátky! Doufám, že si po vítězství v prvních dvou kolech šampionátu udržím dobrou formu i ve Stuttgartu, kam beru jednoho nového koně a podstoupím tak větší míru rizika než normálně.

 

V létě jezdíte na motorovém člunu. Děláte taky nějaký neadrenalinový sport?

Vlastně ani ne, protože kromě člunu jezdím taky na terénní motorce. Extrémní sporty jsou zkrátka součástí mého života. Když jedu třeba lyžovat, tak můžu na sjezdovkách zůstat maximálně tři nebo čtyři dny, protože když tam zůstanu příliš dlouho, tak se začnu trošku nudit a stále více riskovat, takže pak jezdím jako závodník. Musím si proto radši vybrat kratší dovolenou, protože by se mi mohlo něco stát (smích).

 

 

Boyd Exell (47) 

  • Narodil se 29. července 1972 v australském městečku Bega.
  • V šestnácti se stal australským mistrem ve spřežení, o dva roky později dosáhl stejného úspěchu ve čtyřspřeží.
  • Je pětinásobným světovým šampionem ve čtyřspřeží.
  • Osmkrát se mu podařilo zvítězit ve finále halového Světového poháru spřežení.
  • Je ženatý, má dvě děti.
Publikováno: 3.4.2020 8:00:00
Kategorie: sport
Rubrika: spřežení
Foto: Tomáš Holcbecher
diskuze k článku
Aktuální číslo
Obsah čísla 5/2020