Německá drezurní pohádka v Rotterdamu

V novém čísle časopisu Jezdectví si můžete přečíst reportáž s ME v Rotterdamu, kde se dozvíte jak probíhaly souboje o medaile ve skocích, drezuře i paradrezuře. Jelikož se do časopisu všechno nevešlo, přinášíme vám článek Zdeňky Šimkové o drezuře a paradrezuře, kde jsme měli své zástupce.

V nizozemském Rotterdamu se v termínu 19.-25. 8. konal také evropský šampionát drezurních a paradrezurních dvojic, kterých se sem sjelo téměř 150. Bojovalo se nejen o evropské tituly, ale také o vstupenky na OH v Tokiu. V drezurních soutěžích kralovali zástupci Německa, kteří posbírali zlato v týmech, dvě medaile v jednotlivcích a ve volných jízdách jim patřily kompletní stupně vítězů. V paradrezurních soutěžích se dařilo domácím reprezentantům, když získali týmové zlato a i několik medailí v jednotlivcích. Hvězdou paradrezury se však stal někdo jiný – teprve devatenáctiletý dánský Tobias Thorning Joergensen, pro kterého byl šampionát již druhý v kariéře a odvezl si z něj dvě individuální zlata a týmový bronz, který získal společně se svou matkou.

 

Drezurní šampionát poprvé s českou účastí

Úvodní, týmové soutěže se účastnilo 66 koní – 16 týmů a několik jednotlivců. Mezi nimi, poprvé v historii, také český zástupce. Dvojice Libuše Mencke – Sýrio se poprvé na mezinárodní scéně objevila letos v dubnu v polském Zakrzowě, kde se jim podařilo splnit první kvalifikaci. Druhou přidali na výborně obsazených závodech v německém Hamburku. V červnu se představili na CDI v Brně a naposledy svoji formu otestovali krátce před ME ve Verdenu, kde se jim také dařilo. Dvanáctiletý valach Sýrio absolvoval se svojí jezdkyní úvodní mistrovské kolo (soutěž GP) ve svém osobním maximu 67,873 %, což stačilo na 45. příčku. Do soutěže jednotlivců se tak Libuška bohužel neprobojovala. Od postupové příčky ji dělilo 2,298 %.

 

Dramatický moment týmové soutěže

Již soutěž týmů dala tušit, že německý tým (Werth, Schneider, von Bredow-Werndl, Rothenberger) přijel na šampionát výborně připravený a ve velmi silné sestavě. První tři příčky patřily německým reprezentantům, a tak celkové zlato nemohlo putovat jinam, než právě k našim západním sousedům. Smolně začalo a vlastně zároveň skončilo mistrovství pro britskou Charlotte Dujardin (Mount St John Freestyle). Po dojetí její úlohy svítilo na tabuli skóre 81,95 %, což by znamenalo druhé místo nejen pro ni, ale zároveň celý její tým. Radost však vystřídal velký smutek, protože při kontrole po opuštění obdélníku byla na boku klisny objevena krev od šporny. Jezdkyně tak byla diskvalifikována a Britové klesli na čtvrté místo. Konečné stříbro tedy zůstalo v Nizozemí zásluhou Edwarda Gala (Glock´s Zonik N.O.P.), Emmelie Scholtens (Desperado N.O.P.), Hanse Petera Minderhouda (Glock´s Dream Boy N.O.P.) a Anne Meulendijks (MDH Avanati N.O.P.). Třetí příčku pro sebe zajistil švédský tým – Patrick Kittel (Well Done de la Roche CMF, loňská vítězka brněnského kola SP), Juliette Ramel (Buriel K.H.), Therese Nilshagen (Dante Weltino OLD) a Antonia Ramel (Brother de Jeu). Čtvrtí skončili Britové, páté místo patřilo dánskému týmu. Velkou radost ze šestého místa měly „Dívky v zelené“. Irské jezdkyně v zelených fracích v Rotterdamu úspěšně bojovaly o olympijskou kvalifikaci. Na OH v Tokiu bude jejich tým startovat poprvé v historii. Vstupenku na OH si v Rotterdamu zajistily také týmy Dánska a Portugalska, které doplnily již kvalifikované země GER, NED, GBR, ESP a SWE.

 

Cathrine Dufour a její juniorský Cassidy

Úloha GPS pro 30 nejlepších dvojic úvodního kola byla na programu ve čtvrtek. V ní se třetím nejlepším výsledkem (81,337 %) blýskla dánská Cathrine Dufour (Atterupgaards Cassidy), mnohými označovaná za nejvýraznější talent posledních let. Dnes šestnáctiletý Cassidy byl před devíti lety zakoupen jako juniorský kůň. Společně s Cathrin vyrostli od juniorské úrovně až do světové seniorské špičky. Účastnili se například olympijských her v Riu (13. místo) a také posledního ME v Göteborgu, kde získali dvakrát bronz. Stříbrnou medaili, první individuální medaili na ME, získala německá reprezentantka Dorothee Schneider v sedle valacha Showtime (85,456 %). Ze zlata se radovala její týmová kolegyně Isabell Werth (Bella Rose) s výsledkem 86,520 %. Čtvrtá skončila opět německá zástupkyně Jessica von Bredow-Werndl (TSF Dalera BB) a pátá irská jezdkyně Judy Reynolds (Vancouver K). Poslední německý jezdec, Sönke Rothenberger, dojel se svým valachem Cosmo až na šestém místě. Senzitivní Cosmo se v aréně za umělého osvětlení necítil evidentně ve své kůži a dvojice se nevyvarovala několika hrubších chyb.

 

Německý dvojnásobný hattrick

Sobotní freestyle přinesl napínavé momenty a několik osobních rekordů. Jubilejní dvacátou zlatou medaili (devátou v jednotlivcích) z ME za svoji jízdu získala Isabell Werth. Ani ve volných jízdách s klisnou Bella Rose, která je v majetku mecenášky německého jezdectví Madeleine Winter-Schulze, nenašly přemožitele. Patnáctiletá Bella Rose, která se vloni vrátila po čtyřleté závodní pauze způsobené zraněním, završila v Rotterdamu vítězný hattrick v osobním rekordu (90,875 %). Hattrick na ME ostatně získala Werth již na posledním šampionátu před dvěma lety v Göteborgu – tenkrát v sedle Weihegold. Velmi těsně za Werth dojela Dorothee Schneider s třináctiletým valachem Showtime FRH ( 90,561 %). Pro Schneider se jednalo o její druhou účast na ME v kariéře a také ona zajela v této úloze své maximum. Německou nadvládu završila třetí Jessica von Bredow-Werndl s TSF Dalerou BB. S výsledkem těsně pod 90 % (89,107 e%) získala svou první medaili v jednotlivcích. Jessica se, stejně jako její týmové kolegyně, rozloučila s mistrovstvím svým doposud nejlepším výsledkem. Čtvrté místo patřilo dánské Cathrin Dufour (Atterupgaards Cassidy) – 87,771 %. Irská hrdinka, Judy Reynolds, s Vancouvrem K obsadila páté místo za 85,589 %. Šestý skončil nizozemský Edward Gal s Glock´s Zonik N.O.P. za 84,271 %.

 

Dva Češi na startu v paradrezuře

Pohledy českých fanoušků se upínaly převážně ke kategorii Grade I, ve kterém startovali dva naši reprezentanti. Vladimír Votřel a Rokos si splnili kvalifikaci při jejich dosud jediném výjezdu na konci června ve Stadl Pauře. Naproti tomu Anastasja Vištalová s klisnou Dominique jsou sehraná dvojice, která se těšila na třetí společné ME. Úvodní úlohou v paradrezuře je soutěž jednotlivců, ze které osm nejlepších dvojic postoupilo do třetího kola – volných jízd. Druhé kolo, týmová soutěž, je přístupné pouze těm jezdcům, kteří jsou součástí týmu. První individuální zlato v kariéře patřilo norskému jezdci Jens-Lasse Dokkanovi (Aladdin) před Italkou Sarou Morganti (Royal Delight). Oba zajeli za shodných 75,036 % a o vítězi rozhodovaly lepší celkové známky. Bronz patřil Lotyšsku díky dvojici Rihards Snikus – King of the Dance (74,821 %). Nasťa Vištalová zajela svůj nejlépe hodnocený individual test za poslední tři roky (68,536 %), obsadila 11. místo a od postupové osmičky ji dělilo 1,535 %. Vladimír Votřel získal s Rokosem za svoji úlohu 57,679 % a obsadil 17. místo. V Gradu II získal individuální zlato rakouský reprezentant a několikanásobný olympijský vítěz Pepo Puch na koni Sailor´s Blue (75,235 %). Zlato v Gradu III patřilo dánské vycházející hvězdě, teprve devatenáctiletému Tobiasovi Thorning Joergensenovi (Jolene Hill, 75,706 %). Radost pro domácí oranžový tým zařídili Sanne Voets s Demantur Rs2 N.O.P. (76,659 %) v Gradu IV a Frank Hosmar s Alphaville N.O.P. (75,810 %) v Gradu V.

 

Týmové zlato pro domácí

Reprezentanti z pořadatelské země se nakonec nejvíce radovali také v soutěži týmů. Zásluhou družstva ve složení Rixt van der Horst, Nicole den Dulk, Sanne Voets a Frank Hosmar zůstaly zlaté medaile v Nizozemí. Stříbro si do Velké Británie odvezli Mari Durward-Akhurst, Georgia Wilson, Sophie Wells a Nicky Greenhill. Třetí příčka patřila jezdcům z Dánska (Caroline Cecille Nielsen, Camilla Christensen, Tobias Thorning Joergensen, Line Thorning Joergensen).

 

Devatenáctiletý Tobias dvojnásobným mistrem Evropy

Nor Jens-Lasse Dokkan se radoval ze zlaté medaile také ve volných jízdách. Tentokrát s výsledkem 80,193 % nebylo o nejlepším jezdci Gradu I pochyb. Georgia Wilson s desetiletou klisnou Mignight (GBR) zvítězily ve volných jízdách Gradu II (78,187 %). Tobias Thorning Joergensen a jedenáctiletá Jolene Hill kralovali Gradu III. 79,093 % byl jejich výsledek v küru po pouhých čtyřech měsících, které spolu trénují. Tobias trpí svalovou dystrofií a ke koním ho přivedla jeho matka, která sama po pádu z koně závodí v Gradu V. Jejich společným snem je, aby se alespoň jeden z nich kvalifikoval do Tokia. Další dvě zlaté pro domácí barvy zajistili Sanne Voets (Demantur Rs2 N.O.P., 79,720 %, Grad IV) a v GraduV Frank Hosmar s Alphaville N.O.P. (79,9 %).

 

ME z pohledu Nasti Vištalové

Kontinentální šampionát v nizozemském Rotterdamu pro mě byl již třetím v Grade I. – tedy v nejtěžším stupni postižení. Na tento důležitý mítink jsem odjížděla s dobrým pocitem, neboť jsem se opravdu snažila připravit se v rámci svých možností co možná nejlépe. Já i můj tým, kterému chci z celého srdce poděkovat za obrovské úsilí a množství energie, kterou do mě jako jezdce vkládá, jsme udělali maximum pro to, abych zajela svůj individuální test se ctí.

Mým prvotním cílem bylo zajet co nejlepší procentuální výsledek, jenž je v této fázi našeho jezdeckého vývoje reálný. Hlavně jsem si chtěla vylepšit osobní skóre z „loňského“ Mistrovství Evropy v Goteborgu 2017, tam jsem brala 65,0 %, a v roce 2018 při Světových jezdeckých hrách jsem si zapsala 66,1 %.

Snažila jsem se poukázat na osobní zlepšení, jehož jsem díky píli a úsilí celého týmu dosáhla, samozřejmě nemohu tvrdit, že to byla „čistě zajetá úloha“, jelikož rezervy v ní stále byly. Výsledek 68,5 % (letošní osobní maximum v „Individual testu“) však potěšil a ukázal, že jsme na správné cestě a pomalu se přibližujeme ke světové elitě. Trochu mě mrzí ta jedna desetina, která mě a mou parťačku Dominique dělila od pomyslné TOP desítky, finále pro osm nejlepších dvojic mi doslova proklouzlo mezi prsty. I tak ale výsledek i konstatování FEI komentátora, který podotkl, že jsem na svůj věk dvaceti čtyř let zajela velice solidní jízdu, na kterou může být celý český tým hrdý, potěší a motivuje k další práci.

Pro mě stejně jako pro zbytek týmu je důležité, že se neustále posouváme dopředu a vykazujeme stabilní výkonnost, která se v kvalitně obsazeném startovním poli neztratí. Teď se budeme soustředit hlavně na další sbírání paralympijských kvalifikací a zapracování všech postřehů, které se objevily v protokolech.

Ráda bych tímto poděkovala všem partnerům, fanouškům a mému týmu, protože za jedním výsledkem stojí obrovské množství lidí, bez nichž by závodění vůbec nebylo možné. Velice děkuji za všechno, vážím si vašeho úsilí, zájmu a veškeré práce, kterou do mě i mé čtyřnohé kamarádky vkládáte!

 

ME pohledem Vladimíra Votřela

Nová zkušenost, nové informace, nový začátek. Odjíždím domů plný dojmů a pocitů. Sám vím, že bych mohl podat o hodně lepší výkon, ale to jsou závody. Moc si vážím všech, kteří mě podpořili. Přišlo mnoho reakcí od přátel, známých i neznámých. Všichni se shodli, že je čest být na takových závodech. Je to pro mne motivace jít dál, hodně na sobě pracovat, trénovat a připravit se na další závody.

ME v Rotterdamu bylo v prostředí městského parku, které bylo příjemné pro koně i lidi. Areál byl ale hodně velký, takže jsem na cesty po něm využíval invalidní vozík. Letos bych chtěl ještě startovat na finále Paradrezurního poháru v Hradištku. Příští sezónu bych rád jezdil pouze na národních závodech. Za dva roky bych se chtěl vrátit do mezinárodních obdélníků a pokusil se opět kvalifikovat na ME a získat lepší hodnocení i umístění. Můj tým uvažuje i o novém koni. Rokos je výborný kůň, ale proti světové špičce nemá moc šanci bojovat o nejvyšší příčky. To je však běh na dlouhou trať, ale já se nevzdávám!

Publikováno: 6.9.2019 10:35:00
Kategorie: sport
Rubrika: ostatní
diskuze k článku
Aktuální číslo
Obsah čísla 11/2019 ročník: 67