Profil jezdce - Adéla Neumannová

Drezurní jezdkyně Adéla Neumannová začala s koňmi, aniž by o tom vlastně sama rozhodla... Nyní jsou jejím koníčkem a zároveň povoláním, někdy jich odjezdí až šest za den a další tři odtrénuje... Zkrátka žije s koňmi "non-stop". Pojďte se o téhle talentované svérázné jezdkyni dozvědět více!

Jméno a příjmení: Adéla Neumannová
Datum narození: 20. 12. 1980
Místo bydliště (město): Praha
Jezdecký klub:v současné době JC Zájezd (řadu let PJK Gabrielka)
Disciplína: drezura
Trenér: nyní nikdo, ale do současného stavu mě dokopali M. Fráterová, H. Žižková, Marina a určitě v neposlední řadě Michal Košťál

Můj první kontakt s koňmi:
Již během prenatálního vývoje, když mamka upadla s kobylou na betonu, to byla asi v sedmém měsíci těhotenství... A pak už se to se mnou vezlo. Poprvé jsem já sama seděla na koni tak malá, že si to nepamatuji, ale opravdu jsem začala jezdit asi v 11ti letech na Gabrielce u pana Bečky.

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Chacha, první úlohy v mých 14ti letech na Donečkovi a Grandovi pana Bečky. Při úloze mi upadla čepice, bičík a pak málem i já, jaký dělali bordel..:o) Se svými koňmi jsem překonala i pár parkurů (i s Thalisem).

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Protože jsem magor...:o) Se všemi svými koňmi dělám i skokovou gymnastiku.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Non-stop, už je to pro mě asi droga. Je to můj koníček i práce, trénuji ještě větší nešťastníky než jsem já a snažím se pomoci jejich koníkům, navíc jezdím koně klukům Studničkům na Zájezdě. Areál i kluci jsou moc fajn a ve všem si v pohodě vyhovíme...Za den odjezdím někdy i šest koní a třeba další tři odtrénuji.

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Poctivé dříče, co stojí nohama na zemi a vědí, že se mají ještě hodně co učit, protože každý nový kůň je nová a jiná zkušenost a pokaždé se s novým koněm učím nové věci. Podle mě je pravý drezurní jezdec v ČR Fabrizio a pravý parkurový jezdec je Aleš, jinak jsme na tom všichni dost podobně a oni dva jsou hříčky přírody - třeba jako Mozart.:o)

Můj „životní“ kůň:
Thalis zvaný Tanyny, buď byl první nebo poslední, nic mezi u tohohle pacholka neexistovalo, bohužel má burzitidu a od devíti let si užívá invalidní důchod (samozřejmě je a bude stále můj!!!) a také Edíček mazlíček, miláček celé naší rodiny!

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
První den nasedání na Edíka, když jsme si ho jako tříletého přivezli z hřebčína. Jaký byl můj údiv, když jsem zjistila, že s tím obsednutím to až tak žhavé nebylo. A veselý byl určitě zážitek s Tanym, když jsem v X dokončila úlohu k rozhodčím „trochu“ zády...:o)

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Tany: 1. místo ve FEI – L zemí V Evropy (asi před 100 lety). Tehdy už měl burzitidu a vím, že mu nebylo nejlíp... Udělal to jenom pro mě, pak už šel do důchodu. Edík: 1. místo loni ve FEI testu v SG a celkově ze všech zemí 3. místo. A určitě můj splněný sen, „doplácat se“ až do IM1 a zúčastnit se MČR. Vůbec nechápu, jak se nám mohlo povést být na MČR sedmí, když to byla naše první takhle obtížná sezona a Edíkovi bylo jen 8 let!

Na koních mám nejradši:
Že jsou to koně přeci. :o)

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
Už je tady zase, ach jo, to smrdí prací, bleeeee.

Edíček "mazlíček" je miláčkem nejen Adély, ale i celé rodiny.

Můj nejhorší pád z koně:
Tany mě při skákání vyslal 15 metrů vpřed a asi 5 metrů vzhůru hlavou napřed, tělem kolmo vzhůru. Výsledek? Sedřené čelo, vyhřezlé dvě krční plotýnky.

Kromě ježdění na koních mě baví:
V tomhle jsem barbar, kromě ježdění na koni mě všechno ostatní přijde nudné a naprosto nezábavné.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Naučit se výborně jezdit všechny koně, na které si kdy sednu.

Tři slova, která mě charakterizují:
Hysterka, cholerik a magor.

Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Jsem sprostá, taky jsem prý moc jako chlap a všechno si musím udělat sama, protože JÁ to přeci udělám nejlíp!

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo: všechno.
Pití: kromě alkoholu piju všechno.
Hudba: regéčko, skáčko, vážná hudba, funky, no prostě všechno, co má rytmus.
Film: všechno s Jackem Nickolsnem a Amadeus.
TV: televizní pořady jsou hloupé, nemám je ráda.
Oblečení: oblékám se skoro jenom do jezdeckého.
Auto: miluji své životní vysněné auto - lidový vůz Transporter 2,5 TDI, který mě oddaně doprovází na všech cestách.

Životní motto:
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Adéla v sedle hřebce Edieho získala na mistrovství Prahy bronzovou medaili.

Publikováno: 30.6.2010 11:00:30
Kategorie: sport
Rubrika: profily jezdců a koní
Foto: Kateřina Bartůšková
diskuze k článku
Aktuální číslo
Obsah čísla 12/2019