Profil jezdce: Beata Grůzová

Beata Grůzová závodí od dvanácti let v parkurových soutěžích. Na koních má nejradši to, jak je každý jiný a v něčem speciální. Sama o sobě říká, že je tvrdohlavá, přátelská a ukecaná. Jaké jsou její zlozvyky a její sen?

Jméno a příjmení: Beata Grůzová

Datum narození: 1. 7. 1995

Místo bydliště (město): Hustopeče u Brna

Jezdecký klub: JS Ruf

Disciplína: parkur

 

Můj první kontakt s koňmi:

Na ten si upřímně vůbec nevzpomínám, ale bylo to určitě na nějaké pouti, kde jsem už odmalička nutila rodiče, aby mě pustili na koníky :) Opravdové ježdění pak začalo cca v jedenáctém roce.


V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:

Ve dvanácti.


Proč se věnuji právě této disciplíně:

Určitě i proto, že to byla první disciplína, se kterou jsem se setkala a hlavně má všechno co mě v ježdění naplňuje.

 

Kolik času týdně s koňmi strávím:

Teď když už máme koně dál od domova je to cca 4-5x týdně.


Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:

Z našich kolbišť Báru Tomanovou, která i když prostě umí, je skromná a pokorná, stejně tak se mi líbí i její styl a přístup ke koním, ze zahraničí pak Pénélope Leprevost.


Můj „životní“ kůň:

To je pro mě asi nejtěžší otázka a i když jsem se zamýšlela fakt dlouho, jednoho vybrat nedokážu. Jako první to byl jednoznačně Tasman, který mě naučil všechno, co jsem do začátků potřebovala a i přes vysoký věk a pár zdravotních komplikací mě nikdy v ničem nenechal, i přes to, že jsem na něm vypadala jako vosa na bonbonu :) Dál to byl bývalý dostihák Chunsa, kterého jsem si do parkuru najezdila úplně sama a z nezvladatelného koně se stal super parťák. V neposlední řadě a co se hlavně sportovních úspěchů týče to byla určitě kobylka Noris, kterou jsem dostala na ježdění a během jednoho roku (v té době pětiletá) jsme se dostali až k parkurům stupně L** a je to prostě dáma s velkým D. :) Můj nynější kůň Roxper se životním koněm doufám jednou stane. :)


Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):

Veselých je spousta a každým dnem přibývají nové. Nejsmutnější okamžiky pro mě byly, když jsme museli nechat utratit Tasmánka a Chunsu z vážných zdravotních důvodů, které nešli odvrátit, ačkoliv jsme se o to velmi snažili. Smutné pro mě bylo i když jsem se dozvěděla, že se Noris prodává, ale po pozdějším zjištění, kdo je její novou paničkou, je to spíš veselý zážitek. :)

 

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:

Každý z mé strany dobře odjetý parkur a když vidím, jak koně co prošli mým „výcvikem“ dělají radost svým novým majitelům. :)


Na koních mám nejradši:

To jak je každý jiný a v něčem speciální.


Můj nejhorší pád z koně:

Nic vážného se mi naštěstí nikdy nestalo (zaklepala jsem..), ale když mě kůň v plné rychlosti hodil do zdi od haly, nic příjemného to nebylo. :)

 

Kromě ježdění na koních mě baví:

Jíst a spát :-D

 

Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:

Zajezdit si s dobrými výsledky na seniorském mistrovství. :)


Tři slova, která mě charakterizují:

Tvrdohlavá, přátelská a ukecaná.


Moje zlozvyky a nešvary :)

Neumím se v parkuru trefit na první skok - nikdy. :-D

 

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:

Svíčková, Fanta, všechno co se dá poslouchat, Hunger Games, nic pravidelně nesleduji, Equiline, škodovky :)


Životní motto:

Opravdový život začíná tam, kde končí naše komfortní zóna.

Publikováno: 29.6.2016 6:00:00
Kategorie: sport
Rubrika: profily jezdců a koní
Foto: Stanislav Pitela
Aktuální číslo
Obsah čísla 9/2019