Profil jezdce - Jana Perníčková

Za necelé dva měsíce oslaví Jana Perníčková z Heroutic devatenácté narozeniny - za tu dobu stihla v sedle svých koní nasbírat spoustu úspěchů především nad překážkami, dařilo se jí ale i v drezurním obdélníku. U drezury však postrádá dostatek adrenalinu, cross v ní zase vyvolává strach o koně. Tou nejlepší volbou je tedy parkur, ve kterém o adrenalin rozhodně nouzi nemá - třeba když se na ní při závodech v Rakousku povalil mladý kůň, byl z toho otřes mozku, zapadlý jazkyk a noc strávená v rakouské nemocnici. A co má tahle sympatická jezdkyně na koních nejraději? Kromě bojovnosti skutečnost, že kůň dokáže být nejen sportovcem, ale i opravdovým přítelem... Pojďte se o Janě dozvědět více -  v dnešním profilu.

Jméno a příjmení: Jana Perníčková
Datum narození: 12. 9. 1990
Místo bydliště (město): Heroutice u Neveklova
Jezdecký klub: JK Heroutice
Disciplína: Parkur
Trenér: Miloslav Perníček

Můj první kontakt s koňmi:
Tak na ten si opravdu už nevzpomínám, ale určitě to bylo ještě dříve než jsem začala chodit...

V kolika jsem začala jezdit závodně:
V deseti letech na ponících, ve dvanácti na velkých koních.

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Dříve jsem jezdila i drezuru, ale tam mi chybí adrenalin a posuzování drezurních úloh je dost subjektivní. Zkoušela jsem i military, ale na cross nemám dost odvahy - bála bych se jak o sebe, tak především o mé koně.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Jelikož mám koně doma, tak jsem u nich každý den. Denně odjezdím tak 4-6 koní a víkendy trávím většinou na závodech.

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Ze světových jezdců se mi moc líbí styl švédky Malin Baryard. Z českých jezdců obdivuji pro svůj jezdecký um Zuzanu Zelinkovou a Aleše Opatrného.

Můj „životní“ kůň:
Doposud bylo víc koní v mém životě, na které nikdy nezapomenu. V začátcích to byli hlavně poníci (Lady, Irvel, Sayonara, Vidar), díky kterým jsem sbírala první úspěchy na MČR a měla jsem možnost se také zúčastnit ME pony. Poníci mi dali obrovskou školu do budoucna. Mým dalším „životním“ koněm byl Cardiff, s ním jsem absolvovala své první S, ST i T a dokončila ME juniorů ve Francii. V současné době je mou jedničkou Natal a velké naděje vkládám i do mladších koní (sedmiletá Jasnost, pětiletá La Catanga, čtyřletá Dennie).

 

Jeden z "životních" koní Jany Perníčkové - Cardiff.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Veselých je více a na ty smutné nerada vzpomínám.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si několika medailí z MČR na pony i velkých koních a každého dobře zajetého parkuru v zahraničí.

Na koních mám nejradši:
Jejich jedinečnost, bojovnost, a to, že dokáží být nejen sportovcem, ale i opravdovým přítelem.

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
No... Když k němu jdu se sedlem, tak asi nic pěkného. Ale když cítí vůni dobrých pamlsků v mé kapse... :o)

Můj nejhorší pád z koně:
Na závodech v Rakousku si mladá „šikulka“ v obratu podkopla jednou přední nohou druhou přední, upadla a celým svým tělem se přese mě převalila. Měla jsem otřes mozku a zapadlý jazyk. Jenže to nejhorší mě teprve čekalo: noc v tamější rakouské nemocnici – nikomu bych to nepřála zažít.

Kromě ježdění na koních mě baví:
Plavání, jízda na kole, cizí jazyky a různé akce s kamarády.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Sny se neříkají... :o)

Tři slova, která mě charakterizují:
Upřímnost, cílevědomost, tvrdohlavost.

Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Těch je... :o)

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Co se jídla týče, miluji italskou kuchyni, k pití nepohrdnu dobrým drinkem, hudba – no určitě cokoli od DJ Jandourka :o), televizi moc nesleduji, oblečení Next, Bershka.

Životní motto:
Co tě nezabije, to tě posílí.

Jana s Nadalem při parkuru.

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.