Profil jezdce - Michaela Habásková

Kdo se těší na to, že dnes pozná jezdce, pro kterého je tou pravou disciplinou drezura, uděláme mu určitě radost. Jedenadvacetiletá Michaela Habásková, která od příštího roku přestupuje do seniorské kategorie, udělala na letošním drezurním mistrovství doslova zatou tečku za kategorií maldých jezdců - domů si odnesla vítězství ve všech kolech i celkové prvenství. Věděli jste, že začínala parkurem? A když se rozhodla pro drezuru, byla její první úloha oceněna 35 %. Dnes má tato jezdkyně výsledky téměř dvojnásobné! Pojďte ji poznat blíže - stojí to určitě za to.

Jméno a příjmení: Michaela Habásková
Datum narození: 25. 12. 1988
Místo bydliště (město): Podolanka, Praha-východ
Jezdecký klub: JK Ronex
Disciplína: Drezura
Trenér: Zdeňek Beneš

Můj první kontakt s koňmi:
Jako dítě jsem se chodila dívat u nás na chalupě s babičkou na koníčky. Drbala jsem je na čumáčku, trhala jim travičku a samozřejmě provokovala s tím, že bych taky nějakého chtěla. To mi tehdy neprošlo. Na koni jsem poprvé jezdila asi v šesti letech v oddíle, kde jezdila moje mamka. A už mě to nepustilo.

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Závodit jsem začala ve 12 letech. Ale v jiné disciplíně, v parkuru. Hned na prvních závodech jsem spadla a zlomila si patu, takže to byly opravdu vydařené závody... Na drezurních závodech jsem startovala asi půl roku poté. Úlohu jsem zajela za 35 %. No, nějak se začínat musí.:o)

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Nejdříve jsem o ní nechtěla ani slyšet, ale nějak mě to uchvátilo. Baví mě přemýšlet o tom, jak sladit svůj pohyb s pohybem koně, jak ho dovést k provádění cviků, a proto mě baví i práce s mladými koňmi. Je zde potřeba hodně citu a trpělivosti, ale výsledky mě vždy moc potěší.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Prakticky většinu času trávím ve stáji. Ráno rychle do školy a ze školy rovnou ke koním. Jezdím, trénuji holky a o víkendu jsme na závodech a nebo se snažím věnovat i jiným záležitostem. Občas je to náročné, naštěstí mě to ještě nepřestalo bavit.

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Kohokoliv, kdo dokáže předvést koně s lehkostí a bez násilí. Naposledy jsem viděla Edwarda Gala s Moorland´s Totilasem. Jeho předvedení kűru bylo opravdu až s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí.

Můj „životní“ kůň:
Tak nad touto otázkou nemusím dlouho přemýšlet, je to Sapiens. Přivezla jsem si ho jako čtyřetého hřebce. Stačil mi jeden pohled a vezla jsem si ho domů. Mám Sapa 7 let a řekla bych, že mi všechnu vloženou práci  úžasně vrací. Je neuvěřitelně charakterní a pracovitý, proto jsme se rozhodli, že zůstane hřebcem a vloni začal i připouštět.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Ještě když jsem jezdila parkury, zastavil můj Tarmen před bulfinčem tak prudce, že jsem přistála obkročmo přímo na překážce. Prostě jsem přesedla z koně na bulfinč – myslím že se všichni moc bavili a já měla po závodech – takže veselý i smutný zážitek dohromady.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Nejezdím závody proto, abych vyhrála. Vždycky se snažím jet co nejlépe, pro vlastní dobrý pocit, který, jak jsem zjistila, se ne vždy shoduje s názorem rozhodčích... Když se mi pak povede vyhrát, je to velice příjemný pocit a když ne, je to pro mě důvod k zamyšlení - co zlepšit. Ale asi nejvíce si cením vyhraných mistrovství a dobrého umístění na zahraničních závodech.

Na koních mám nejradši:
To, jak vás dokáží podržet v těžkých situacích a nebo jen zlepšit špatnou náladu. To, jak vás vítají, když za nimi přijdete. Je to moc fajn, na chvíli se zastavit a jen tak s nimi být.

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
Nevím, jestli bych to chtěla vědět. Doufám, že nic špatného.

Nad "životním" koněm nemusí Michaela dlouho přemýšlet - je to Sapiens-K. 

Můj nejhorší pád z koně:
Minulý rok jsem spadla z mladé kobylky a bylo z toho šest vyhozených žeber a dvojitý otřes mozku. Ale to byla vyjímka, většinou vyváznu jen s něčím vykloubeným nebo naraženým.

Kromě ježdění na koních mě baví:
Spousta věcí. Třeba válení se v posteli je moje oblíbená činnost. :o) Jinak je to můj přítel, kamarádi, muzika, tanec atd. atd.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Asi si jednoho dne říct, že umím jezdit.

Tři slova, která mě charakterizují:
To by měli říct spíše druzí, ale snad trpělivost, cit a pohoda.

Moje zlozvyky a nešvary: :o)
No tak to bych moc nerozebírala, protože jich mám docela dost. Můj největší nešvar je, že nechávám vše na poslední chvíli, nebo čekám, až se to udělá samo. Kupodivu ani to mi většinou neprojde.

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Palačinky, ledový čaj , Ford mustang a samozřejmě vtipné filmové večery…

Životní motto:
Nikdy neříkej nikdy.

Pirueta v podání dvojice Michaela - Sapiens.

Publikováno: 14.10.2009 11:00:16
Kategorie: sport
Rubrika: profily jezdců a koní
Foto: Kateřina Bartůšková
Aktuální číslo
Obsah čísla 1/2020