Profil jezdce: Miroslav Deneš
Miroslav Deneš se věnuje drezurnímu ježdění. Závodně jezdí od 35 let a nejvíce si cení stříbra z letošního MČR v kategorii družstev. "V drezuře bych rád získal kvalifikaci na CDI Prix St-Georgs a příští rok kvalifikaci na MČR v seniorech," prozrazuje Mirek svůj sen.
Jméno a příjmení: Miroslav Deneš
Datum narození: 22.8.1975
Místo bydliště (město): Praha
Jezdecký klub: Dressage Academy
Disciplína: drezura
Trenéři: Fabrizio Sigismondi, Remy Bastings
Můj první kontakt s koňmi:
Nevím přesně, ale určitě to bylo na prázdninách u babičky, takže hodně dávno :o) Vzpomínám si, že jsem chodil do jedné vesnice skoro 10 kilometrů, jen abych mohl vidět koně. Jmenoval se Ferda a tahal klády v lese.
V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:
Před rokem, skoro nedávno :o) Od mala jsem občas sedl na koně, ale s ježděním jsem začal až skoro v 35 letech.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, drezura byla jasná volba od začátku. Pro mě je to nikdy nekončící snaha o dokonalost. Nemířím tím k dokonalosti, kterou vidíme jen na světové drezurní úrovni. Pochopil jsem, že i málo kvalitního koně můžeme dobrou přípravou, smyslem pro detail a lehkostí přiblížit k té pomyslné „dokonalosti“. Naopak kvalitního koně bez dobré přípravy tak můžeme zničit.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Skoro všechen, který mám a rád bych i víc, ale firma beze mě fungovat nemůže. Mám doma skvělou podporu, bez které bych koním tolik času dát nemohl.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Uznávám každého, kdo to myslí s ježděním drezury vážně bez rozdílu, jestli jezdí úroveň Z, nebo GP. Samozřejmě vím, kam touto otázkou míříte :o) Ingrid Klimke, Adelinde Cornellisen, Edwarda Gala, Anky van Grunsven patří mezi mé oblíbence. Mezi českými jezdci mám několik oblíbených jezdců a každého z nich pro něco jiného. Myslím, že kdybychom vzali to nejlepší z Fabrizia Sigismondiho, Emy Jančářové, Evy Jančaříkové, Míli Šlamborové a možná by mě ještě někdo napadl a vytvořili z nich jednoho jezdce, tak jsme nepřemožitelná drezurní velmoc!
Můj „životní“ kůň:
Určitě je to Ambassador. Nebýt jeho, tak bych nezačal sportovat, nepoznal nové lidi a nakonec bych dneska ani neodpovídal na vaše otázky. Mám ve stáji celkem 5 dalších koní, a kdo z nich bude budoucím „životním“ koněm se teprve uvidí. Jsou mezi nimi i mladí hřebci, tak uvidíme, co z nich vyroste.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Veselé jsou denně, jsou to koně a pořád vymýšlí nějaké koniny :o) a smutný zážitek naštěstí nemám….
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si všech, domácích i zahraničních, ale nejvíce si cením stříbra v týmech na letošním MČR na Panské Líše. Je to totiž přesně rok, co jsem jel v Brně s Ambassadorem jedno z mých prvních L za 58% a letos S za 67% :o)
Na koních mám nejradši:
Rozdílnost jejich povah a to, že každý je jiný a originál :o) Na jezdci je najít si ke každému správnou cestu.
Můj nejhorší pád z koně:
Při vyjížďce jsem zmizel ve škarpě u silnice i s oběma třeny a spálený celý od kopřiv :o)
Kromě ježdění na koních mě baví:
Bavilo by mě spousta věcí, ale na to už není moc času :o) Když už ten čas trochu je, pak si rád zahraji golf a hrabu se na zahradě.
Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:
V drezuře bych rád získal kvalifikaci na CDI Prix St-Georgs a příští rok kvalifikaci na MČR v seniorech.
Tři slova, která mě charakterizují:
Rodina, cíl, harmonie.
Moje zlozvyky a nešvary:
Jsem puntičkář :o)
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Italská kuchyně, film - Vzpomínky na Afriku, auto Mercedes Benz.
Životní motto:
Dělat všechno na plno.
