Audio Jezdectví: Retro – Petr Eim přepsal dějiny české voltiže

Také v druhém díle naší nové rubriky Audio Jezdectví budeme vzpomínat. Stejně jako minulý týden se přeneseme o dva roky zpět. V neděli 3. srpna 2008 se totiž Petr Eim stal mistrem světa ve voltiži a my jsme byli u toho s naším diktafonem. Mohli jsme vám tak bezprostředně poté přinést s Petrem autentický a exkluzivní rozhovor. I v tomto případě by byla škoda, kdyby upadl do zapomnění. Pro lepší souvislost doplňujeme i článek otištěný v Jezdectví 9/2008...

Audio Jezdectví

AUDIO JEZDECTVÍ: RETRO - PETR EIM PŘEPSAL DĚJINY ČESKÉ VOLTIŽE

PRO SPUŠTĚNÍ NAHRÁVKY KLIKNĚTE ZDE!

 

 

Takové vyvrcholení světového šampionátu ve voltiži, jež se uskutečnil ve dnech 29. 7. – 3. 8. v areálu brněnského výstaviště, si příznivci této disciplíny nepředstavovali snad ani ve snu. Třiadvacetiletý Petr Eim z TJ Voltiž Tlumačov totiž dokázal s koněm Apollo 306 a lonžérkou Ilonkou Hömberg z Rakouska vybojovat zlatou medaili a nesmazatelně se tak zapsal do historie české i světové voltiže. Z trůnu navíc sesadil dvojnásobného mistra světa Kaie Vorberga (2004 – Stadl Paura, 2006 – Cáchy) a připravil ho tak o zlatý „hattrick“.

Ještě před nedávnem takovému úspěchu nic nenaznačovalo, jelikož Petru Eimovi se smůla doslova lepila na paty. Po skvělém úvodu sezony, kdy na CVI** ve francouzském Saumuru zvítězil a poprvé pokořil Kaie Vorberga, si totiž přivodil po pádu z koně těžký otřes mozku a zlomeninu čelisti. Celé dva měsíce pak nemohl aktivně sportovat a lékaři mu dokonce doporučili šetřit se celé léto. „Přesto jsem se nakonec rozhodl, že chci startovat na CHIO Aachen, což je dost náročná soutěž a člověk by na ni měl jet připraven. Potřeboval jsem si vyzkoušet, zda vše po úraze půjde a budu schopen se začlenit zpět do TOP desítky voltižních jezdců. Dopadlo to velmi dobře, kondici jsem nabral zpět, s koněm jsme si na sebe opět zvykli a vybojoval jsem velmi pěknou 4. příčku. Přede mnou se umístili pouze dva Němci - Kai Vorberg s Danielem Kaiserem a Švýcar Patric Looser,“ prozradil před začátkem šampionátu. Výraznější medailové ambice si ovšem raději nepřipouštěl: „Jsem rád, že tady vůbec mohu soutěžit, chci si to tady hlavně užít.“

Po volné sestavě do vedení
Soutěž si skutečně užíval a hned po čtvrteční povinné sestavě se ocitl na druhé příčce. „S hodnocením 8,293 jsem naprosto spokojený, Kaie Vorberga jsem neviděl, jelikož startoval jen chvíli přede mnou, ale vím, že stále jezdí velmi precizně. Jsem si vědom určitých chybiček, takže jsem lepší známku ani nečekal. Uvidíme, jak to půjde dál,“ sdělil Petr své dojmy krátce po dojetí úlohy. A šlo to více než dobře, v pátek byla na programu volná sestava, po níž předstihl Kaie Vorberga ve vedení. Bodový rozdíl mezi nimi byl však pouze 13 tisícin bodu a stačila tak jediná výraznější chybička, aby se pořadí ve kterékoliv z nedělních finálových jízd opět prohodilo. V dopolední technické jízdě si Petr Eim prvenství nejen udržel, ale mírně si i zvýšil náskok na německého favorita (rozdíl v průměrné známce 0,113 bodu). Přesto se svým výkonem tentokrát nebyl spokojen: „Na sto procent to nebylo, začátek mi nevyšel zrovna podle mých představ, měl jsem tam zaváhání ve stoji, ale pak jsem se zklidnil a snažil se soutěž víc užívat. Stále jsem však musel myslet na čas, abych stihl všechny cviky.“ Ve velkém začala také působit nervozita: „Na nervy mám tady naštěstí trenéra Matthiase Langa, ten mě zklidňuje, ale přiznám se, že asi pět minut před startem to bylo hodně těžké.“

Finále o prsa
Všichni tak s napětím čekali, jak dopadne odpolední volná sestava a zda nervozita nepřekazí české naděje. Naprosto skvělou jízdu předvedl třetí v průběžném pořadí Daniel Kaiser z Německa a získal za ni 9,060 bodu. Podobně precizní jízdu předvedl Kai Vorberg a byl ohodnocen známkou 9,007. Vše tedy záleželo na Petru Eimovi. Nevyhnul se sice drobným chybám, za které si vysloužil „pouhých“ 8,960 bodu, ale po zprůměrování všech čtyř známek zůstal s 8,620 body ve vedení a stal se tak mistrem světa ve voltiži. „Vždycky byl můj sen získat na mistrovství světa nějakou medaili a teď mám tuhletu nádhernou – zlatou! Říká se, že než se člověku splní nějaký sen, tak ho nejdřív ten osud zkouší a mě poslední dobou zkoušel pořádně. V džigitovce jsem zavadil koni o krk a měl jsem pocit, že už je to všechno pryč. Najednou se mě jakoby něco zeptalo: Chceš to? Jestli jo, tak zabojuj! Tak jsem zabojoval a nakonec to vyšlo,“ svěřil své pocity těsně po vyhlášení výsledků. Druhé místo připadlo tedy na Kaie Vorberga a třetí na jeho krajana Daniela Kaisera. Společně s ním startoval na koni Merkur 125 také náš Lukáš Klouda. Jeho kůň z Lucky Drásov - Duke totiž neprošel veterinární kontrolou. „Na Merkurovi jsem startoval již třikrát během posledních dvou sezon, tak jsem tuto možnost přijal bez rozmýšlení,“ řekl Lukáš. Již úvodní sestava mu však nevyšla podle představ: „Nepovedly se mi moc zášvihy a celkově jsem měl zbytečné nervy.“ Výsledek 7,730 bodu pro něj znamenal průběžné 8. místo. Pak však přišla páteční volná sestava, při níž bohužel Lukáš po krátkém zaváhání spadl a klesl na 12. příčku. V nedělní technické jízdě si sice o jednu pozici polepšil, ale po finálové části se opět klesl zpět. Nutno však podotknout, že Lukáš Klouda měl během šampionátu řadu organizačních povinností, a tak si i za tento výsledek zaslouží pochvalu.

Německá voltižní nadvláda
Zatímco v mužské kategorii připravil Německo o nejcennější kov Čech Petr Eim, mezi ženami ani ve skupinách se to nikomu nepodařilo. V soutěži týmů přitom po prvním kole vedl (ač s těsným rozdílem) celek USA a na druhé Německo ztrácel tým Rakouska pouhou 1 tisícinu bodu. V páteční volné sestavě se již Němci probojovali do vedení a USA klesly až na třetí místo před tým Slovenska. Naše družstvo z Tlumačova ve složení T. Fusková, M. Urbanová, T. Hanová, O. Svoboda, N. Mikesková, M. Hanová a J. Hablovič na koni Farmon (lonžérka P. Neprašová) se po volné sestavě propadl z 10. až na 14. pozici, což bohužel znamenalo neúčast ve finále, kam postupovalo 12 z celkového počtu 15ti skupin. Roli favoritů nakonec ve finálové volné sestavě potvrdili němečtí reprezentanti, kteří předvedli naprosto precizní jízdu a s konečnou známkou 8,449 bodu zaslouženě zvítězili. Druhé místo obsadilo družstvo Rakouska (8,357 b.) a bronz vybojoval tým USA (8,114 b.). Velmi líbivou sestavu předvedli také reprezentanti Slovenska, na něž však zbylo nevděčné čtvrté místo.
Mezi ženami se od samotného začátku dostala do vedení Němka Nicola Ströh (8,008 b.). Na ní se ovšem dotahovaly s minimálními rozdíly 8, resp. 12 tisícin bodu dvě rakouské závodnice – Sissi Jarz a Ch. Kristofics-Binder. I na čtvrtém místě byla reprezentantka Rakouska – Katharina Faltin závodící stejně jako Sisi Jarz na koni Pitucelli. Jeho lonžérkou je Ilonka Hömberg, která lonžovala též Apolla 306 s Petrem Eimem. Na uvedeném pořadí se nic nezměnilo ani po volné jízdě a až technická sestava odsunula doposud třetí Ch. Kristofics-Binder na šestou příčku. Naopak Němka Anja Barwig postupně stahovala bodovou ztrátu a z původně sedmého místa postoupila na páté a po technické jízdě na čtvrté místo. Nakonec se jí vydařila i závěrečná volná sestava, a tak si nakonec z Brna odvezla bronzovou medaili. Nicola Ströh i Sissi Jarz si své pozice uhájily a mohly se radovat z prvního, resp. druhého místa. Česká republika měla v ženské kategorii celkem tři účastnice, avšak ani jedna z nich nepostoupila do finálové soutěže. Jana Sklenaříková se umístila na 26. místě, Dana Truchlyová skončila 37. a Kateřina Králová 40. z celkového počtu 45.

Juniorské zlato na Slovensko
Současně se světovým šampionátem probíhalo vůbec poprvé i juniorské mistrovství Evropy, které tak dalo mladým nadějím možnost srovnání s absolutní světovou špičkou. Také mezi juniorskými účastníky patřili mezi největší favority reprezentanti Rakouska a Německa. Do silné společnosti se však řadili i Slováci a Švýcaři. Přesně v tomto pořadí se uvedené země seřadily po úvodním kole soutěže skupin. Na dlouho se však Rakušané z vedení neradovali. Hned po páteční volné sestavě němečtí jezdci nepatrný rozdíl stáhli a dostali se do vedení. Třetí Slováci naopak na druhé místo ztráceli již 7 desetin bodu, což dalo tušit, že ve finálové jízdě budou bojovat především o udržení bronzové pozice. Naštěstí pro ně Švýcaři měli odstup více jak půl bodu, a tak by Slováky o medaili připravilo snad jen výraznější zaváhání. To se nestalo a slovenští voltižéři M. Šagátová, J. Pejčicová, L. Vlasáková, M. Fogaš, A. Lukáč, M. Meluš a Z. Štrbavá mohli vystoupit na třetí příčku stupně vítězů. Ani na prvních dvou místech se po finálové sestavě nic nezměnilo a zlato si tedy odvezl tým Německa před druhými Rakušany. Česká skupina složená ze samých děvčat obsadila celkové deváté místo.
Mezi juniorkami se vedení v úvodní části ujala Němka Sarah Kay, kterou pouze po páteční volné sestavě vystřídala na vedoucí pozici Pia Maria Stepanek. V sobotní dopolední části se však opět probojovala na první příčku, kterou si již uhlídala. Díky těsným bodovým rozdílům se na dalších pozicích místa pravidelně střídala a tak byla soutěž napínavá až do samotného závěru. Stříbro nakonec vybojovala Pia Engelberty, taktéž z Německa, a Pia Maria Stepanek se spokojila s bronzem. Z českých účastnic se do finále probojovala pouze Veronika Krátká a skončila dvanáctá. Jana Bartoňková obsadila 21. a Kateřina Dušková 30. místo.  
Také soutěž juniorů se od začátku vyvíjela ve prospěch německých účastníků. Do vedení se dostal hned v úvodu Viktor Brüsewitz a jeho krajan Christoph Hassenberg obsadil průběžnou třetí příčku. Velmi silným konkurentem jim však byl, po prvním kole druhý, Slovák Tomáš Sátor z JK Freestyle Poprad, který měl prý dokonce zálusk na účast ve světovém šampionátu mezi seniory. Toho, že nakonec tento sedmnáctiletý voltižér závodil mezi svými vrstevníky, rozhodně nemusel litovat, jelikož se mu ve finálové jízdě podařilo Viktora Brüsewitze předstihnout o pět tisícin bodu a získat zlatou medaili. Česká republika v této kategorii neměla žádného zástupce, a tak měli domácí diváci o to větší radost z vítězství Tomáše Sátora. Konec konců, mnozí z nich si první sloku slovenské hymny ještě dobře pamatovali z doby naší federace.

 
Monstrózní mistrovství Čechy nedoceněné...

Největší jezdecká akce v dosavadní historii České republiky je za námi. Po dlouhých měsících příprav uplynulo šest sportovních dní až neuvěřitelně rychle. Na ten závěrečný den však budou všichni zúčastnění vzpomínat ještě hodně dlouho. Vítězství Petra Eima bylo tou nekrásnější odměnou, kterou si pořadatelé, v čele se společností Anect, mohli přát. U srdce je však může hřát také chvála za organizační zvládnutí akce, která byla slyšet ze všech stran. Voltižní mistrovství světa bylo totiž v mnoha ohledech průlomové a zcela jistě se podepíše na organizaci těch příštích.

Areál brněnského výstaviště této akci poskytl luxusní zázemí, kdy všechny tréninkové plochy byly umístěny pod jednou střechou v těsné blízkosti závodní arény. Celkem bylo položeno více jak 7.000 m2 jízdárenských ploch (vč. těch pro doprovodný program). Stáje s 221 mobilními boxy byly vybudovány v pavilonu Z, kde letos v únoru probíhaly mezinárodní skokové závody CSI-W. Do nich účastníci přecházeli vyhrazeným koridorem a tudíž nemohlo dojít k žádnému střetu s diváky. Samotní účastníci, jichž bylo akreditováno 620 (vč. trenérů a dalších členů ekip) z 25 zemí světa, měli vymezenou svoji tribunu s kapacitou cca 900 osob.

Spokojenost se vším všudy
„Měl jsem možnost rozhodovat v Brně již při loňském CVI a tak jsem věděl, že se jedná o krásné místo s velkými možnostmi. Vše je tu na vysoké úrovni – povrch, organizace, dostatek místa pro trénink i soutěž a cítím se zde velmi dobře,“ řekl hlavní rozhodčí Němec Jochen Schilffarth. „Jako soutěžící nemohu hodnotit všechny organizační aspekty šampionátu, ale zázemí pro účastníky je tady skvělé. Musím pochválit nejen výborné soutěžní prostředí, ale také povrch, atmosféru a v neposlední řadě ustájení v pavilonu Z. Stáje jsou prostorné, vzdušné a i přes velké horko venku tam mají koně výborné stájové klima,“ dodal německý šampion Kai Vorberg.
Velkou novinkou byly, kromě již zmíněného propojení s juniorským mistrovstvím Evropy, také závěrečné medailové ceremoniály. „Dříve probíhaly najednou až po finále všech soutěžních kategorií,“ říká ředitelka závodů MS a ME - MVDr. Petra Cinerová. Pořadatelé se však tentokrát rozhodli, že budou v Brně probíhat slavnostní vyhlášení ihned po dokončení jednotlivých kategorií. Medailový ceremoniál se tak konal během víkendových dní hned šestkrát a nejen účastníci si tento systém nemohli vynachválit – každý si totiž mohl užít naplno „svých pět minut slávy“ a navíc v průběhu dne byly ochozy výrazněji plnější. Atmosféra tak byla naprosto strhující...

Národní večer předčil očekávání
Velkoryse byly pojaty také večerní programy. Hned v pondělí se uskutečnila v nedaleké Moravské chalupě pro šéfy jednotlivých ekip uvítací recepce a další účastníci se mezi tím mohli bavit při Welcome párty v areálu výstaviště spojené s vystoupením kapely The Glass Onion (The Beatles revival).
V úterý pak již přímo v závodní aréně probíhala zahajovací show nazvaná Sólo pro koně, které předcházel slavnostní nástup všech soutěžících. Ač byl program jistě velmi pečlivě připravován, s názvem jednotlivá čísla příliš často nekorespondovala. V mnohých chvílích se naopak divák nemohl ubránit srovnání s cirkusovým představením plným klaunů a tanečníků. Samozřejmě došlo i na ty hipologicky zajímavější čísla, z nichž si zaslouží zmínku např. pas de deux zástupců národního hřebčína v Kladrubech, vystoupení norického hřebce pod vedením MVDr. Pavla Doubka, či vrcholná voltižní show českého reprezentanta Lukáše Kloudy. Ta proběhla za naprosté tmy, do níž pronikaly pouze neonové křivky koně a cvičence.
Ve středu a ve čtvrtek večer promítalo kousek od pavilonu V letní kino a na hlavní arénu přišla řada opět v pátek, kdy byl na programu Národní večer. Kdo se na něj přišel podívat, musel zaručeně odcházet nadšený...
„Již v minulosti bývalo zvykem pořádat národní večery. Při nich jednotlivé národní týmy předvádí krátká vystoupení, během nichž se pokouší buďto co nejlépe a vtipně představit svoji domovinu, nebo alespoň pobavit své kolegy. Vždy se však konaly někde v restauracích, či párty stanech a lidé na druhém konci pořádně nevěděli, co se děje na pódiu. Proto jsme se rozhodli udělat Národní večer v hlavní aréně,“ vysvětlila Petra Cinerová. Voltižní sportovci 12 týmů, které se do programu Národního večera přihlásily, předvedli své pohybové nadání, šarm i humor. Celá aréna, zaplněná přibližně tisícovkou účastníků šampionátu, se senzačně bavila a voltižéři ukázali, že jejich sport rozvíjí nejen lásku ke koním, ale oproti jiným jezdeckým disciplinám i výrazněji kultivuje pohyb. Národní večer v Brně navíc ukázal ještě jeden rozměr - tím je kolektivní cítění. To mohou všichni jezdci voltižérům jenom závidět. Škoda, že cestu na Národní večer nenašli i diváci „z ulice“, určitě by nelitovali.

Český nezájem?
Čeští diváci si bohužel ve velkém počtu nenašli cestu na voltiž ani během víkendových dní, kdy vrcholil sportovní program a celý pavilon G1 žil (stejně jako ve všední dny) bohatým doprovodným programem. Zaplať pánbůh za Německé a Rakouské fanoušky, kteří arénu pro bezmála 5000 diváků zaplnili zhruba ze tří čtvrtin. Díky sportovnímu duchu navíc fandili naprosto všem a tak i naši jezdci startovali před skvělou kulisou. Věřme, že se i díky úspěchu Petra Eima začne situace měnit a i Češi si uvědomí, že voltiž je velmi líbivý sport, který si zaslouží větší pozornost.

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.