O čem jsme také psali: Etookénka Jitky Bartošové

"Jemně, bezpečně a srozumitelně ovládaný kůň vyznačující se pohybovou lehkostí a elegancí je cílem všech jezdeckých disciplín a výcvikových metod, který najdeme popsaný snad v každé příručce pro dobyvatele koňského hřbetu. Kde však takoví koně jsou? Proč je běžně nepotkáváme v každé jezdecké stáji?" V prosinci 2012 a v lednu 2013 jsme se v Jezdectví zabývali vědě o jezdeckém umění a vztazích mezi člověkem a koněm - Equitation Science.

Equitation science: věda o jezdectví a jemném předivu vztahů mezi koněm a člověkem

Jemně, bezpečně a srozumitelně ovládaný kůň vyznačující se pohybovou lehkostí a elegancí je cílem všech jezdeckých disciplín a výcvikových metod, který najdeme popsaný snad v každé příručce pro dobyvatele koňského hřbetu. Kde však takoví koně jsou? Proč je běžně nepotkáváme v každé jezdecké stáji? Bohužel odpadli během výcviku ignorujícího jejich základní biologii a životní potřeby. Těmto zbytečným ztrátám se snaží zabránit nové vědní odvětví: equitation science.

Přeložit equitation science jako vědu o jezdectví není zcela přesné, neboť to postihuje jen část širokého spektra oblastí a aktivit, kterými se zabývá. Tento vědní obor „poskytuje povzbudivě jasný a z biologie koně vycházející návod k porozumění, jak koně interagují s lidmi ze země a ze sedla. Měří a vysvětluje souhru mezi koňmi a jejich jezdci, a především zkoumá otázky welfare (životní pohody) koní při tréninku a sportovních výkonech počínaje olympijskou drezurou, parkurem nebo všestranností až po dostihy, reining, distanční dostihy, vozatajství či aktivity pony klubu. Equitation science není sektářská, do sebe zahleděná věda. Na základě analýz, co funguje, co ne a proč, sjednocuje nové a tradiční tréninkové praktiky.“ To jsou slova prof. Paula McGreevyho z univerzity v australském Sydney, jenž stál u zrodu a byl prvním prezidentem Mezinárodní společnosti pro equitation science, sdružující kromě akademiků i studenty „koňovědných“ oborů a lidi z koňařské praxe.

Mladá a dynamická
Equitation science slaví letos desáté narozeniny, Mezinárodní společnost (International Society for Equitation Science, ISES) páté. Jde tedy o vědu ve věku dorosteneckém, nicméně dravě se rozvíjející a postavenou na propojování prověřených metodologií několika oborů, zejména teoretické i aplikované etologie, behaviorální ekologie, veterinárních věd, fyziologie a psychologie. Její zásadní propagátoři a „otcové zakladatelé“ patří k stěžejním vědeckým osobnostem – kromě Paula McGreevyho zmiňme pro začátek současného prezidenta ISES Andrewa McLeana z Australského centra pro chování koní (AEBC, www.aebc.com.au) nebo čestné členy Kate Albro Houptovou, Franka Ödberga, Jana Ladewiga či Hilary Claytonovou. Pokud vám tato jména nic neříkají, je třeba to v některém z příštích čísel Jezdectví napravit a představit kapacity a legendy světové koňské vědy.

Vědou k porozumění
Podstatou equitation science je vědecké bádání a prověřování zákonitostí chování a interakcí mezi koněm a člověkem, cílem ISES pak šíření získaných poznatků do praxe všemi možnými způsoby. ISES podporuje základní i aplikovaný výzkum v oblasti výcviku, chování a welfare koní a výuku aktuálního stavu poznání na všech stupních vysokoškolského vzdělávání, koordinuje mezinárodní diskusní fórum lidí, kteří mají k tématice co říci, a poskytuje odborné informace a expertízy vládním i nevládním komisím a organizacím. Spolupracuje s profesními organizacemi, zejména FEI. V poslední době se Společnost viditelně angažovala například v diskusích kolem rollkuru či nepřiměřeně utahovaných nánosníků.

Ještě nejste členem?
ISES má v současnosti kolem 250 členů, z nichž 64 % tvoří vědci, 12 % lidé z praxe a 23 % studenti. Zbylé 1 % připadá na čestná členství význačných osobností. Výhodou členství jsou zlevněné konferenční poplatky a zejména přístup k interním dokumentům, článkům, studijním materiálům nebo třeba pracovním nabídkám napříč glóbem. Bohužel se mi zatím nepodařilo získat informace o členech z České nebo Slovenské republiky, neboť elektronická databáze neeviduje zemi původu člena a je tedy nejprve třeba znovu projít všechny přihlášky a databázi doplnit. Pročež kdož jste členem, napište mi, máte-li chuť, díky.

Equitation science (ES) zakládá porozumění welfare (životní pohodě) koní během výcviku a sportovního výkonu na hodnověrných a objektivně hodnotitelných ukazatelích získaných prostřednictvím prověřených vědeckých metod, které mohou odhalit neefektivní tréninkové postupy a techniky vedoucí ke strádání koní. Je postavená na mezioborovém přístupu a teorii učení s důsledným vyloučením antropomorfismu (přisuzování lidských vlastností) a vzrušených emocí, které vysvětlování práce s koněm obvykle provázejí. Cílem je bezpečná ovladatelnost koně pomocí lehkých a koni srozumitelných signálů, minimalizace konfliktního chování ze strany koně a snížení vysokého počtu koní utrácených z důvodu „špatné jezditelnosti“ (ne každý jezdec sveřepě trvá na dennodenním boji o kormidlo a místy o holý život jako někteří čeští dobrodruzi; jakmile kůň „nechápe“ požadavky svého jezdce, odchází ze scény a mnohdy i ze života – v době, kdy si obsednutého mustanga koupíte za pár dolarů, žádný problém).

Mezinárodní společnost pro equitation science (ISES) je nezisková organizace založená především na podporu výzkumu v oblasti práce s koněm s cílem zlepšit welfare koní a vztah mezi koněm a člověkem-jezdcem. Sdružuje vědce, studenty oborů zaměřených na koně a lidi z praxe (zejména trenéry, jezdce, praktické veterináře a ošetřovatele). Členem ISES se může stát kdokoli „z branže“, kdo ctí etický kodex Společnosti, a to na základě svého vědeckého působení v oblasti ES nebo na osobní doporučení dvou stávajících členů ISES („plné členství“), nebo po prokázání profesní kvalifikace v oboru („praktické členství“). Studenti dokládají denní studium na vysoké škole. Roční příspěvky činí 25 liber pro „dospělé“ a 15 liber pro studenty.

Proč potřebujeme equitation science a ISES? Toto vědní odvětví cíleně vzniklo z praktických potřeb a má ověřené nástroje a cesty k řešení řady závažných problémů, na které lidé z koňařské praxe nemají čas, znalosti ani peníze, a mnohdy si je ani neuvědomují. Objektivně zkoumá roli habituace a podmiňování a zejména negativního posilování podmíněných reakcí v procesu učení koní, se kterými pracujeme, jezdíme a závodíme. Odhaluje a upozorňuje na míru a způsoby jezdeckého působení, které jsou v rozporu s welfare koní a které zpracovává jako podklad pro doporučení a úpravu pravidel Mezinárodní jezdecké federace (FEI) v oblasti welfare koní a etického zacházení s nimi. V neposlední řadě školí trenéry a jezdce v korektním a důsledném používání teorie učení, tedy uplatňování základních biologických principů koňského učení a chování nejen na papíře, ale i v praxi (viz „8 principů“). Výhodou vědců zabývajících se ES je velmi často osobní zkušenost s ježděním či vozatajstvím, a tedy praktická znalost řešených problémů a specifického jezdeckého prostředí vůbec.

Další informace a setkávání ISES:
Podrobné informace a kontakty na výkonné členy rady ISES najdete na www.equitationscience.com. Společnost iniciuje řadu akcí a aktivit a pravidelně jednou ročně pořádá mezinárodní konferenci (International Equitation Science Conference), kde probíhá standardní vědecký „trh“ informací, nápadů a spolupráce, a v rámci praktického dne i diskuse s významnými trenéry a ukázky práce s koněm nejrůznějšího zaměření. Dokladem úzké spolupráce „teorie s praxí“ je například loňská konference: konala se ve špičkovém drezurním středisku Bartels Academy v holandském Hooge Mierde, kde současně a součinně probíhalo Světové drezurní fórum (Global Dressage Forum, www.globaldressageforum.com). Sborníky z konferencí jsou volně stažitelné na stránkách ISES (sekce Conferences), stejně tak dvakrát ročně vydávané novinky ze světa equitation science (klikněte na Newsletters v sekci News).


Jezděte s Equitation science: 8 stavebních kamenů pro jakoukoli práci s koněm

Equitation science je vědní obor, který propojuje rozmanitá odvětví od chování po fyziologii nebo mechaniku pohybu s cílem postavit práci a komunikaci s koněm na jeho druhově specifických vlastnostech a možnostech. Nejde o ucelený systém (kuchařku) ovládání koně, po kterém tak často v zoufalství voláme, ale o stavební základy pod všemi patry nejrůznějších stylů a jezdeckých disciplín. Na těchto základech můžete skutečně stavět – ať už svůj vlastní systém nebo lépe uchopit ten, podle nějž jezdíte.

Řada jezdců dostává při slově „věda“ osypky a okamžitě přepíná na jiný kanál. Je to škoda, protože právě věda o jezdectví (equitation science), nabízí odpovědi na otázky, které řadu jezdců trápí – proč mi kůň nerozumí, proč nereaguje na holeň či ruku, prchá nebo naopak brzdí, vykousl mi díru do stehna apod. Tyto odpovědi se snaží formulovat jednoduše a srozumitelně, bez zbytečné „omáčky“ a abstraktních slov, které trenérské rady a jezdecké příručky klasické i „-shipové“ často obsahují.
Nejde o měření, jak daleko má kůň došlapovat v prodlouženém klusu nebo jaký úhel má mít hlezno u sebraného koně, ale především o podchycení základních biologicky daných principů učení koní a jejich technického zpracování a aplikace jezdcem. Nejde tedy až tak o to „co“ koně naučit, to si musí každý doplnit sám podle svého zaměření a smýšlení, ale „jak“. Jak naučit koně provést určitý požadovaný pohyb právě na jednu určitou pobídku. Jak ho naučit držet zadaný rytmus, aniž by se každý krok jezdec musel připomínat. Jak se alespoň přiblížit tomu, že kůň předvádí úlohu obdobně dobře na závodech jako doma. Jak řešit konflikty a jak jim předcházet. Equitation science dále zasazuje ježdění do behaviorálních (souvisejících s chováním), fyziologických a anatomických limitů koně tak, aby během výcviku a ježdění nedocházelo k psychickému a fyzickému přetěžování koně a pracovalo se s ním s ohledem na jeho dlouhodobé zdraví a welfare.

Vědci jezdcům (často i sobě): Osm záchytných bodů
Výsledkem práce mezinárodní společnosti ISES (International Society for Equitation Science, www.equitationscience.com, viz minulé Jezdectví), je 8 základních principů, se kterými by měl jezdec, znovu opakuji bez ohledu na styl a vyznání, konfrontovat své ježdění a přístup k výcviku koně. Tyto body jsou „instantní“ zkratkou článku o roli teorie učení a etologie v jezdectví Paula McGreevyho a Andrew McLeana, publikovaného roku 2007 v Journal of Veterinary Behavior: Clinical Applications and Research (č. 2, s. 108). Článek sám si zaslouží větší pozornost, proto se mu i dalším stěžejním počinům budeme věnovat příště (těšit se můžete na článek Andrew McLeana o výcviku „jezdeckých koní na západě a slonů na východě“, který záhy vyjde v „top-ten“ veterinárním časopise Veterinary Journal).
Dnes osvětlíme oněch 8 principů, které si každý čtenář Jezdectví mohl, ať už v hlavě, ze země nebo v sedle, testovat minulý měsíc. Pokud jste došli k závěru, že vědci zase jednou přišli na to, co už dávno víte a bez větších úliteb rutinně praktikujete, pak je na místě gratulovat a uctivě oprašovat vavříny – teorii učení zvládáte skvěle a na všeho koně musí být radost pohledět (ať už má na sobě kromě vás nic anebo sedlo).

8 principů teorie učení v jezdecké praxi podle International Society for Equitation Science

1)    Pochopte a používejte korektně teorii učení
Pod zaklínadlem „teorie učení“ se skrývá soubor typů učení, kterými je kůň vybaven. Při ježdění a práci s koněm vůbec používáme různou měrou řadu typů učení (habituaci/uvykání, motorické učení, do jisté míry i sociální učení a kognitivní schopnosti), ale klíčem celého ježdění a výcviku koně je asociativní učení, tedy podmiňování (tj. vytváření ustálených reakcí na určitý podnět, například posun nohy koně vpřed na přiložení holeně v určitém místě; pod podnětem se skrývá pobídka, pomůcka, pokyn, žádost o něco – každý nechť si dosadí sobě blízkou terminologii).
Teorie učení nabízí jezdcům především pochopení pozitivního a negativního posilování (upevňování, angl. reinforcement) podmíněných reakcí a vůbec celý proces vzniku ustálené a zautomatizované reakce koně na ten který podnět. Pojmy „pozitivní“ a „negativní“ v tomto případě neznamenají „dobrý“ a „špatný“, ale popisují, že žádoucí chování je upevňováno buď něčím, co se přidá (pozitivní – kůň za správnou reakci dostane odměnu, například jablko za původně odmítaný krok na rampu vozíku) nebo naopak odebere (negativní posilování – nejčastěji jde o uvolnění tlaku; jakmile kůň správně zareaguje na tah vodítka, vodič ho okamžitě prověsí).
Zásada číslo 1: Reakce koně na podněty musejí být vytvořené korektně a kůň nesmí být vystaven nepřetržitému a vytrvalému tlaku. Dobře načasované posilování zvyšuje šanci, že kůň nám stejně dobře odpoví i příště (například na přiložení holeně na určitém místě vykročí vpřed).  

2)    Trénujte signály (podněty, pomůcky, pobídky), které jsou dobře rozlišitelné – vyhnete se zmatení koně
Jezdec po koni požaduje velké množství naučených reakcí, ovšem i u tak velkého zvířete si musíme vystačit jen s několika malými oblastmi těla, na které zvládáme působit. Různé podněty přicházející na jednu a tu samou část těla koně matou. Proto je třeba zejména v počátcích výcviku důsledně rozlišovat, kde která pobídka působí – např. před, na, nebo za podbřišníkem. Jakmile kůň bravurně reaguje na holeň přiloženou na vzdálenějších místech, je možné začít oblasti působení „sbližovat“. Postupem času stačí jen náznak posunu holeně a kůň nabídne přesnou reakci. Pak můžeme „osiřelé“ místo spojit s jinou reakcí. (Výrazný „rozkmit“ jezdců například při přeskocích ve cvalu tedy nutně nemusí indikovat neumětela, ale naopak uvážlivého jezdce méně zkušeného koně.)

3)    Trénujte a tvarujte vždy jen jednu odpověď v dané chvíli (jinak matete koně)
Zkusili jste se někdy učit současně psát písmeno A a odčítat? Moderní přístupy učí děti projektově, kdy se na jednom úkolu učí malovat kytičky, které současně počítají a určují podle botanického klíče. U koně to nezkoušejte. Spadá sem v poslední době rehabilitované pravidlo „holeň bez ruky, ruka bez holeně“.
Soustřeďte se vždy na procvičování jen jedné věci. Reaguje-li kůň zdlouhavě na pobídku holení pro rozejití se do kroku, kašlete v ten moment na pomalé zastavování, opilecké křižování jízdárnou i jelení krk. Je jedno, kolik lidí se na vás dívá. Jde o nastavení vzájemné komunikace mezi vámi a vaším koněm. V okamžiku, kdy kůň ochotně a bez prodlení vykročí vpřed, upraví se i řada dalších problémů – kůň půjde rovněji a hlava spadne z výšin aspoň o kousíček níž.  

4)    Trénujte jen jednu odpověď na určitý signál (ovšem stejnou odpověď můžete spojit s různými signály, chcete-li)
Klidně naučte koně rozejít se na několik různých pokynů (tah vodítka, pobídku holení, ukázání paží, slovo „jdi“, zcela dle libosti a zejména trpělivosti). Nesnažte se ale učit na jeden pokyn různou reakci (třeba pohyb vpřed nebo do strany na pobídku holení na jednom místě).
Nesnažte se složitou (složenou) reakci učit koně najednou. Rozložte ji na prvočinitele, ty naučte (napodmiňujte) každý zvlášť, a pak teprve skládejte dohromady výsledný tvar. „Krokem vpřed“ obvykle sestává z reakce na lehkou pobídku holení k vykročení, udržení směru a rytmu a ještě v určitém nesení hlavy (krku). Každá tato či jiná součást musí být během procesu tvarování „vykročení“ vpravena a osvojena zvlášť (pokud vám samozřejmě nestačí, že kůň na vaše požádání vyrobí jakýkoli posun vpřed). Můžete naučit koně piruetu ve cvalu na lusknutí prsty nebo slovo „prosím“, počítejte ale s dlouhou dovolenou. Jednodušší bývá předvádět takto komplexní pohyby jako sled několika dílčích reakci.  

5)    Odpověď koně na daný signál musí být vždy kopií odpovědi předchozí, pak se fixuje efektivně
Na danou pomůcku důsledně schvalujte jen odpověď totožnou s předchozí (stejně „přes kopírák“, jako jsou vaše pomůcky). Stanovte si počet kroků, během kterých přejde kůň do vyššího/nižšího ruchu nebo do zastavení (použije klidně provařené jízdárenské „zastavit stát – ráz – dva“). A pak pořád stejné počty, koni to velmi pomáhá zafixovat si žádanou odpověď.

6)    Cvičte sebenesení koně – odpověď přetrvává do odvolání, koni netřeba signál setrvale připomínat (aneb rytmus, takt a ti druzí)
Cílem jezdce je uvolněný, pozorný kůň reagující „na myšlenku“. Takový ovšem těžko vzniká neutuchajícím působením pomůcek nebo dokonce nástrojů. Je mnohem efektivnější, pohodlnější a vůči koni šetrnější naučit jej provádět požadované chování samovolně tak dlouho, než přijde jiný povel. Sem patří všechny „pohádky o bájném rytmu“, které jste kdy slyšeli. Požádám „klusej“, kůň nakluše a pokračuje uvolněně ve směru a rytmu, v jakém vykročil. Nevěříte? Zkuste to. Opanujte své návyky okopávat loudavého koně každý krok nebo naopak setrvale držet za hubu notorického utíkače. To je cesta do pekla pro ty, které nevzal čert už 5. prosince.
Raději požádejte koně o kýžený pohyb (u těžkých případů všemi humánními prostředky, chtělo by se dodat) a okamžitě odměňte jakýkoli pokrok oproti předchozímu stavu (zejména tím, že v momentě správné reakce přestanete obtěžovat koně dosud přetrvávající pobídkou). Pokud kůň přejde z klusu do kroku, nevadí, znovu naklusejte a postupně chvalte za víc a víc kroků bez vašeho zásahu. Je „koňské“ udělat „chybu“, kůň zpočátku netuší, co po něm chcete (bez ohledu na věk a odježděná léta). Až po opakovaných opravách jezdcem „pochopí“, tedy spojí si povel s nastolením určitého trvajícího stavu. Nejde tedy o trest, ale připomenutí pokynu. Pozor, pouť k ideálu může trvat dny, týdny i měsíce dle šikovnosti obou zúčastněných, ale stojí to za to!
Sem vmezeřme ještě „etudu o pozornosti“. Je naprosto zbytečné chtít cokoli jemného po koni, jehož mysl bloumá po pastvině nebo sleduje dopravní provoz. Upoutejte jeho pozornost (u soustavně okopávaných koní třeba i tím, že přestanete úplně pobízet) a zabavte ji výcvikem natolik, že ji koni budete muset s koncem hodiny vracet. Okuste vděčnost a ochotu koně, který dostane možnost reagovat na jemnou, krátkou, jednorázovou pobídku.  

7)    Předcházejte a nepodporujte útěkové reakce koně – těžko se odbourávají a vyvolávají strach
Pokud se kůň bojí, může si strach spojit s čímkoli nebo kýmkoli, kdo je právě přítomen, i když není původcem strachu. Strachové/útěkové reakce jen tak nevymizí a k jejich vytvoření stačí jedna jediná událost. Strach je jedna z nejprimitivnějších emocí, které věnují nejen koně v daném okamžiku veškerou pozornost. Je tedy zcela marné v takové chvíli koně cokoli učit. Střežte se vyvolávat strach během výcviku! Strach koně z bolesti nebo člověka nevede k efektivnímu výcviku, ale k vyřazení jezdce ze slušné společnosti.

8)    Ctěte uvolnění a volnost a rozpoznejte sebemenší konflikt ze strany koně (maskovat protesty koně vůči necitlivé ruce utaženým nánosníkem je neomluvitelná hanebnost)
Uvolněnost a dostatečná volnost pohybu koně musí být při výcviku naprostou prioritou. Jedině tak máte šanci zaznamenat byť jen náznak nervozity či konfliktu na straně koně. Jak známo, konflikt se řeší nejlépe v zárodku (pokud mu nedokážeme předejít), a je lépe ho detekovat dřív, než nám teče krev a ležíme v písku (nebo než kůň upadne do naprosté odevzdanosti a ztratí veškerou jiskru).
Šanci rozpoznat první známky partnerova neklidu a rašícího konfliktu máme jedině tehdy, pokud není setrvale omezen necitlivou rukou, nejrůznějšími pomocnými otěžemi nebo nabodnut na ostruze, nánosníky mají být dostatečně volné (jak ostatně praví i příručky FEI). Projděte si pár obrázků z drezurních i skokových soutěží, a to včetně mladých koní, a posuďte sami, kdo z nich by měl hubu klidně zavřenou i po odepnutí na krev staženého nánosníku.  

Přeji čtenářům Jezdectví i celé redakci pohodový a úspěšný nový rok. A jezdcům především pozitivní zážitky s korektním negativním podmiňováním.

Soubory ke stažení

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.