O čem jsme také psali: Traumatická artritida

Traumatická artritida je vlastně komplex několika kloubních poškození a lze ho rozdělit na několik typů. Rozhodnutí pro chirurgickou nebo konzervativní terapii závisí na konkrétním případu i na zkušenostech a technických možnostech veterináře, na lokalizaci, typu a velikosti zlomeniny, na věku, pohlaví a hodnotě koně. V současnosti se poměrně běžně používá artroskopie, která není takovým vážným zásahem do kloubu a často pouze ona umožní návrat koně do sportu či k původnímu využití. O celé problematice pojednává článek z listopadového Jezdectví roku 2005 z pera Dr. D. Švehlové.

 

1. Traumatická synovitida a kapsulitida (traumatická artritida typu 1)

Menší trauma kloubů může poranit pouze synoviální membránu a fibrózní kloubní pouzdro, kdežto povrch kloubní chrupavky zůstane netknutý. Často se projeví obvyklými příznaky zánětu, které však mohou být mírné. Pokud se přehlédnou a kůň pokračuje v dosavadní práci, dochází k zesílení fibrózního pouzdra a mohou se vyvíjet degenerativní změny v kloubu.

U mladých dostihových koní jsou často postiženy zápěstní (karpální) klouby (opakované trauma „z opotřebování“). Náročná fyzická zátěž způsobuje poškození synoviální membrány, především v přední části kloubů. Vzniklý zánět může přejít i na fibrózní kloubní pouzdro. Může však dojít také k přímému poškození kloubního pouzdra, především v místech jeho úponu na kosti, kde vznikají trhliny; časem mohou úpony zkostnatět.

Velmi často jsou postižené spěnkové klouby. Příčinou jsou otřesy při dopadu končetiny na tvrdý nebo nerovnoměrný povrch nebo tah za úpony kloubního pouzdra ke kosti. Kromě zánětu kloubního pouzdra se může poškodit i okostice a po čase se v místě úponu kloubního pouzdra začnou tvořit kostní výrůstky.

Dalšími klouby, které bývají postižené traumatickou synovitidou anebo kapsulitidou, jsou kolenní a hlezenní kloub.

 

Při akutní synovitidě a kapsulitidě je patrné kulhání nebo zkrácení kroku způsobené zhoršenou schopností kloubu se ohýbat. Kloub hřeje, je zvětšený, jeho kloubní pouzdro naplněné („nálevka“). Kůň reaguje na tlak i ohybovou zkoušku bolestivě, pokud je postižen zápěstní kloub, často stojí lehce přikleklý. U kolenního kloubu nelze otok ani zvýšenou náplň kloubu příliš dobře pozorovat.

U chronických stavů nemusí už být kulhání zřetelné. Lze ho však vyprovokovat ohybovou zkouškou. Kloubní pouzdro může být na pohmat tvrdé a zesílené.

 

Diagnostika akutní synovitidy anebo kapsulitidy se zakládá na anamnéze (majitel veterináře informuje, co se s koněm stalo, jak kůň trénuje apod.) a na klinickém vyšetření. Rentgenové snímky jsou vhodné především k tomu, aby vyloučily nebo potvrdily poškození kostí (např. zlomeniny) a kloubu (např. exostózy, volná tělíska). Vyšetřením synoviální tekutiny lze získat informace o závažnosti zánětu.

 

V případě sebemenšího podezření na akutní zánět kloubu je třeba ihned ukončit veškerou práci s koněm a naordinovat mu klid v boxu. Pouze tak lze minimalizovat riziko, že poměrně „neškodný“ zánět měkkých tkání kloubu způsobí nevratné poškození kloubních chrupavek či dokonce kostí.

 

Pokud nedošlo k žádnému dalšímu poškození a trauma už dále nepůsobí, problém je dočasný a měl by dobře zareagovat na klid, fyzikální léčbu a na protizánětlivé léky. Viditelné problémy by neměly trvat déle než 7 – 10 dní.

 

Chronická proliferativní synovitida

Tento stav se považuje za pokročilou formu synovitidy a kapsulitidy spěnkového kloubu. Jedná se o zmnožení masy husté pojivové fibrotické tkáně v kloubním pouzdru. Její nebezpečí tkví v tom, že svým tlakem může poškodit přilehlou kost a dráždí ostatní kloubní struktury.

 Onemocnění se podobá akutní synovitidě: i zde je kloub zvětšený a na jeho přední straně je patrný otok měkkých tkání. Kulhání se obvykle objeví po těžké práci a ohybová zkouška postiženého kloubu je pozitivní. Pokud však chce veterinář potvrdit proliferativní synovitidu, musí provést kontrastní rentgenový snímek, kdy do kloubu aplikuje injekcí kontrastní látku, která nahromaděnou masu na rentgenu zviditelní.

Zde pomůže chirurgické odstranění nahromaděné masy. Poté se doporučuje klid až 6 měsíců. Vzhledem k tomu, že chronická proliferativní synovitida je zapříčiněná dlouhodobým a opakujícím se traumatem, může se problém vrátit, když na kloub opět začnou působit stejné traumatické inzulty.

 

2. Zvrtnutí a  vykloubení (traumatická artritida typu 2A)

 

Zvrtnutí

Zvrtnutí lze definovat jako natažení nebo natržení podpůrných vazů kloubu způsobené vynuceným pohybem mimo normální rozsah.

Při mírném zvrtnutí dojde k natažení vazu anebo přetržení několika vláken a k tvorbě krváceniny ve vazu. Navenek se bude projevovat jako akutní synovitida, resp. kapsulitida (otok, bolest a omezení funkce kloubu). Vhodnou léčbou je klid a podpůrné bandáže.

Při středně těžkém zvrtnutí je přetržena část vazu, ale kloub zůstává aspoň částečně stabilní. Konce roztržené části vazu se od sebe neoddálí, takže mohou srůst i bez sešití. Kloub je však třeba dobře znehybnit (kast).

V případě těžkého zvrtnutí dochází k úplnému roztržení vazu a k oddálení jeho konců. Postižený kloub silně oteče, nahromadí se v něm krevní výron, je velmi bolestivý a následkem nefunkčnosti vazu není stabilní (vykloubení). Obvykle je třeba konce vazu sešít.

Někdy se stane, že při silném zvrtnutí táhne natažený vaz za své úpony ke kostem a strhne s sebou i část kosti.

 

Vykloubení

Při vykloubení (dislokace kloubu, luxace) dojde k úplnému oddálení kloubních ploch kostí, které dohromady tvoří kloub. Při částečném zachování kontaktu kloubních ploch mluvíme o neúplném vykloubení (subluxace). Většina luxací je způsobená přetržením jednoho nebo více vazů (těžké vyvrtnutí), ale příčinou může být i poškození jiných kloubních struktur, například kloubního pouzdra nebo přilehlé šlachy.

Vykloubení snad nejčastěji postihuje korunkový, spěnkový a hlezenní kloub. V případě kolenního kloubu, u něhož samozřejmě také může dojít k poškození kloubních vazů a následně k vymknutí kloubu, bych ráda zmínila trochu zavádějící pojem: luxace čéšky. Ať už je čéška přemístěná nahoru, dovnitř nebo ven, nedochází zde obvykle k poškození vazů, takže se vlastně o vykloubení v pravém slova smyslu nejedná. K luxaci čéšky dochází následkem osteochondrózy kolenního kloubu, uvolnění čéškových vazů z nedostatečné kondice čtyřhlavého stehenního svalu (časté u klusáků), může být i vrozená, avšak tento problém se nepojí s traumatem. 

U koní je vzácné vykloubení kyčelního kloubu, protože ten je podporován silnými vazy. Pokud však k tomu dojde, často je vykloubení kyčelního kloubu provázené fixací čéšky směrem nahoru.

Vymknutý kloub se dle konkrétní situace léčí dlouhodobým znehybněním v kastu. U kloubů, jejichž pohyblivost je i normálně omezená, se někdy provádí artrodéza (k trvalému znehybnění kloubu). Někdy se chirurgicky pomoci šroubů a drátů dočasně nahradí poškozený vaz. Bohužel častým následkem vykloubení bývá DJD.

 

3. Poškození menisků (traumatická artritida typu 2B)

 

Přestože k poranění menisků u koní tak často nedochází, představuje tento typ traumatické artritidy diagnostický i terapeutický problém. Častěji je poškozen vnitřní meniskus, například následkem zvrtnutí a natažení vnitřního kolaterálního anebo zkříženého vazu kolenního kloubu.

Pokud po traumatu kolena neustoupí kulhání ani po delší době, je třeba uvažovat o možnosti poškození menisku. To lze v akutním stavu potvrdit artroskopií; není-li tato metoda možná, nezbývá než vyloučit ostatní příčiny kulhání z kolena.

Poškozený meniskus lze léčit složitou operací; ta se však u koní neprovádí tak rutinně jako u lidí a nese s sebou celou řadu rizik (například vznik DJD).

 

4. Intraartikulární fraktury (traumatická artritida typu 2C)

 

K nitrokloubním zlomeninám nejčastěji dochází v zápěstních a ve spěnkových kloubech dostihových koní. Méně časté jsou v hlezenních kloubech a jejich výskyt v jiných kloubech je ještě vzácnější. Jedná se o tzv. „chip fraktury“, kdy dojde k ulomení malého kousku kosti.

Prvotní příčinou je trauma (většinou spojené s rychlou – dostihovou - prací, nejedná se tedy o náhodné trauma jako je pád, kopnutí apod.), ale predispozičním faktorem může být už probíhající artritida.

Intraartikulární fraktury s sebou nesou několik problémů: především nestabilitu kosti a poškození struktur kloubu. Úlomky mohou poškodit protilehlou kloubní chrupavku nebo vyprovokovat synovitidu. To vše může vést k DJD, i když vznik DJD závisí na tom, o jakou zlomeninu a v jakém kloubu se jedná. Podle toho se také volí chirurgická nebo konzervativní terapie. 

 

Intraartikulární fraktury jsou provázené příznaky akutní traumatické artritidy: otok, zvýšená teplota a bolest kloubu. Pro zjištění, zda se skutečně jedná o intraartikulární zlomeninu, je třeba provést rentgenologické vyšetření; obvykle se musí udělat více snímků z různých stran a úhlů, aby se přesně zjistilo umístění fraktury. Někdy je vhodné kombinovat rentgen s artroskopií.

 

Rozhodnutí pro chirurgickou nebo konzervativní terapii závisí na konkrétním případu i na zkušenostech a technických možnostech veterináře, na lokalizaci, typu a velikosti zlomeniny, na věku, pohlaví a hodnotě koně. V současnosti se poměrně běžně používá artroskopie, která není takovým vážným zásahem do kloubu a často pouze ona umožní návrat koně do sportu či k původnímu využití. Je třeba myslet na to, že možným následkem intraartikulárních fraktur je degenerativní onemocnění kloubu; pravděpodobnost jeho vzniku se zvyšuje tehdy, když kůň i v případě sebemenšího kulhání či známky onemocnění kloubu zůstane v tréninku.

 

MVDr. Dominika Švehlová

 

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.