Pastva nejen pro oči

Aby pastvina splňovala účel, pro který ji zřizujeme, musíme o ni pravidelně pečovat. V opačném případě budou koně na pastvinách strádat, budou začervení a na nerovném povrchu může dojít dokonce k jejich zranění. Vraťme se společně do březnového čísla časopisu Jezdectví z roku 2006, kde jsme se touto stále aktuální problematikou intenzivně zabývali.

1. Rozdělení pastviny
Pastevní oblast si rozdělíme do dvou až čtyř sekcí v závislosti na velikosti a počtu pasených koní. Koně nechejte v první sekci tak dlouho, dokud nedojdete k závěru, že potřebují přehnat kvůli nedostatku trávy. Nezapomínejte, že by koně měli mít přístup k bohatému travnímu porostu v nadměrném množství. Protože vypásání podporuje růst rostlin, je důležité zajistit, aby zvířata zůstávala  na místě tak dlouho, dokud nespasou porost nakrátko. Podle výzkumů prováděných v New Forestu skot a vysoká zvěř tráví až 98 procent času spásáním defekačních zón vytvořených poníky, čímž snižují pastevní zátěž zbylého travního porostu a navracejí pastvině její úživnost.
Pozor: Klisny v posledních dvou měsících březosti, klisny s hříbaty po dosažení jednoho týdne stáří a mladí koně s neukončeným růstem potřebují „rotovat“ kvůli získání kvalitní pastvy rychleji. Sportovní a dostihové koně je naopak dobré krmit koncentrovanými krmivy a trávou. Tato zvířata nepotřebují přístup k příliš velkému množství měkké, rychle rostoucí trávy, budou ji zbytečně ničit. Nezbytností je však pro ně tráva s vysokým podílem vlákniny, která kompenzuje nedostatek vlákniny v jejich krmné dávce. Poníky a zástupce některých dalších plemen můžeme držet na chudších pastevních porostech, nebo jejich pobyt na pastvině časově omezovat, aby se u nich předešlo zdravotním problémům způsobeným přežráním.

2. Čištění
Pastvinu bychom přibližně 2x týdně měli zbavovat pevných výkalů – koňských koblížků. Nedojde tak k invazi hlístů (červů).

3. Ideální využití pastviny
Koně můžeme pást s hovězím dobytkem a později, když trávy ubude, s ovcemi. Takové ošetřování pastviny pak vyžaduje jenom velmi málo lidské práce a je zajímavé i po finanční stránce.

4. Posečení
Po přehnání zvířat se vypasená první sekce poseče na výšku okolo deseti centimetrů. Tím odstraníme vrcholové části rostlin nesoucí semena a zamezíme tak vysemenění plevelných rostlin, jako jsou bodláky, šťovík a řada dalších širokolistých rostlin. Tím se současně vyhneme používání drahých a ekologicky nežádoucích herbicidů.
Pokud však v pravidelných intervalech odstraňujeme kvetoucí vrcholy rostlin, po dvou až třech letech záplavy kopřiv, šťovíku, bodláků a dalších nežádoucích rostlinných druhů vymizí z pastviny i bez aplikace herbicidů, umělého dohnojování dusíkem nebo vápnění kyselých půd. Tuto zkušenost mimo jiné potvrdili i specialisté z výzkumného ústavu ve střední Francii.

5. Vláčení
Vypasenou sekci také vyvláčíme (k tahu brán můžeme použít koně). Díky tomu se rozmetají hromádky výkalů, takže se nám nerozšíří defekační zóny. Čím častěji pastvinu vláčíme, ať už během pastvy, nebo těsně po jejím ukončení, tím lépe. Vláčení samozřejmě také provzdušňuje půdu a podporuje růst trávy.

6. Válcování
Válcování můžeme použít na jaře po vláčení, když je porost ještě nízký (max do 10 cm výšky). Slouží k upevnění měkkých míst, ke srovnání povrchu a zlepšení vlhkostních podmínek půdy. Pomáhá obnovovat drn. Válcujeme hlavně jílovité půdy.

7. Dosévání, založení nového porostu
Jestliže pastevní porost vykazuje přibližně 20 % holých míst, můžeme ho dosévat, a to buď na přelomu března a dubna nebo července a srpna dávkou 20 kg osiva /ha. Oproti tomu je-li bez porostu více jak půlka plochy, přistoupíme k novému osetí dávkou 20-40 kg opět ve stejných termínech.  

8. Hnojení
Po ukončení pastvy bychom v dané sekci měli rovněž rozhodit hnůj. Rovnoměrná vrstva hnoje dodá trávě živiny pro rychlejší růst a sníží zátěž vypásané oblasti, protože si koně přestanou „vybírat“ místa pro pastvu. Hnůj můžeme shazovat vidlemi z vozíku taženého koněm. Pokud jsou „kupky“ příliš velké, můžeme pohnojenou plochu ještě přejet bránami.
Hnoji dáváme přednost před umělými hnojivy, která potlačují jetel v porostu. Je smutnou skutečností, že jakmile jednou začneme hnojit uměle, budeme rok od roku potřebovat vyšší dávky hnojiv k udržení úživnosti pastviny, neboť rostlin schopných dotovat půdu dusíkem (tzv. leguminóz) začne výrazně ubývat. Jedinou nevýhodou aplikace hnoje je delší doba (průměrně dva až tři roky) vedoucí  obnovení původní úživnosti pastviny. Pokud ale správně hospodaříme, v příštích letech se už můžeme těšit pouze na zlepšování situace. Další výhoda použití hnoje spočívá v tom, že se v systému neztrácejí živiny a dusík, vázaný na přítomnost jetele, podporuje růst dalších druhů rostlin. Tvořící se humusová vrstva navíc přitahuje množství žížal, bezobratlých živočichů, hub a bakterií, které rozkládají organický materiál a uvolňují z něj další živiny pro růst rostlin.

Tip: Vypasenou a ošetřenou část pastviny necháme růst, abychom zde mohli sklidit dostatek trávy pro usušení sena. Pokud seno nepotřebujeme, přesto bychom do dané sekce neměli vypouštět další zvířata, dokud tráva nedosáhne alespoň 12 centimetrů výšky. Z jednoho akru půdy můžeme očekávat získání přibližně jednoho kilogramu sena, v dobrém létě a po několika rocích správného hospodaření i více.

9. Po senoseči necháme pastvinu opět obrůst a tím ji připravíme k opětovnému vyhnání koní na pastvu. Velkou výhodou tohoto systému je jeho nízká finanční náročnost a možnost získání sena na zimu. A v neposlední řadě je to obnovení nebo upevnění pouta mezi majitelem koně a matkou Zemí. Odtud už je jen krůček ke změně přístupu ke krajině jako celku a její revitalizaci formou vysazování stromů nebo živých plotů.

Pastva – a co je víc?
Když se opravdu zamyslíme, skýtá nám pastvina opravdu mnoho předností. Za prvé kvalitní krmivo. Kůň si dokonce může vybrat co, kdy a kolik toho sežere. Fyziologie trávení je u koní velmi náročná na čas. Při stájovém odchovu se tato doba uměle zkracuje, naproti tomu pastevní porost neumožňuje rychlé nasycení. Je správné, aby koně přijímali potravu co nejdéle, protože se tak dokonaleji stráví. Navíc chceme konstitučně silné jedince, kteří jsou odolné vůči nemocem a špatným povětrnostním podmínkám. Toho při držení ve stáji v malém boxu prostě nedosáhneme. A kde se má takový obyčejný kůň, řekneme-li to laicky, protáhnout a uvolnit? Vždyť každý z nás potřebuje život plný pohybu a nejen hodinu intenzivního tréninku za den. Zkrátka pastva vypadá pro koně jako nezbytný doplněk.

V čem je kůň jiný?
Divoký kůň žil kočovným pastevním způsobem. My jako majitelé pastviny se však musíme smířit s tím, že koně nejsou ideální pastevní zvířata. Tak za prvé musíme počítat s tím, že stádo koní se bude po pastvině pohybovat a při tom dojde k velkému poničení pastviny desítkami kopyt. Za druhé - přestože bychom potřebovali, aby byl porost pravidelně vypasen, u koně tomu tak není. Koně defekují na jedno místo a místa, která budou celému stádu sloužit jako přírodní latríny, zůstanou nespasená. Za třetí všichni dobře víme, že kůň ukousne sousto trávy až u země. Proto se často doporučuje společnost skotu (někdy i ovcí, ale ty vypásají porost stejným způsobem), který koňské pastevní zvyklosti vyvažuje svými.

Sám nebo ve stádě?
„Chceme-li se ke koním chovat přátelsky, neměli bychom ho dlouhodobě držet ani jako samotáře, ani ve velkých skupinách. Vzhledem ke způsobu života koně se není třeba příliš obávat zařazování nových koní do stáda – jistá dávka nevraživosti je pro koně běžnou záležitostí a nevede zpravidla k újmě na zdraví koně. K tomu je však nutný dostatečně velký prostor,“ konstatuje Jitka Víchová, která se zabývá etologií koní, a pokračuje,“potíže mohou nastat, nebyl-li některý z jedinců odchován pod matkou ve stádě klisen a posléze vrstevníků a tudíž si neosvojil pravidla slušného chování.“ Ovšem jak je to s čistě sportovním koněm? Český návštěvník stájí světové jedničky Ludgera Beerbauma v německém Riesenbecku by byl mile překvapen malými výběhy s kvalitní pastvou, určenými vždy pro jednoho koně. Ani u těchto sportovců nebyla pastva a pobyt venku podceňován. „Ano, pastva pro sportovního koně, proč ne. Ale u těchto koní je třeba preferovat umístění na pastvinu odděleně od ostatních jedinců,“ odpovídá na naši konkrétní Ing. Lucie Starostová z ČZU. Navíc se pastvou a umístěním do výběhu spolu s pohybem v kolotoči a lonžováním pěkně rozkouskuje den těchto čtyřnohých sportovců.

Jen pár hodin nebo od rána do večera?
Pastviny můžeme využívat celých 24 hodin nebo část dne, to už bude záležet na kategorii zvířat. Mladé koně při jejich odchovu umísťujeme na pastvinu celodenně (a tedy i celonočně), naopak koně, které používáme i k práci pod sedlem (nebo v zápřeži) na pár hodin denně. Podle toho by se také mělo lišit vybavení pastvin. Pro celodenní pobyt na pastvě budou určitě nutné přístřešky, kam se mohou koně schovat při nepřízni počasí či sálajícím slunci, počítáme-li s využitím pár hodin denně, postačí nám vzrostlé listnaté stromy. Ty jsou výhodné v každém případě – když se pod nimi nebudou koně schovávat, rozhodně je budou rádi okusovat.

Zvyk je železná košile
Pastevní období trvá od konce dubna do poloviny října. Před začátkem pastevního období musíme koně navykat na pobyt venku nejlépe pobytem ve výběhu. V prvních dnech pastevního období paseme přibližně hodinu, poté prodlužujeme až na hodiny dvě a později na 3 - 4 dopoledne a odpoledne. Pro starší koně lze použít hlavně v horkých dnech i noční pastvu.  

Musí se kůň dekovat?
O této skutečnosti se nikdo příliš nezmiňuje. Zajímavá je však zkušenost Jo Birdové, která ve své knize „Chov koní přirozeným způsobem“ navrhuje takovéto řešení: „S přibývajícím chladným a vlhkým počasím nedávejte koni hned deku, protože tak by nemohla vyrůst hustá zimní srst. Jestliže je k dispozici přístřešek, kůň má dobré krmení a je schopen si udržet stálou tělesnou hmotnost, možná zjistíte, že deku vůbec nepotřebuje. Jiné zvíře však může být náchylné ke ztrátě kondice, anebo ho musíme ostříhat, a pak je třeba přikrývat ho dekou, aby se nevyčerpaly tělesné zdroje a kůň se udržel v teple.“ Jestliže kůň potřebuje deku, je lepší koupit několik tenčích venkovních dek odloných vůči vodě. Lze je pak použít jednotlivě nebo společně, podle počasí. Nemá význam mít nepromokavé deky a neustále je sundávat a nandávat, lehčí je sejmout jen horní vrstvu.

Pastevní matematika
Námi dostupné materiály o pastvě se mírně liší. Tak například hodnota pH půdy (určitě je zajímavé nechat si nejdříve udělat rozbor půdy) se pohybuje od 6 do 4 - 4,5, tzn. mírně kyselé. Kolik takový kůň spase? Počítejte 8 % jeho hmotnosti, dalším údajem je třeba 32,5 kg na jedno hříbě. A co rozloha půdy? Literatura uvádí od 0,5 ha při intenzivní pastvě (na tzv. kulturním porostu) až po 1-1,3 hektaru (extenzivní způsob pastvy) na jednoho koně.

Čím pastvinu vybavit?
Pastvinu netvoří jen kvalitní porost. Chceme-li ji intenzivně využívat, musíme koním zajistit podmínky pro bezproblémové pasení.

Napoj mně, má milá, mého koníčka
I když je možné, že koně dají přednost přírodnímu zdroji, musíme zajistit kvalitní čistou vodu pro jejich napojení. Nejvýhodnější se jeví stabilní zásobníky s vodou na zpevněném povrchu.

Stromy nebo přístřešky?
Na pastvinách by se měly vyskytovat stromy, které budou chránit koně před sluncem a větrem. Na vzdálených pastvinách a na pastvinách, kde koně tráví většinu času, je nejlepší zbudovat pevné přístřešky. V těchto přístřešcích můžeme umístit i seno nebo jádro.

Kudy, kudy cestička
Průhonové cesty k vyhánění na pastvu by měly být široké šest až osm metrů. Jejich povrch se musí lehce udržovat, aby nedošlo k poranění koní.

Oplocení si můžeme vybrat
Klasika zvaná dřevo
Typickým materiálem k oplocení pastvin je stále ještě dřevo různého druhu a zpracování. Při používání např. dubového či tropického dřeva můžeme očekávat dlouhou životnost. Cenově dostupnější je dřevo jehličnanů – jedle, smrku, borovice či modřínu. Musíme ho však naimpregnovat, nebo radost z nového oplocení nebude dlouhá.
Průměr sloupů pro oplocení se pohybuje od 9 do 12 cm, jejich vzdálenost je 4 m. Klademe zvláštní pozornost na rohy a vchody, měly by odolat většímu náporu zvířat. Kdo používá měkké dřevo, musí počítat s tím, že u čtyřhranných prken vznikají častěji praskliny než u kulatin. Sloupky zatloukáme do země raději dřevěnou palicí, aby nedocházelo k jejich tříštění.
Příčné, horizontální části hrazení jsou tvořeny z kulatého nebo půlkulatého dřeva. Často se používá smrkové dřevo, protože je rovné a bez suků. Použijeme oplocení ve dvou až třech úrovních s 40 - 50 centimetrovými mezerami.

Elektrické ohradníky
Do dřevěných ohrad se dále používá elektrický ohradník. Takové použití má několik výhod – koně dřevo neokusují, nepoužívají ho jako přírodního kartáče a více respektují.
Výhodou elektrických ohradníků je jejich cena a bezpracnost sestavení. Pro koně se používá na elektrický ohradník páska o různé šířce.

Plastové oplocení
Znáte to sami, ale spíše ze zahraničních obrázků – plastové ploty většinou bílé barvy použité jako oplocení pastvin pro koně. Takový materiál je odolný nepříznivým povětrnostním podmínkám a samozřejmě má větší životnost než dřevo. Ovšem za tyto přednosti musíme více zaplatit. Firmy používají také recyklované materiály, které jsou pak mají větší hmotnost než klasický plast.