Téměř každou sobotu pokračuje zimní příprava v hale v Lukách nad Jihlavou. V sobotu 13.1. trénoval pan František Toman tři děvčata s koňmi. Jako účastnice tohoto skokového soustředění se chci podělit o to, jak takovéto soustředění probíhá.
Pro velký zájem většiny účastníků minulé stáže jsme ve dnech 15.-16.1.2007 uspořádali druhé soustředění s bývalou reprezentantkou Belgie v drezúře paní Céline Willmsovou. Díky netradičnímu teplému počasí v lednu se většina jezdců rozhodla využít venkovní jízdárnu a tak lekce v hale po dohodě zbyly na ty, kteří chtěli jít na řadu až ke konci dne.
Linda Tellington Jonesová je známa jako jezdkyně a trenérka koní. U nás její práci najdeme v publikaci s názvem Jezdecká škola Lindy Tellington Jonesové. Svojí metodu výchovy koní nazvala TTEAM a jeden z jejích přímých žáků, pan František Toman, seznamoval v polovině prosince zájemce s principy metody v Lukách nad Jihlavou...
V minulém díle jsme se zabývali základní charakteristikou kroku a zaměřili se na pobídky jezdce. Nyní se vrátíme zpět k porovnání mladého a zkušeného koně a pokusíme se nabídnout několik praktických rad pro výcvik.
Dříve, než se dostaneme ke konkrétním cvikům, je třeba věnovat několik kapitol základním chodům koně, tedy kroku, klusu a cvalu. Krok je nejméně namáhavým a také nejpomalejším chodem koně. Na rozdíl od klusu a cvalu mu chybí fáze vznosu, tedy tělo je v každé chvíli neseno a podepíráno alespoň dvěma končetinami.
Asi nejsem sama, kdo při hledání informací v odborné literatuře ztroskotával na neporozumění "základním" pojmům. Tedy ne neporozumění, ale spíše představivost chyběla. Pokusíme se pro vás tedy v tomto díle hlavní drezurní pojmy převést do lidštiny, byť někdy mluvou lehce neformální.
25. - 26. února 2006 se uskutečnilo klání čtyř známých osobností, pracujících s koňmi jemnou cestou – Natural Horsemanship. Mezi zúčastněnými muži ve složení Martin Black, Craig Cameron a Van Hargis, se objevila první ženská konkurentka, Stacy Westfallová.
Dnešní díl bude trochu povídací a relaxační. Doufám, že se zasmějete alespoň tak jako já, když jsem ho vymýšlela. Klidně si z něho i něco odneste, ale hlavně ho neberte doslova - najíždět se zavřenýma očima na oxer není dobrý nápad a, upřímně, já jsem to nikdy nezkusila :-) Takže, prosím, tu trochu básnické fikce berte s rezervou. Nicméně - popis té drezurní hodiny je autentický.
V předchozím díle seriálu jsme se věnovali problematice sedu jezdce na nezkušeném a zkušeném koni. Protože k této problematice přišla velká řada vašich ohlasů, rozhodli jsme se před původně avizovanou "mechaniku pohybu" zařadit ještě další, podrobnější povídání k sedu, souvisejícím chybám i potřebným návykům. Seriál se tedy skutečně vyvíjí podle vašich námětů. Děkujeme za ně.
Sed je nejdůležitějším nástrojem jezdce. Je to komunikační brána, která přenáší informace mezi jezdcem a koněm, a tudíž každý nedostatek v sedu nám brání dorozumět se s koněm. To v ojedinělých případech může vést až k tomu, že místo partnera se mu stáváme obtížným břemenem, které mu ztěžuje nebo dokonce znemožňuje jeho práci.