Profil jezdce - Klára Boháčková
Drezurní jezdkyně Klára Boháčková se řídí heslem: Žít v lásce a pokoře, tolerovat, uctívat a respektovat zvířata. To samo o sobě napovídá o dnešním profilu více, než myslíte. Klára úspěšně absolovala první závody stupně Z v roce 2004, už nějakou dobu ji ale můžet vídat na obdélníku s Kodexem Royal v úlohách ST a T. A proč si vlastně vybrala drezuru? Prozradí vám dnešní profil.
Jméno a příjmení: Klára Boháčková
Datum narození: 24. 11. 1963
Místo bydliště (město): Hluboká nad Vltavou
Jezdecký klub: Stáj Havel Strýčice
Disciplína: Drezura
Trenér: nepravidelně Hanka Vášáryová a Michal Košťál a nebo kdo jde zrovna okolo a je ochoten poradit... :o)
Můj první trenér byl Josef Thám z Prahy Gabrielky (bohužel je už dávno po smrti), kterého jsem se moc bála pro jeho přísnost. Ale byl výborný učitel, který si dokázal sjednat respekt a poslušnost, prostě „stará škola“. Vzpomínám si, jak ve mně nejprve viděl talent, ale když na mě býval naštvaný kladl mi na sdrce: „Hlavně nikdy nikomu neříkej, že jsem tě trénoval já“.
Můj první kontakt s koňmi:
Jako malá holčička jsem byla u sedláka v Německu, já jsem byla strašně malinká a ten kůň strašně velikej a naprosto mě fascinoval…
V kolika jsem začala jezdit závodně:
V září roku 2004 jsem úspěšně absolvovala první drezurní závody stupě Z a L. Vloni jsem jela mé první ST a T.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Drezura mě nadchla svojí precizností. Vždy jsem měla potřebu mít koně 100 % pod kontrolou. To se mi bohužel při hubertových jízdách a parkurech jaksi nedařilo. :o) Ne nadarmo se drezuře říká „královna jezdeckého sportu“. Je to dřina, ale miluji pocit, který mi dokáže kůň dát, vnímám ho jako jeho odměnu za správné vedení. Pocit souladu s koněm je nepopsatelný zážitek.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Denně přibližně 4 hodiny, každé ráno. Pak mám další povinnosti - kancelář, rodinu, domácnost...
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
I když není zrovna z drezurního světa, můj velký obdiv a úctu má pan Jiří Pecháček. Jsem vděčná, že jsem tohoto vyjímečného člověka s velkým srdcem mohla blíže poznat. Mé uznání patří panu Pecháčkovi nejen pro jeho poctivost, srdečnost, vynikající jezdecký styl, zkušenosti a znalosti, ale také pro jeho upřímnou a opravdovou lásku ke koním... Dnešní mládež se honí za úspěchem a slávou a často přitom opomíjí ty hlavní aktéry – naše koně! To oni si zaslouží naší úctu.
Můj „životní“ kůň:
Každý kůň, se kterým jsem pracovala, mi dal nějaké poselství, zkušenost, každý mě něco naučil. Všichni mají napořád své místečko v mém srdci. Ráda bych zmínila Pumarillu, se kterou jsem začínala od Z do S, dále pak Senatora, který má výjimečnou a dobrotivou povahu, Reaktora, který mě naučil snad nejvíce ze všech a Kodexe, který je můj současný hlavní závodní partner. Ale opravdu „životní kůň“ možná teprve přijde...
Hřebce Kodexe považuje Klára Boháčková za jednoho ze svých "životních" koní.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Trochu se zabývám i chovem a jedno naše hříbátko dostalo vážnou koliku. Museli jsme okamžitě do Brna na operaci. Malému hřebečkovi, byly mu asi dva měsíce, odebrali 5 m tenkého střeva, po narkóze se nám nechtěl probudit, pak nechtěl vstát, byl apatický, jen chvílemi sebou škubal a mlátil kolem sebe nohama. Mysleli jsme, že je to konec... Mezi tím přivezli jeho mámu. Když hřebeček ve své apatii uslyšel mámino řehtání na chodbě, poznal ji podle hlasu, sebral v sobě veškerou zbývající sílu, vyškrabal se na nohy, zařehtal, přivítal se s mámou a začal sát. Bylo to tak dojemné a nádherné, že mi dodnes vlhnou oči, když si na to vzpomenu. Tento příběh měl šťastný konec – koníček přežil, dnes je mu 8 let a úspěšně sportuje v Anglii ve stáji Johna Whittekera. :o)
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Jsem ráda, že po čtyřech letech aktivního drezurního ježdění se mi podařilo probojovat se na mistrovství ČR a do finále ČDP. Jsem šťastná za každou dobře zajetou a hezky ohodnocenou úlohu.
Na koních mám nejradši:
Jejich ušlechtilost, eleganci a krásu.
Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
Nemyslím si, že kůň dokáže mít někoho rád, ale věřím, že jsme s mými koňmi partneři, kteří se snaží jeden druhému vyhovět.
Můj nejhorší pád z koně:
Před dvěma lety jsem s mým koněm prošla zavřenými dveřmi od haly. Dodnes nemám cit v části kolene. Teď už nejsem líná slézt a pořádně si otevřít, než projdu dveřmi...
Kromě ježdění na koních mě baví:
Moje rodina – máme 3 úžasné syny, moje práce v cestovním ruchu – naše firma se zabývá pronájmem rekreačních chat a chalup. Dále pak mí psi, létání a letadla, lyžování, esoterika a mí přátelé. Kontakt s lidmi, poznávání nových lidí a pomoc „kolegům“ z jezdeckého sportu při výběru a koupi nových koní z Holandska (kde jsem strávila 20 let života).
Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Myslím si, že čeho jsem dosáhla, je naprosto dostačující a mám vše, po čem člověk může toužit. Zdraví, lásku, rodinu, přátele a zvířata. Pokud se mi podaří prohloubit mé úspěchy, budu moc ráda. Přála bych si poznat a získat koně, který by byl skutečně „špičkový“. :o)
Tři slova, která mě charakterizují:
Radost ze života.
Moje zlozvyky a nešvary :o)
Zeptejte se mého manžela... On Vám to barvitě vylíčí. :o)
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Mám ráda francouzskou kuchyni, dobré červené víno, romantickou i veselou hudbu, velkofilmy jako například Vzpomínky na Afriku. Televizi jen občas a velmi selektivně – nenávidím násilí. Oblečení příliš neřeším, hlavně aby bylo účelné. Jezdím Mercedesem ML 320 CDI a neměnila bych!
Životní motto:
Život je pohyb.
Žít v lásce a pokoře.
Tolerance, úcta a respekt k lidem i zvířatům.
Když zrovna nesedí na koni, tráví Klára čas s rodinou nebo pracuje. Zajímá se také o psy, baví ji létání nebo lyžování...
