Všestrannost se opět hlásí o slovo
Zakladatelka Jezdecké a sportovní stáje Tandem Rosnice se svým týmem v minulém roce připravila zkušební neoficiální závody ve všestrannosti. Příjemně členitý terén, rozmanité přírodní i uměle postavené překážky různého profilu, výšky a šířky, velký zájem z řad pamětníků i mladých - to vše si vynutilo další pokračování dobře započatého úmyslu. Po dubnovém 2. ročníku Rosnických military, které se vydařily i navzdory nepřízni počasí, se rozjetý kolotoč nezastaví ani v druhém prázdninovém měsíci. Během příprav na 2. Rosnické derby - hobby závodů v honebním skákání, které se uskuteční 11. srpna, a 3. Rosnické military - hobby závodů ve všestrannosti, které se uskuteční 18. srpna, jsem vyzpovídala Janu Valdmanovou, energickou dámu, která stojí za znovuzrozením military na Karlovarsku.
Karlovarsko patří k oblastem koním zaslíbeným. Stačí vzpomenout závodiště, které do svých útrob láká dostihové fanoušky více než sto let. Dlouhou tradici zde má také sportovní jezdectví. Výrazných úspěchů v minulosti dosahovali a dodnes dosahují jezdci z tamních klubů v drezuře, parkurech i soutěžích všestrannosti. Poslední jmenované odvětví mělo v naší oblasti zelenou především v 60. a 70. letech minulého století. V letech 1977- 78 se v terénu u starorolské vysílačky konalo celorepublikové mistrovství. Pro domácí nezapomenutelné, neboť dorostenecký titul vybojovala Jana Lančaričová s valachem Gerolanem a v následujícím roce skončila těsně druhá. Že i v minulosti byly military kvalitní prověrkou síly, odvahy, vytrvalosti, rychlosti a souhry mezi jezdcem a koněm, dokládá příklad klisny Ódy. Ve zmiňovaných letech s Josefem Břečkou obstála na náročné trati mistrovství. Získala stříbrnou a posléze bronzovou medaili. Tato dvojice v následujících dvou letech absolvovala Velkou pardubickou.
Jedna z nejtvrdších, nejnáročnějších, ale zároveň nejatraktivnějších disciplín zažila od konce 90. let období úpadku. Vypadalo to, že nejtěžšímu olympijskému jezdeckému sportu v našem kraji odzvonilo. Myšlenka navrácení military na Karlovarsko zrála v hlavě Jany Valdmanové dlouho.
Překvapilo Vás, s jak velkým ohlasem se všechny dosavadní akce setkaly?
Ano, překvapilo. Ale doufala jsem v to. Jsem moc ráda, že se slovo "všestrannost" začalo skloňovat i v našem kraji. Myšlenka uspořádat závody v tomto odvětví, vlastně i pořádání závodů jako takových, byl pro nás krokem do neznáma. Můj dík patří samozřejmě celé naší členské základně. Ta v počtu pouhých patnácti aktivních členů dokázala připravit a v den "D" zvládnout průběh soutěží, kdy se v jednom dni odehrávají tři různé dílčí zkoušky v jednotlivých disciplínách, někdy i dvě současně. Poděkování patří mým poradcům po telefonu a stavitelům tratí Zdeňkoví Ságlovi, Jardovi Grodlovi, sboru rozhodčích, ve kterém jsou zastoupeni i bývalí aktivní jezdci všestrannosti - Ivo Kočík nebo Jana Kumičíková. Přiznávám se, že jsem pyšná na to, jak jsme vše zvládli. Startují u nás i reprezentanti vzdálených klubů ze severních, jižních a středních Čech. Všestrannost na karlovarsku vstala z mrtvých.
Mnozí Vás znají jako dlouholetou jezdkyni. Jaké byly Vaše začátky v sedle?
Jezdit jsem začala v sedmi letech v TJ Slavoj K. Vary ve Dvorech pod vedením Julka Vallyho. Tam jsem získala základy ježdění. To se psal rok 1970. První skokové závody jsem absolvovala v roce 1976. Tehdy jsem přišla na chuť všestrannosti. Především díky mému novému trenérovi Janu Pelcovi. Jako bývalý armádní jezdec si zakládal na tom, aby vychovával své svěřence - koně i lidi - jako všestranné. Jemu děkuji za to, že mi ukázal, jak je tato disciplína krásná. Moc ráda vzpomínám na jeho "drsné", ale účinné metody výcviku, které by dnešní mladí možná ani neunesli. Do jeho výcvikových hodin a na závodech jsem v té době sedlala zkušené koně Ormonda, Isabela, Dunaje. Starorolský klub byl proslavený všestranností. Pořádal velké závody v rámci tehdejší ČSSR. Už tenkrát mne moc bavilo spolu s panem Pelcem vymýšlet tratě a stavět skoky. To, co jsme vybudovali, to jsme si také zkusili skočit. Ale některé skoky raději tajně, aby o tom nevěděl.
Military jste nakonec vyměnila za parkury. Proč?
Pan Pelc už kvůli svému stáří neměl tolik sil na udržení tradice v JK St. Role. Žádný další opravdový fanda se nenašel, takže všestrannosti odzvonilo. Začala jsem tedy jezdit parkurové soutěže. V dorosteneckých letech byl v soutěžích "L" a "S" mým nejlepším koněm Dunaj. Startovala jsem s ním na mistrovství ČSR i ČSSR. Pak přišli koně mladí - Pastel, hřebec Busó, Salvie. Dalším osudovým koněm byl Mars. Ten mi pomohl k návratu do soutěží "S". Byla jsem členkou západočeského družstva pro mistrovství ČSR v seniorské kategorii. Slibnou kariéru ovšem přerušilo těhotenství a následně mateřství. Nechtěla jsem šidit jedno pro druhé, takže jsem s jezdectvím skončila.
Jak probíhala Vaše druhá životní cesta za koňmi?
V roce 1996 jsme koupili rodinný dům v Rosnicích, kde byly tři menší jezdecké stáje. Obě dvě děti, dvanáctiletý Jára desetiletá Janina, začali mít o koníky zájem. Začali tyto oddíly navštěvovat a dcera pod vedením D. Donthové jezdectví zcela propadla a začala závodit. Zakoupili jsme pro ni vlastního koně. Přístavky a kůlničky u našeho baráčku se začaly přebudovávat na anglické boxy. V listopadu 2000 jsme J. Kavky odkoupili plnokrevného valacha Rebel´s Pride, který měl v té době za sebou kariéru military koně se startem na ME ve Francii. Jenže byl po úrazu, který vedl ke ztrátě oka, z velkých závodů vyřazený. Janina o něm nechtěla ani slyšet. Koupi mi rozmlouvali i ostatní z okolí. Vždyť je starý, skoro slepý. Jenže já v něm "cosi" viděla a věřila v něho. První sezonu se sehrávali v nižších parkurových soutěžích. Pro rok 2002 jsem navrhla všestrannost. Poprvé startovala v květnu ve Dvorečku u Jindřichova Hradce a tím bylo rozhodnuto. V letech 2002 - 2004 byli účastníky MČR v kategorii juniorů. Umístili se na 7., 4. a 5.místě a zúčastnili se rovněž finále prestižní Zlaté podkovy v Humpolci.
Jaký byl Váš návrat do sedla?
Už mne nebavilo na to všechno jenom koukat. Od již zmiňovaného Jaroslava Kavky jsem si půjčila mladou kobylku Imagiánu a po dvaceti letech se vrátila do sedla. Připravovala jsem ji od února 2003. V dubnu již pod Janinou startovala v Bronzové podkově v Pardubicích. Navíc s moc dobrým výsledkem. V listopadu 2004 jsem si na doporučení Josefa Váni koupila plnokrevnou Beauty Princess. Na ni už jsem zůstala sama, protože Janina se stala maminkou. Takže jsem se vrátila nejen do sedla, ale i do opravdových tréninků a později i na startovní listiny soutěží všestrannosti. K tomu mi ještě přibyl Framus těžce zraněného Jaroslava Kadavého. Jenže ani mně se smůla nevyhnula a tři nelehké úrazy v krátké době po sobě mne ze sedla zase vyřadily. K potřebné rehabilitaci jsem si na konci roku 2010 pořídila další plnokrevnou kobylu Hazzel. Ale to jsme už na naše koně byly zase dvě. Tandem Jana a Jana. Já jezdím v práci, Janina po závodech.
Co vás přivedlo k úmyslu vrátit military na Karlovarsko?
Mrzí mne, že všestrannost v naší oblasti upadla v zapomnění. Proč? Nejkrásnější odvětví jezdectví. Nejnáročnější na fyzickou i psychickou přípravu jezdce i koně. Nejnebezpečnější a přesto krásná. Zlí jazykové tvrdí, že kdo neumí jezdit, jezdí military. Je to právě naopak. Každý den musíte s koněm pracovat úplně jinak. Drezura vyžaduje klid a poslušnost, cross razantnost, rychlost a odvahu. Parkur pozornost a mobilizaci sil po dvou předešlých zkouškách. Tu opravdovou souhru a důvěru dvojice jezdec a kůň nikde tolik nepocítíte. A dovolím si tvrdit, že tady panuje větší solidárnost, kamarádství a snaha pomoci mezi jezdci a trenéry, byť jsou to vaši soupeři. I to vypovídá o královně jezdectví. Bohužel v této době a v tomto kraji je hodně náročné věnovat se všestrannosti. Jsme v celém okolí sami, blízké areály byly zrušeny (St. Role, Dvory, Úněšov). Musíme jezdit do dalekých Pardubic, Koles, Humpolce i do Borové za Český Krumlov. Nechceme se smířit se skutečností, že military na Karlovarsku neexistují. Chtěli bychom je vrátit do našeho kraje. Proto jsme se rozhodli k jejich pořádání, zatím jako neoficiálních závodů. Na závěr upozorním na jednu velmi příjemnou věc. Snaha o návrat již nese sladké ovoce. Dvojicí, která hájí naše barvy ve všestrannosti, je Libuška Květoňová s klisnou New Master, která se v loni prezentovala na MČR v Humpolci v kategorii dětí. Čtenáře deníku si tímto dovolujeme co nejsrdečněji pozvat k návštěvě obou nadcházejících akcí.
