Deutsches Fohlenchampionat: Český sen nadosah
Deutsches Fohlenchampionat, pro českého chovatele vysoká meta, o které může snít, ale ví, že konkurence německého chovu je obrovská a kvalita také. Máte prostě pocit, že se nemůžete do této komunity německých chovatelů dostat. Vždyť vidíte všechna ta krásná hříbata, s krásnými chody, souměrná, s vysokými známkami, perfektními původy. Matky, které jsou nakrmené, kvalitní a vycepované… Tohle všechno jsem vždycky obdivovala a snila o tom, že bych jednou mohla něco takového odchovat a konkurovat tak právě té německé kvalitě. Fotogalerie zde.
A letos se nám ta naše naděje narodila. Hříbě původně plánované k prodeji nám doma udělalo tzv. „čáru přes rozpočet“ a zůstává jako následnice své matky. Silná vranka po otci Santo Domingo (San Amour/Fürst Heinrich/Royal Dance) na svět vykoukla 1. května. Její matka Rosaria (Rosario/Ravallo/Calypso II) měla jednoduchý porod a nikdo z nás nechápal, jak se takhle velké a silné zvíře může do matky vejít. Každým dnem sílila a byla lepší a jistější. A najednou přišel ten nápad: Co kdybychom ji někde ukázali?
A tak začal závod o čas. Kam pojedeme, kdy pojedeme? Pojedeme po Čechách nebo do Německa? Začala jsem tedy urychleně shánět informace, protože jsem se nikdy ničeho podobného nezúčastnila. Nakonec vše dopadlo dobře. Po pár dnech bylo vyřešeno a my ve středu 10. června vyrazili směr Wolfersdorf do Gestüt Elstertal, kde se konalo jedno z oblastních kol Deutsches Fohlenchampionatu.
Ještě ráno jsem přemýšlela o tom, zda je cesta dobrý nápad. Přecijen Čech, který se snaží chov dělat doma, bez podmínek, které často Němci mají, bez takových možností, jako mají oni… Všechno tohle vás napadne. Žijete pořád v tom, že i když budete chovat na importovaných klisnách a budete si platit zahraniční hřebce, nemůžete se jim vyrovnat.
Po příjezdu jsme se šli podívat na ostatní hříbata, která byla ve stáji a byla přihlášená do našeho oblastního kola. Stála tam krásná hříbata, krásné matky… při pohledu do seznamu přihlášených hříbat bylo jasné, že i původy soutěžících hříbat jsou moc pěkné. Nacházeli jsme na seznamu jména jako Floriscount, San Amour I, Rubinstein I, Florestan I, Sandro Hit… Tihle všichni figurovali ve jménech drezúrních hříbat. Následně začali přijíždět další auta s koňmi a my tušili, že konkurence bude a tři, čtyři hříbata v naší kategorii asi vážně nebudou.
Oblastní kolo mohlo začít. Šli jsme se tedy podívat na ty, kteří šli do kruhu před námi. Jejich kvalita byla opravdu vysoká. Hříbata byla pěkná, souměrná, s pěknými chody a původy. Jako chovatel tam sedíte a říkáte si: „Fajn, kvalita velká, jak se čekalo. Dostaneme sedmičky a jedeme domů poslední, ale byl to hezký výlet…“ Tohle všechno vám běží hlavou a koukáte, co by se dalo udělat lépe. Všechna hříbata vám totiž přijdou skvělá. Vidíte sice rozdíly, ale za ty mohl i věk hříbat, na kterých je znát každý den. Když přišla na řadu vítězka, moc se mi líbila. Pěkné a pružné chody, pěkná stavba, krásná hlava. Klisna mě opravdu zaujala. Ostatní hříbata byla také krásná, ale ona se mi opravdu líbila. Co pro mě ale bylo také zajímavé, bylo to, že i skoková hříbata měla velice slušné a pružné chody. Nemluvím ale jen o cvalu, ale i o klusu. Matky skokových i drezúrních hříbat byly opravdu dobré. Taková kvalita klisen, včetně dobré péče jejich majitelů, je u nás k vidění také, ale v mnohem menší míře. Což je trochu škoda.
Následně došla řada i na nás. Vzali jsme tedy naše klisny ven a k našemu údivu se většina lidí pozastavila už cestou do kruhu nad naší kobylkou Sympaticou. Bylo slyšet: „Hele, to je to hříbě z Čech.“ Bylo tedy velmi zajímavé sledovat reakce Němců, kteří mají opravdu kvalitní hříbata a se zájmem si naší Máju (domácí přezdívka) prohlížejí.
Ani komisaři nevypadali nespokojeně s naším „produktem“. Mája se chovala perfektně, byla hodná, nic ji nerozhodilo. Byla jsem pyšná, když jsem ji tam viděla, když jsem viděla obě. V tu chvíli mě napadlo, že i kdybychom odjeli s horšími známkami, tak to vlastně vůbec nevadí, však je to premiéra a kobyly se chovají naprosto úžasně. Pak to ale přišlo. Malou vypustili z ohlávky a došlo na klus. Pochopila jsem, že právě ukázala, co v ní je a předvedla se opravdu skvěle! Byla jsem najednou tak strašně spokojená. Příjemný pocit. O to příjemnější to bylo, když začalo hodnocení.
„Typ: 9, 9, 9; chody: 9, 9, 9; korektnost: 8, 8, 8; celkový dojem: 9, 9, 8!“ Nikdo z nás hodnocení nemohl uvěřit. Byli jsme všichni opravdu spokojení i překvapení, jak dobře komisaři hříbě z České republiky ohodnotili.
Po hříbatech se chce jediné, aby se co nejlépe předvedli v kruhu v klusu. Hodnotí se ale nejen pohyb, ale stavba těla a celkový dojem, který hříbě na komisaře udělá. Přiznám se, že jsme netrénovali nic. Měla jsem strach, že malá nebude klusat tak, jak má, že bude spíše cválat, protože má opravdu hodně dlouhé nohy a je to pro ni pohodlnější. Přesto to byla taková rychloakce, že nebyl čas nic natrénovat. A jak se ukázalo, nejspíše se to vyplatilo. Hříbě přesně vědělo, kde a jak má chodit, kde má stát a jak se předvést.
Následovalo vyhlašování. Stáli jsme vedle výstavního kruhu a najednou jsme se na sebe všichni podívali, zda jsme slyšeli správně. Mluvili o nás a vzali nás na vyhlašování. Další věc, které jsme chvíli nemohli uvěřit.
Získali jsme v pořadí krásné druhé místo a lepší, než naše odchovankyně byla už jen polosestra Sympaticy. Klisnička po otci Santo Domingo (San Amour/Fürst Heinrich/Royal Dance) z matky po Fürst Romancier dostala v hodnocení dokonce jednu desítku a musím uznat, že v chodech byla o chlup lepší, než naše. Zároveň byla ale o měsíc starší, takže nám to dává naději, že naše Mája bude jen a jen lepší. Všichni ti, kteří skončili v pořadí za námi v naší kategorii drezúrních klisniček, byli také velmi překvapení z našeho úspěchu.
Jako další skvělá zpráva bylo i to, že jsme se z druhého místa probojovali do celoněmeckého finále, kde se utkají ti nejlepší! Naše výprava tedy byla až nečekaně úspěšná a odjížděli jsme naplněni nadějí i radostí, že i český chovatel se může vyrovnat a porazit německou kvalitu! Byl to pro nás obrovský úspěch a opravdové splnění chovatelského snu. Držte nám palce v červencovém finále, které se uskuteční o víkendu 18. a 19. V německém Lienenu!
Velké poděkování za podporu patří hlavně Anně Reinbergerové, Karlu Lacinovi, Janu Chýlemu, celé mé rodině i všem, kteří mě podporují. Bez nich by se totiž úspěch nikdy nedostavil!
