Téma psychického týranie koní je v jazdeckom svete často skloňovaná a jej najväčším nešťastím je, že v niektorých prípadoch je ťažko dokázateľná. V prípadoch, kedy sa nejedná o zjavné fyzické týranie, podvýživenie koní alebo zanedbanie starostlivosti sa táto téma zdá pre niektorých milovníkov koní, majiteľov či jazdcov veľmi diskutabilná. Podľa mňa diskutabilná nie je a je možné určiť presne vymedzené medze, kedy sa jedná o psychické týranie koňa. Celý příběh naší čtenářky najdete v uvnitř článku.
Jeden z dalších dopisů nám zaslala naše věrná čtenářka Michaela Žáková ze Sázavy: Kůň je živá bytost, živý tvor, stejně jako člověk. Milující svého páníčka i za nějaký pamlsek. Nesnáším ubližování zvířátkům.
Dřív nebo později každý koník přijde na to, že člověk je oproti němu beznadějně pomalý. Co je mi platný hlas, co je mi platná metoda PRST, když to pomatené zvíře běhá kdesi v dáli ohrady a zvysoka na mě kašle. Z milého koníčka se v okamžení stal Naprosto Nechytitelný Ničema, který pochopil, že když ho Nechytím, tak jej ani Neponížím a tudíž Nepotrestám.
V našem časopise jste již několikrát mohli číst články, pod nimiž byli podepsáni Sultán a Carmen. Tento skutečně čtivý materiál vám dnes nabízíme také zde a nebude to jen pro tentokrát. Dozvíte se například, že podle Murphyho zákonů je jezdectví míra neposlušnosti koně přímo úměrná počtu přihlížejících, na které chceme udělat dojem, a že zemská gravitace působí tím silněji, čím je bláto odpornější a rajtky světlejší. Jinak řečeno - čas od času koně popadnou zvířecí vrtochy a člověk si připadá, jak na hřbetě obyvatelky skotského jezera Ness.