Paso fino colombiano – 12 let chovu u nás
Plemeno paso fino colombiano je pro své jezdecké kvality považováno za Rolls Royce koňského světa. Letos to je 16 let co máme to štěstí s nimi žít a 12 let, co jsme začali s chovem tohoto plemene.
S kolumbijskými koňmi jsem se seznámil při svém pracovním pobytu v Kolumbii. Je to země mnoha přírodních krás – na severu ji omývá Karibské moře, na západě Pacific, vnitrozemím probíhají 3 horské masívy And s téměř 6.000 metrů vysokými zasněženými vrcholy, na východě se rozprostírají nedohledné rovinaté llanos, na jihu jsou neprostupné amazonské pralesy. Tato geografická a klimatické rozmanitost vedla ke vzniku pestré fauny a flory, které jsou pro nás velkým exotickým lákadlem.
Během své několikasetleté nadvlády Mauři dovezli od 7. století do Španělska přes 300.000 berberských koní, kteří převládli a rozhodujícím způsobem tam tehdy ovlivnili chov. Kolumbijská a další americká plemena jsou potomky těchto starých berberských koní, které při své druhé plavbě do Ameriky v roce 1493 dovezl ze Španělska na ostrov Isla Espaňola, dnešní Santo Domingo, Kryštof Kolumbus. Královský pár Fernando a Isabela se osobně starali o to, aby do Nového Světa byli dopraveni také kvalitní koně. Bylo to 20 hřebců a 5 kobyl – tehdy se ve Španělsku jezdilo a válčilo výhradně na hřebcích. V Santo Domingu a potom na Kubě Španělé založili chovatelské stanice, odkud posílali koně na další výpravy do Jižní, Střední a Severní Ameriky, a také zpět do Španělska, zatímco vývoz koní ze Španělska král zakázal v roce 1507.
Na karibské pobřeží Nueva Granada, nynější Kolumbie, koně poprvé dovezl v roce 1524 Rodrigo de Bastidas, dále také Alonso de Ojeda a Jiménez de Quesada, a odtud se postupně dostávali dále do vnitrozemí. Historické prameny uvádějí, že koně dovezené Kryštofem Kolumbem – potomci křížení berberů (kterých si mimochodem Kolumbijci cení výše než arabů) s koňmi žijícími ve Španělsku před vpádem Maurů – byli menší, šlachovití, na kratší noze, mimořádně ohniví a odvážní, většinou mimochodníci. V následujících stoletích šel vývoj chovu ve Španělsku a Jižní Americe odlišným směrem. Zatímco ve Španělsku bylo zájmem vyšlechtit krásného kočárového koně s elegantními chody, k čemuž používali křížení s většími a robustnějšími středoevropskými plemeny – světoznámého andalusana či správněji pura raza espaňola.
Kolumbem dovezení koně byli původním určením váleční koně španělských conquistadorů, bez kterých by dobytí Ameriky nebylo možné. Po ukončení kolonizace byly v Jižní Americe a zvláště v Kolumbii rozvíjeny chovy původně dovezených koní s důrazem na to, aby byli schopni splnit ty základní požadavky – spolehlivě přepravovat jezdce na velmi dlouhé vzdálenosti v nesmírně náročném terénu, později také efektivně pracovat s velkými stády dobytka. Vzhledem k velkým rozlohám, horským masivům And a dalším přírodním překážkám se chovy v jednotlivých zemích vyvíjely v podstatě samostatně a z původního poměrně homogenního typu koně vznikla různá plemena ať mimochodníků nebo koní s diagonálními chody. V Evropě je z běžných encyklopedií známé peruánské paso, které se pohybuje odlišným mimochodem, při němž rozmetá předníma nohama. Je velmi odlišné od kolumbijského paso fino, ať způsobem mimochodu, stavbou těla a úhlením, rozmetání do stran je u kolumbijských plemen považováno za velmi vážnou vadu. Jiný evoluční proces byl také u paso fino portoriqueňo – mimochodník z Portorika – kde byl v minulosti v důsledku inbreedingové degenerace přikřížen Morgan a další plemena. Dnes toto plemeno bojuje o přežití i v zemi původu. Dokladem původnosti mimochodu u předků dnešního paso fino colombiano jsou polodivoká stáda koní, která žijí na karibském pobřeží v departamentu Guajira.
Kolumbie registruje přes 3 miliony koňovitých – koní, mul, oslů. Střešní kolumbijská organizace FEDEQUINAS registruje cca 170.000 koní jejich národních plemen. Nepochybně nejznámějším a nejpočetnějším plemenem, na které jsou Kolumbijci nejvíce hrdi, je paso fino colombiano. Říkají, že „Koně de paso fino jsou opravdovými králi kolumbijské přírody – stojí mnoho, jejich pokřtění je důvodem třídenních oslav, cena krmení a výcviku jde do nebes, a jejich jediným posláním na zemi je kráčet po ní s arogancí primabaleríny“. Jsou velmi cenění v zahraničí a říká se o nich, že „Jejich chůze je krásnější než chůze ženy a stojí více než Rolls Royce“. Ceny špičkových koní se pohybují v milionech dolarů.
Co je „paso“ – „paso fino“ – „paso fino colombiano“
Španělské slovo „paso“ znamená krok. U koní se rozumí pohodlný krok či chod. Používá se i u pohodlných dalších kolumbijských plemen co se pohybují diagonálními chody – trocha pura colombiana, trote y galope colombianos, trocha y galope colombianos.
„Paso fino“ je název chodu koně, nikoliv název plemene. V dávných dobách jeho základem byl dvoudobý mimochod berberů, kdy na zem dopadaly současně zadní a přední končetina na stejně straně, a potom zadní a přední končetina na opačné straně. Zatímco v případě diagonálních chodů existuje mnohem vyšší vzdělanost o jejich rozdílech u jednotlivých plemen, o mimochodu a jeho různých formách toho ve střední Evropě moc známo není. Z původního 2dobého mimochodu se ve Španělsku během Conquisty vyvinul nepravidelný 4dobý mimochod, kdy nejprve na zem dopadá zadní končetiny a s malým zpožděním 10-12 % stejnostranná přední končetina – jsou slyšet 4 nepravidelné údery kopyt raz-dva….raz-dva----raz-dva…. Tento druh mimochodu byl nazýván paso llano, velmi pohodlný, žádaný kůň králů a královen té doby. Tyto koně dovezl Kolumbus do Ameriky, a tam se během staletí vyvinuly další formy mimochodu. V Perú vznikl peruánský paso, který se pohybuje kvalitnějším, ale stále nepravidelným 4dobým mimochodem, kdy se přední nohy opožďují poněkud více než u paso llano. Proto název plemene je paso peruano.
Když se došlap přední končetiny vůči zadní opozdí tak, že je stejná prodleva mezi došlapem všech 4končetin, tj. 25%-25%-25%-25%, vznikne chod „paso fino“, kdy při došlapu jsou slyšet 4 naprosto stejné údery jako metronomem – ta-ca-ta-ca-ta-ca-ta-ca….
Z hlediska pohodlnosti chodu za peruánským pasem následuje portorický paso fino – toto plemeno je schopné se pohybovat buď nepravidelným 4dobým mimochodem nebo paso fino. Jsou z těchto plemen mimochodníků nejdrobnější, nepříliš ohniví.
„Paso fino colombiano“ toto plemeno je nejdokonalejší z mimochodníků, výsledkem 500 letého šlechtění bez přilití jiné krve. Jsou z těchto plemen nejohnivější, mimořádně vytrvalí, s odlišnou stavbou těla a zaúhlením. Díky tomu je jejich způsob provádění paso fino, (kromě toho jsou také schopni se pohybovat nepravidelným 4 dobým mimochodem zvaným dos-y-dos a jako jediní dalším nepravidelným 4dobým mimochodem trocha colombiana) ze všech nejpohodlnější, velmi plynulý, jezdec nikdy nemusí vysedávat a celou dobu sedí pohodlně jako v křesle, zatímco ubíhají kilometry. Velmi dobře také cválají a záleží na jezdci, jak je v sedle ovlivňuje a ke kterému chodu je vede. Jsou mimořádně vytrvalí a rezistentní – je známá vytrvalostní jízda v náročném horském terénu Kolumbie, kdy za 8 dní urazili 965 kilometrů.
Existují tedy pouze tato 2 plemena, která se pohybují chodem paso fino – paso fino colombiano a paso fino portoriqueňo. Různí kříženci, kteří jsou zvl. v USA a na Portoriku, jimž tamější chovatelé z komerčních důvodů říkají paso fino, jsou to kříženci různých plemen nikde jinde neuznaní (v USA smíchali v 70. letech 4 plemena dohromady pod s cílem vytvořit „paso fino americano“, tento projet ztroskotal a toto plemeno nevzniklo…) Tedy pozor při eventuální koupi. Kolumbijská národní federace FEDEQUINAS sdružuje krajské asociace chovatelů jejich plemen koní. Kontrola chovu je velmi přísná, každý exemplář musí mít ověřeno DNA obou rodičů. Jedinou zárukou pro kupujícího ohledně čistokrevnosti koně je pouze originální rodokmen vystavený FEDEQUINAS.
Kolumbie je jednou z mála jihoamerických zemí, kde je možné najít pozůstatky předkolumbijských indiánských kultur. Využili jsme příležitosti a navštívili oblast San Agustín na jihu země, kde se těchto pozůstatků nalézá největší množství, kde se dosud stále nalézají a odkrývají nové hroby a naleziště. Ale pokud jsme chtěli něco opravdu vidět, pěšky se to nedá zvládnout a jediná možnost je na koních – na těch jsme do té doby nikdo neseděli. Koně, které průvodce přivedl, byli nepříliš atraktivně vpadající hubení koníci, ale jejich kvality byly v něčem jiném. Na příkrých svazích a stržích And se proměnili v kamzíky, kteří s neuvěřitelnou jistotou vystupovali a sestupovali o stezkách, po kterých bychom s největší pravděpodobností neměli odvahu jít pěšky, ale pro tyto koně to nebylo nejmenším problémem. Další zkušenost jsme udělali při návštěvě haciendy El Triunfo v Hondě, kam jsme byli pozváni s několika dalšími českými rodinami. Měli jsme možnost si zajezdit na honáckých koních, kteří ten den nepracovali. Většina z nás sice na koni nikdy v životě neseděla, ale téměř všichni to chtěli zkusit. Takže nám přivedli 15 osedlaných koní, a jeďte se projet kam chcete, hacienda má 10.000 hektarů. Vysvětlování jak s koňmi zacházet veškeré žádné, o přilbě samozřejmě ani řeč – tam by nikdo nepochopil, na co taková zbytečnost je. Takže jsme se jeli sami projet – někteří kolem sídla haciendy, já s tehdy 6letou dcerou a některými dalšími zmizel na 4 hodiny do divoké přírody. Skvělý zážitek! Pro nás to byla v tomto prostředí ta nejnormálnější věc, koně chodili velmi jistě, ovládali jsme je jaksi samovolně, jejich poslušnost a poddajnost vůči jezdci byla naprosto přirozená. Všechno v absolutní pohodě, nikomu se kůň neplašil, nikdo nespadl. Zpětně po určitých zkušenostech s našimi jízdárnami, koňmi a jezdeckými styly, jsem si uvědomil výjimečnost těchto koní a kolumbijské jezdecké školy. Po návratu do ČR moje dcera tyto zkušenosti shrnula lapidárně: „Tati, jestli máme jezdit na koni, tak sežeň kolumbijské, protože na těchto se trápit nebudeme“. Měla na mysli evropské chody s vysedáváním a zdejší styl ježdění, které při srovnání s kolumbijskými koňmi a zážitcích na nich považovala za mučení. Trvalo to sice několik let, ale pak se mi konečně podařilo přání mé dcery splnit.
Náš chov
Za nejlepší paso fino colombiano všech dob je všemi považován hřebec Resorte III. (1951-1981) a jeho linie Resorte, která sahá až k Resorte I. v roce 1918. Jeho chovatelem i jeho následníků byl Fabio Ochoa, který svého času měl stádo 3.500 koní…Z této linie pocházejí všichni nejlepší koně, národní i světoví šampioni posledních 30 let. Měli jsme to štěstí, že se nám povedlo pořídit si koně této nejprestižnější krevní linie a postavit na ní náš chov.
Jako prvního jsem dovezl tehdy 5letého neobsednutého hřebce Bonachon (v rodokmenu 2x Resorte III., také Resorte IV. do té doby nejlepší plemeník, La Chunga – 10 let neporažená klisna, a další..). Jeho zbarvení se nazývá alazán tostado, což se dá přeložit jako připálený ryzák, tmavě měděný ryzák, velmi ceněné v zemi původu: kolumbijské přísloví říká, že alazán tostado je dříve mrtvý, než unavený. A opravdu jeho energie je nevyčerpatelná i dnes, když mu bude už 21 let. Byl to můj první kůň, které ho jsem obsedal a přiježďoval. Postupoval jsem přitom podle zásad kolumbijského jezdectví, které jsem se tam 8 let učil, to znamená nejprve na jejich bosale – a po 3 měsících výcviku na něm jezdil můj tehdy 10letý syn bez sedla. Poprvé jsme Bonachona předvedli v r. 2001 na výstavě v Lysé nad Labem.
K Bonachonovi jsme dovezli kobylku – kaštanovou hnědku Islera. Rovněž z linie Resorte, pro zamýšlený linebreeding na Resorte III. Ten v jejím rodokmenu figuruje 4x, dále rovněž Resorte IV, jeho syn Amadeus – po smrti svého otce nejlepší plemeník všech dob a kůň s největším počtem titulů v historii, a také legendární Rescate, považovaný za nejlepšího syna Resorte III. Kvalita hříbat ukazuje na správnost této volby.
První hříbě narozené v naší chovatelské stanici byl černý hnědák Reflejo de Quebrada Grande v roce 2005. Charakterní hřebec velmi přátelské povahy, který byl potom prodán do zahraničí.
V roce 2006 se narodil vraník tak mimořádných kvalit, že rodina Ochoa – chovatelé Resortů – si přála, aby dostal jméno Resorte. Je to velmi ohnivý a mimořádně inteligentní hřebec, který ztělesňuje dokonalý fenotyp plemene.
První kobylkou byla černá hnědka Princesa, která je také v zahraničí.
Následovala hnědka Querida a černá klisnička Perla Negra, které jsou nyní u Uherského Brodu. Žádná hříbata uměle neodstavujeme, necháváme to na matce, až je sama odstaví. Až do věku 5 let Resorta jsme měli celou rodinu pohromadě – Bonachon, Islera, Resorte, Querida a Perla Negra – bez jakéhokoliv problému.
Vzhledem k velké vnímavosti a citlivosti plemene se snažíme věnovat velkou pozornost majitelům našich hříbat. Dalším přírůstkem byla hnědka Esperanza, o kterou se vzorně stará její majitel u Šumavy.
Zprostředkoval jsem ve spolupráci s mým kolumbijským trenérem nákup kobyl z Kolumbie pro našeho Refleja, a řízením osudu se dostaly do naší stáje jeho 2 dcery, vnučky Bonachona a Islery. Černá hnědka Diva a hnědka Reina u nás byly 2 a půl roku, a po obsednutí byly loni prodány do Severní Carolíny v U.S.A.
Klisničkou vynikajících kvalit je mladá hnědka Corajosa, kterou jsme obsedli loni na podzim. Od hříběte má asi nejbližší vztah k lidem ze všech, opravdu mimořádný, s velmi pevným nervovým systémem.
Předposledním přírůstkem je hnědka Estrella a letos v březnu se narodila poslední Sorpresa.
Naše chovatelská stanice je jediná v České republice a je zaregistrována v Kolumbii jako jediná chovatelská stanice v Evropě, která chová čistokrevné paso fino colombiano. V roce 2010 jsem byl jmenován jediným oficiálním zástupcem FEDEQUINAS a kontrolorem chovu pro Evropu.
Naše finos máme celoročně na velké pastvině s přístřeškem. Na naše klima si bez problémů zvykli, jsou ve výborné kondici, zima vůbec nevadí – naopak si vyjížďky ve sněhu velmi užívají. Naším přáním je vybudovat u nás chov kolumbijského paso fino se zachováním jeho nejlepších kvalit spolu s tradiční kolumbijskou jezdeckou kulturou a jezdectvím. Zájemci o plemeno se mohou dozvědět více na našich webových stránkách www.volny.cz/pasofino nebo se k nám přijet osobně podívat.
