Klub sběratelek pohlednic koní a psů

Pohlednice, to je zpravidla krásná fotografie na tvrdém papíře sloužící k potěše oka a zaslání pozdravu nám milým lidem. V dnešní době již rarita. Jejich funkci pomalu, ale jistě přebraly pohlednice elektronické. Přesto se ještě najdou lidé, kteří milují kouzlo starých, nezapomenutelných pohlednic a snaží se jej udržet. Mezi ně patří i paní Marta Mastná, zakladatelka a vedoucí klubu sběratelek pohlednic. Ale ne ledajakých, přesněji takových, které zobrazují koně. A nesmí chybět ani psi a kočky. Přinášíme vám s ní zajímavý rozhovor.

Začneme tedy od začátku. Co Vás vedlo k založení Klubu sběratelek pohlednic koní a psů? A jak dlouho fungujete?
Klub jsem založila v roce 2002 s několika podobně „postiženými“ sběratelkami. Vyměňovaly jsme si pohlednice a svorně naříkaly nad tím, jak se v papírnictví a novinových stáncích špatně shánějí, když už je někde mají, série nejsou kompletní. Napadlo mě tedy oslovit přímo česká vydavatelství a odebírat pohlednice pro členky hromadně.

Podle názvu (Klub sběratelek pohlednic) usuzuji, že převládají v členství dívky. Kolik máte momentálně členů?
Ten název prosazuji tak trochu jako protiváhu všech klubů sběratelů, chovatelů, zahrádkářů, apod., kde je spousta členek ženského pohlaví a nikdo na to v názvu nebere zřetel. Pravdou je, že sběratelek je převaha – a opět ráda vyvracím zažitý mýtus, že správnou sběratelskou vášeň znají jen muži. Máme stále okolo 140 členek a členů.

Co vše je třeba, aby se naši čtenáři mohli stát členy vašeho klubu? A kde vás najdou?
Chce to hlavně nadšení a chuť sbírat systematicky vše nové, co v ČR vyjde. Kdo si jen občas kupuje pár kousků, které se mu líbí, pro toho klub není vhodnou alternativou. Nejjednodušší je zajít na www.mastna.com nebo k našemu stánku na výstavách psů a koní.

Členům nabízíte i zahraniční kolekce pohlednic. Jakým způsobem je vyhledáváte? Máte informace od zahraničních nakladatelství?
Shánějí je pro mě zahraniční přátelé, se kterými jsem si vyměňovala pohledy už dávno. Jedna z nich je přímo vydavatelka a vedoucí německého klubu.

Vydáváte i své vlastní klubové série, odkud čerpáte záběry na pohlednice a jak často vycházejí?
Sama fotím koně i psy, a tak se sháněním záběrů není problém, ale od začátku jsem to brala jako možnost nabídnout členkám vydat si svůj vlastní pohled, protože dříve to bylo z hlediska tiskárnami požadované velikosti zakázek takřka nedostupné. Nápad se ujal a neodmítáme ani chovatele či fotografky mimo klub, kteří projeví zájem. Hlavním kritériem je technická kvalita a zajímavost námětu. Vydáváme zhruba 1x za čtvrt roku a snažíme se prosazovat kvalitu před kvantitou.

Co všechno obnáší funkce vedení klubu sběratelek?
Slovo funkce nemám moc ráda, je to prostě práce i zábava zároveň. :-) Především spousta organizování, jednání s vydavateli, zhruba každý měsíc třídění, balení a rozesílání zásilek, se kterým mi vydatně pomáhá manžel a průběžně vyřizování žádostí a objednávek pohlednic. Nyní také organizuji náš celostátní sběratelský sraz.

Kdyby snad někoho při čtení těchto řádků napadlo se živit vedením sběratelského klubu nebo žít z výdělku použitých fotografií, řeknete mu zda-li je to možné?
Tomu se mohu jen zasmát. Fotografie poskytují autoři bezplatně protislužbou za reklamu či inzerci, kterou otiskujeme na zadní straně pohlednic, při nízkých nákladech (většinou 150 ks) bychom žádnou věhlasnou fotografku nezaplatili. A vedením klubu se uživit rozhodně nedá, musí to člověka hlavně bavit, jinak by se to dalo těžko dělat.

V dnešní době není nic levné. Můžete nám prozradit, nakolik vyjde takový tisk pohlednic?
Jedná se o kvalitní ofsetový tisk s laminací v nejmenším možném nákladu, abyste nemuseli kupovat stovky pohlednic, ale pouhé desítky. Vzhledem k tomu je cena velmi příznivá, v současné době pro autora 4,- za kus.

Spolupracujete s nějakou vydavatelskou, tiskařskou společností nebo vlastníte svou?
Vydavatelství jsem vlastně já sama, dělám základní přípravy pro vydání, úpravu fotek, texty, apod. Tisk zadávám profesionálním firmám. Prošla jsem mnoho tiskáren, abych našla požadovanou kvalitu, a opravdu to není lehké, takže je střídám.

Jaký máte názor na to, že si lidé nedělají tak často radost zasíláním pohlednic poštou jako dříve?
Stýská se mi po tom, ale je to přirozený vývoj, kterému se nedá bránit. Stejně jako nejezdíme do práce v kočáře taženém koňmi, žezlo převzaly rychlejší způsoby komunikace.

Prozradila jste mi na sebe, že malujete. Jak dlouho se tomu již věnujete? A specializujete se jen na koně?
Kreslím od doby, kdy jsem udržela tužku v ruce, koně byli přímo posedlost, nakreslila jsem jich od dětských let tisíce. Později jsem své zájmy rozšířila a nyní říkám, že jsem portrétista všech zvířat. Koně a psi však vedou.

Na závěr ještě jednu osobní otázku. Co vy a koně, máte svého?
Chovala jsem vlastní koně k rekreačnímu ježdění, postupně dva huculy a plavou klisnu slovenského teplokrevníka. Při naší práci však hodně cestujeme po výstavách a veletrzích a to se s péčí o koně moc neslučuje, proto v posledních letech jezdím jen u kamarádů. Taková moje stálice je bílý orlovský klusák Kamiš, kterého sběratelky také znají z našich pohlednic.