Rozhovor - Jan Řehounek, člen představenstva Dostihového spolku a.s.

Náměstek pardubického primátora Jan Řehounek je už půl roku členem představenstva Dostihového spolku a.s. Vstupoval do něj s mnoha vizemi a velkými plány. Podařilo se je vyplnit? Anebo čas přinesl nějaká překvapení? A jak se změnil vztah Jana Řehounka ke koním? Nabídku jet někoho v kvalifikaci prý ještě nedostal, říká s úsměvem.

Když jsem do představenstva vstupoval, věděl jsem, že Dostihový spolek, ale i letiště, kde jsem také členem představenstva, jsou dvě společnosti, které z mého pohledu skýtají výrazný potenciál rozvoje. Dostihy jsou mi ale bližší. Vývoj dostihů jsem tu sledoval od nepaměti a hlavně jsem znal situaci Dostihového spolku. Jako nové vedení města jsme chtěli společnost opravdu zastabilizovat. Probíhá tu nějaký byznys plán, je to nějak nastavené. Věděli jsme, že je do toho potřeba nějakým způsobem dostat nějaké další peníze. S odstupem půl roku mám pocit, že ta první etapa se podařila. Ono tomu trošičku – teď nevím, jestli v negativním nebo pozitivním smyslu – nahrálo i to, že jsme museli upravit nájemní vztahy kvůli tomu, že se městu nepodařilo vysoutěžit firmu na speciální údržbu závodiště. Ve finále je to teď ale možná lepší stav než předtím.

Podařilo se do závodiště nějaké peníze – jak vy říkáte – dostat?

Město v březnu zažádalo o několik dotačních titulů z ministerstva školství. Jednou z těch plánovaných akcí je rekonstrukce stávajícího parkurového kolbiště. Bohužel informace, které máme, jsou takové, že se letos nebude rozdělovat vůbec nic. Že se ten balík zmenšoval a zmenšoval, až se řeklo, že je ten balík tak malý, že to vůbec nemá cenu a že se to přesune do příštího roku... Je pak samozřejmě otázkou podívat se na priority města a říct si, jestli některé věci neudělat i bez toho, že by se čerpaly dotační peníze. Shodou okolností jsem dnes ráno (13. června 2015 – pozn. red.) zapnul ČT Sport a byly tam přenosy ze Skokového poháru z Litomyšle. Vím, že nedávno byla akce v Kolíně. Viděl jsem tam spoustu diváků a myslím, že tohle by pardubickému závodišti taky slušelo - aby se nejen dostihový sport, ale i parkurový sport a ty věci kolem nějakým způsobem podařilo posunout dál. To je taková druhá etapa.

Máme za sebou polovinu dostihové sezony, tak co plánujete na druhou polovinu?

V tomhle pololetí nás ještě čeká druhá kvalifikace. Mám domluvenou schůzku s manažerem Josefa Váni, určitě za mnou přijde s nějakými nápady. Snažím se být v téhle fázi aktivní.

Před chvílí jste říkal, že jsou vám dostihy bližší než letiště… čím to je?

Pocházím ze zemědělské rodiny, což už jsem na sebe několikrát říkal. Koně to sice nikdy nebyli, ale můj otec někdy v 90. letech měl tady na „Béčku“ pronajatou loži. Od svých 18 let jsem tu trávil čas. Bližší je mi to v tom, že tu mám opravdu kořeny. Ale proč dostihy a proč jsem zmínil to letiště… S ředitelem Michaelem Skalickým jsme byli nedávno na valné hromadě sdružení Euro Equus. Snažíme se ve spolupráci s dalšími městy posunout vše zase o kousek dále. Chceme se jet podívat do Wroclawi, která je nám jak geograficky, tak svým zaměřením nejbližší, protože třeba Španělé nebo Portugalci se zaměřují zejména na drezuru, ale Polsko je čistě dostihový sport. Možná to jsou mé laické úvahy, ale vidím propojení dostihů i s letištěm. Pojďme využít toho, že kolem dostihů se „nemotají“ úplně chudí lidé. Kdybychom byli schopni nabídnout majitelům koní a v uvozovkách bohatým návštěvníkům, že mohou přiletět svým letadlem nebo nějakým charterem, který by se podařilo domluvit, a přejet ani ne půl kilometru na závodiště, bylo by to taky super.

Nahrál jste mi s tím Euro Equusem. V září nás čeká Evropský den koní, za dva či tři roky se Pardubice mají stát hlavním městem koní. Už máte představu o konkrétnějším programu?

Letos to bude spíše takové zpropagování akce, budeme chystat podzimní část městských slavností. Teď to bude hlavně o tom, abychom všechna ta města správně uchopili. Z mého pohledu je potenciál velký. V rámci České republiky už asi nejsme schopni moc nových návštěvníků nalákat. Ale v členských městech Euro Equusu to opravdu smysl dává, jsou to opravdu velcí nadšenci, byť ne úplně do toho dostihového sportu, ale do koní… To skýtá potenciál k tomu říct si: ano, až budeme hostit evropský den koní, pojďme sem z partnerských měst pozvat maximum možných lidí. Na přípravu „hlavního města“ máme dva tři roky na přípravu. Plánujeme natočit nějaký spot, který poběží ve všech spřátelených městech s cílem, abychom prodali nejen dostihy, ale abychom prodali i zbytek okolí. Nechceme, aby ty lidi přijeli jen na jeden den, chceme, aby tady zůstali déle a my jim třeba nabídli i něco dalšího.

Závodiště může tedy hrát velkou roli v rámci propagace města, regionu… Dostihový spolek se teď snaží zapojit do propagace i města z Pardubického kraje. Vidíte to jako správnou cestu v rámci cestovního ruchu?

Určitě. Pardubice jsou krajským městem. Je ale pravda, že je spousta lidí ze vzdálenosti 20 -  30 kilometrů, kteří ani možná nevědí, že tady nějaké dostihové závodiště je. Ono je to podobné jako s tím, že lidé nevědí, že tady je letiště. To znamená, že obecně je propagace jasná. Příští rok budou krajské volby a všichni politici se budou snažit nějakým způsobem uchopit nějaké nosné téma. A samozřejmě jedna z možností je přilákat lidi do Pardubic. Starostové, se kterými jsem měl možnost se sejít, jsou podle mne lidé na správném místě a je jen na nás, jak toho využijeme.

Bavíme se o tom, že závodiště nejsou jen Pardubice… jakou roli by měl hrát třeba Pardubický kraj?

Já jsem v pozitivním smyslu napadán, že chválím spolupráci města s krajem. Protože jsem na radnici přišel ze soukromé sféry, neznal jsem nějakou řevnivost Pardubic jako města a Pardubic jako kraje. Jako občan Pardubic jsem ale vnímal, že to není úplně ideální. My víme, že Pardubice jako krajské město a že spolupráce s krajem nesmí být silová. Nedává to smysl, abychom se přeli. Myslím, že to pochopil i kraj. Aktuálně na radnici sedí lidé, kteří se mají zájem se s krajem konstruktivně bavit a ne zkoumat, kdo má větší svaly. Těch společných témat je spoustu, letiště určitě, ale i ty dostihy. Co si budeme nalhávat, hokej se hraje všude, fotbal se hraje všude – potenciál závodiště je ale obrovský. Jedna z prvních věcí je třeba hlavní dostih pod patronací předsedy Poslanecké sněmovny. Věřím tomu, že i kraj třeba v příštím roce udělá nějaký krajský den a využije toho, že závodiště má potenciál nejen v rámci našeho kraje. Dovedu si představit, že by se zapojily minimálně sousední kraje. Královéhradecký kraj je za humny, Vysočina je taky relativně blízko. Nic jiného a takového rozměru jako je pardubické závodiště v dostihovém sportu v Čechách není.

Co vy a kůň?

Tuhle otázku jsem dostal už na začátku působení v Dostihovém spolku, zatím se ni progresivního nestalo (smích). V životě jsem na koni seděl. Pamatuju si, že tak před deseti lety jsem byl u známého, který měl westernové koně. Strávili jsme celý den v sedle a jsem pak dva tři dny nemohl chodit. Už se to asi progresivněji nikam nevyvine. Budu spíš dělat maximum proto, aby se využitelnost závodiště směrem ke koním více zvětšila. Jsem rád, že skoro každý víkend tady něco je, i když jsou to i akce, které nejsou úplně s koňmi spjaty, ale víte, ono to pomůže. Je otázkou, jak město, potažmo Dostihový spolek dokáže těchto nesportovních a nekoňských akcí využít. Jak dokáže zaujmout lidi, kteří sem přijedou na Fresh festival, Agrofert Run a podobně, aby přijeli na akce spojené s koňmi.

Takže neplánujete zaujmout tím, že se projedete například cílovou rovinou na koni…

No, nevím. Žádná nabídka, jestli bych chtěl jet někoho v kvalifikaci, nepadla (smích). Ale pokud by Dostihový spolek třeba ve spolupráci s nějakou stájí tady udělal nějaký den otevřených dveří… Mám představu – nevím jak je realizovatelná – že by tu koně měli být pořád. Vím, že když jsou dostihy, je to pak komplikované. Musí se řešit, kam tyto koně přestěhovat koně, protože musíme ustájit koně, kteří tady budou startovat… ale výrazně by to otevřelo závodiště školám a všem dalším, protože pozvat je na dostihové závodiště v týdnu, když tady neuvidí živého koně, to je špatné. První, co doufám, že dopadne, je spolupráce s Městskou policií. Měli by tu být ustájeni aspoň první čtyři koně. A otevřít závodiště přes děti, to je jedna z možností. Sám jsem byl několikrát v cirkuse, protože děti přinesly ze školky vstupenky. Tak ať doma taky řeknou rodičům „Pojďme na koníčky“. Ono je to samozřejmě dvousečné, protože dostihy jsou na jednu stranu společenská událost a spousta návštěvníků to má v hlavě spojené s tím, že si musí vzít oblek, že se tady na ně budou lidi divně koukat, pokud sem přijdou v kraťasech a tričku… Témat jak zpropagovat a více otevřít závodiště lidem je před námi hodně.