Rozhovor: Motivací je pro mě podat co nejlepší výkon

Už za pár dní odlétá trojice handicapovaných atletů pardubického klubu Atletika Bez Bariér do Dubaje. Čeká je tam jedno z kol světové Grand Prix v atletice handicapovaných, kde mají také možnost plnit náročné limity pro nadcházející Mistroství světa v atletice v Londýně. Trojice atletů – diskař Jaroslav Petrouš a kuželkáři Martin Zach a Michal Enge chtějí z Dubaje hlavně přivézt medaile. Na svých dresech handicapovaní atleti ponesou i logo Dostihového spolku, který se letos poprvé stal partnerem klubu.

Kuželkáře MARTINA ZACHA – Muže roku 2009 jsme zastihli na tréninku na pardubickém Městském atletickém stadionu. Piloval formu před sobotním odletem do Dubaje.

S jakými ambicemi letíte?

Je to takový rozporuplný. Je to první závod sezony a hned světový pohár. Na soustředění v Nymburce jsem se cítil dobře a vypadá to dobře. Ale uvidíme, jakých těch šest pokusů v Dubaji bude.

Jak se motivujete k dobrému výkonu?

Motivací pro mě je podat co nejlepší výkon. Moc motivací nepotřebuju, ale vždy mě ženou dopředu výsledky. Chci se podívat na nějaký velký závod, to je taky motivace pro mě.

Házíte kuželkou… popište nám, v čem vlastně tahle disciplína spočívá?

Je to v podstatě ekvivalent oštěpu u zdravých sportovců. Tedy hod do dálky do výseče. Máme šest pokusů. Pravidla jsou jednoduchá - kdo hodí dál, ten vyhrává. Světový rekord v mé kategorii postižení je 29,96 metrů.

(Martinovo osobní maximum je 27,23 metrů, s výkonem 26,46 metrů je na 6. místě ve světovém žebříčku, s osobním maximem by byl třetí – pozn. redakce)

Kolik taková kuželka váží?

Má to rozpětí od 397 gramů do 410 gramů.

Žijete v Praze, není to trošku z ruky jezdit trénovat až do Pardubic?

Z Prahy to mám hodinu a půl cesty, což se dá zvládnout. V Praze ale není oddíl ani profesionální trenér, který by se specializoval na kuželky nebo podobné paralympijské disciplíny. I když něco málo je v Jedličkově ústavu. Ale do Pardubic jsem začal dojíždět ještě z Vrchlabí a už jsem tu zůstal.

Kromě atletiky čemu všemu se věnujete?

Je to ho víc. Mám svůj spolek, který pomáhá handicapovaným. Vyrábíme speciální oblečení pro vozíčkáře. Potom se angažuju ve spolku Caballinus, který se specializuje na dětskou hippoterapie. Tam jim pomáhám sehnat peníze a prostředky, aby to mohlo fungovat. Sám tam jezdím a hippoterapii využívám, protože mi to pomáhá.

Máte na to všechno vůbec čas?

S tím časem je to na štíru, ale řídím si to všechno sám. Dělám si to, jak potřebuju a většinou to zvládám.

Tak držíme palce, aby Vám ta energie vydržela. A ať se daří v Dubaji!

Dostihový spolek a.s.