Rozhovor s novým ředitelem Dostihového spolku
Od začátku měsíce září má Dostihový spolek a.s. nového ředitele. Stal se jím Jaroslav Müller - člověk, který v "koňském světě" není úplně neznámý. Celý svůj profesní život se věnuje chovu a výcviku koní. Má zkušenosti s řízením společnosti i s pořadatelskou činností v oboru. Z Mnětic na Pardubicku teď míří na dostihové Pardubické závodiště.
Pane řediteli, co Vás vedlo k rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení na pozici ředitele Dostihového spolku?
Důvodů, které ovlivnily mé rozhodování, bylo několik. V první řadě to byl můj vřelý vztah k místu, které jsem se svým otcem navštěvoval již jako malý kluk. Dostihové závodiště jsem vždy vnímal jako místo, kde se v daném čase a prostoru setkávala odborná veřejnost zastoupená chovateli koní, jejich majiteli, trenéry a jezdci s velkou a zasvěcenou diváckou kulisou, která byla vždy nedílnou součástí těchto akcí. V posledních letech cítím v tomto směru jistou míru stagnace a možná i rezignace. To byl zřejmě ten pravý důvod mojí účasti ve výběrovém řízení. Nerad a málokdy používám slovo „koňák“, ale v tomto případě musím konstatovat, že i ve mně ho kus je a z tohoto titulu cítím jistou míru povinnosti pokusit se a napomoci pozvednout úroveň dostihového závodiště opět na místo, kam dlouhodobě a historicky patří.
Otázka, která se nabízí… s čím na závodiště přicházíte, co je Vaše priorita?
Není veřejným tajemstvím, že Dostihový spolek prochází poměrně složitým obdobím. To znamená, že priority jsou dané. Čeká nás pokus o rychlou finanční a ekonomickou stabilizaci, reorganizaci v řízení, stanovení strategických cílů atd. Těch povinných a nutných priorit je celá řada. Ale abych Vám odpověděl na to, na co jste se mě skutečně ptala… Osobně cítím, že v posledních letech byli v Pardubicích koně příliš upozaděni, a to je skutečnost, kterou hodlám změnit. Chci se zaměřit na precizní pořadatelskou činnost, profesionalitu a odbornou úroveň, která je na ústupu. Chci zajistit účastníkům a návštěvníkům vyšší standardy v podobě poskytovaného zázemí a rozšířit možnosti Dostihového spolku pro další pořadatelské činnosti. Svou pozornost budu samozřejmě věnovat stávajícím a novým obchodním partnerům. A nechci opomenout ani propagaci a reprezentaci na tuzemském a zahraničním poli.
Jakým způsobem se chcete zaměřit na dostihový provoz? V dostihovém sportu koní ubývá, trenéři si občas stěžují i na nedostatek jezdců. Co s tím?
V obecné rovině si nemyslím, že by v dostihovém sportu koní zásadně ubývalo. Problém klesajících počtů koní v překážkových dostizích v České republice spočívá především v osobních preferencích majitelů a trenérů koní, kteří své svěřence prezentují raději v zahraničí. Jejich důvody jsou pádné a pochopitelné. Z hlediska peněžitých výher nejsme aktuálně schopni konkurovat renomovaným evropským hipodromům, na druhou stranu však disponujeme tradiční a dobře připravenou dostihovou dráhou, která zcela určitě má „našinci“ co nabídnout. Naše úloha spočívá ve vytvoření funkčního a smysluplného pořadatelského portfolia, které bude respektovat potřeby majitelů a trenérů na jedné straně, na straně druhé bude vytvářet atraktivní program pro diváky a návštěvníky.
Jak toho chcete dosáhnout?
Rozloha, vybavení a zázemí Pardubického závodiště umožňuje pořádání téměř všech dostihových disciplín i dalších hipologických akcí. Ze strany pořadatele zde v Pardubicích dlouhodobě postrádám příznivý přístup k účastníkům a aktérům, a rovněž mi zde schází jistá míra tolerance a velkorysosti. Je zapotřebí nastavit příznivé a únosné finanční podmínky pro účastníky dostihů a poskytnout jim odpovídající a komfortní zázemí tak, aby zkrátka měli chuť do Pardubic přijet.
Na Pardubickém závodišti se kromě dostihových dnů koná i celá řada dalších akcí, ať už pořádaných Dostihovým spolkem, tak i externími subjekty. Budete v tom pokračovat?
Záběr pořadatelské činnosti Dostihového spolku v té „koňařské“ sféře je poměrně široký. Prioritou jsou pro mě samozřejmě překážkové dostihy, ale na výsluní se postupně dostává všestrannost a mým cílem je vytvořit také prostor a podmínky pro parkurové a drezurní soutěže. Dostatek místa je tu i pro vozatajce a další sporty jako je např. pólo, parforsní hon a další. Vše je to otázka vlastních preferencí a schopnosti začlenit se do termínových listin jiných pořadatelských organizací. Areál Pardubického závodiště není pouze o koních a je tomu tak dobře. Během několika uplynulých let zde mnoho společností, spolků, firem a dalších subjektů nalezlo vhodné podmínky a prostory pro svou prezentaci nebo pořádání rozmanitých akcí. Některé z nich zde již zakořenily a nalezly své stálé místo v kalendáři pořádaných akcí. I v příštích letech se tedy můžeme těšit na „mimo koňské“ akce a užít si tak prostředí Pardubického závodiště z jiné perspektivy.
V Pardubicích se už dlouho mluví o novém kolbišti a o dalších investicích, které závodiště potřebuje…
Pokládáte mi dvě těžké otázky v jedné větě. Pokusím se být stručný. Dostihový spolek je společnost, která zajišťuje pořadatelskou činnost prováděnou na dostihovém závodišti, které je v majetku města Pardubic. Tento model nám do jisté míry značně komplikuje možnost přímé investice do jednotlivých projektů. Z jiného úhlu pohledu však nabízí prostřednictvím vlastníka nemovitostí daleko širší spektrum využití dostupných dotačních titulů. Ani mně se nevyhne otázka řešení nového jezdeckého kolbiště a opracoviště. Tuto problematiku budu řešit s ohledem na její akutní potřebu, ale zároveň budu brát v úvahu finanční možnosti, které se nám budou v krátkodobém a střednědobém časovém horizontu nabízet. Chápu, že má odpověď není zatím zcela srozumitelná, nicméně se jedná o téma na samostatný článek. Co se týká ostatních investic do Pardubického závodiště, situace je velmi podobná. Celou problematiku je třeba nejprve analyzovat, definovat, vyčíslit a hledat potřebné finanční prostředky pro investice do majetku města Pardubic. To vše je potřeba řešit s ohledem na plynutí času a stavu nemovitostí, kterých se potřeby investic přímo dotýkají.
A co říct na závěr?
Nerad bych zakončil tento rozhovor s tím, že nás čeká jen spousta práce a problémů, se kterými se budeme muset lépe či hůře vypořádávat. Lidé chodí na Pardubické závodiště proto, aby zde strávili příjemné chvíle a stali se svědky spojení člověka a koně. Aby zde ucítili pot koní a alespoň na chvíli zvýšili hladinu adrenalinu. Mým úkolem je udělat vše pro to, aby tomu tak bylo. Vážím si podpory a zájmu ze strany města, kraje, státu a všech „skalních“ partnerů, kteří nás podporují i v nepříznivých dobách.
