Kůň mého života: Marie a Eli

Snad jako každá malá holka jsem snila o krásném černém koni s bujnou hřívou a hustým ocasem… Ano, hádáte správně, snila jsem o fríském koni.

Snila jsem o něm při hrách na padlém stromě, seděla jsem na něm obkročmo a představovala si, jak společně cváláme po lukách a vítr si hraje s mými vlasy.

Ten sen se stal skutečností po boku mého muže. Nedaleko Prahy byla inzerovaná klisnička a my se za ní společně s přáteli vydali. Poprosila jsem o doprovod zkušenější kamarádku, ale s klisničkou to byla láska na první pohled. Černá, chlupatá, střapatá kulička s nádhernou jiskrou v očích, jménem Elektra Van Bohemia (Eli). Následovala mě jako pejsek. Ještě, než jsme dojeli domů, byla jsem rozhodnuta si pro ni přijet, a tak se i stalo. O týden později jsme nakládali klisničku do půjčeného vozu a upalovali domů, kde začala nová etapa života pro nás pro obě.

Měly jsme se hodně co učit. Od samého základu, jako je chůze na vodítku, přes obsednutí, práce ze země a podobně. Elinka je trochu tvrdohlavá a zpočátku nechtěla respektovat osobní prostor člověka. Však všichni víte, co je s koníkem třeba dělat.

Kráčíme společně již osm let a máme mnoho krásných vzpomínek, kterých bude doufám ještě mnohem více.,

Jako nejnáročnější období bych určila čas, kdy přišla na svět dcerka Viktorka. Bylo a je pro mě velmi těžké se smířit s tím, že s Eli nemohu pracovat tak často jako dříve, dokonce mi hlavou prošla i myšlenka prodat ji někomu, kdo na ni bude mít více času a dopřeje jí potřebný kontakt a práci. Ovšem mé srdce mi to nedovolilo.