Bernhard Fischer vzkazuje: Vyrazte do světa pro srovnání!

Ve dnech 14. – 17. listopadu proběhlo v Kolesách soustředění s německým trenérem Bernhardem Fischerem, který je trenérem mladých koní německého hřebčince Sprehe a zároveň zemským trenérem juniorů a mladých jezdců. Tréninky všichni zúčastnění hodnotili kladně a uvítali plánované opakování soustředění. Přítomnost významné osobnosti evropské drezury byla také skvělou příležitostí k rozhovoru...

Pane Fischere, prozraďte nám, jak a kdy jste se dostal k jezdectví?
Můj dědeček měl hospodářství, takže s koňmi jsem se poprvé setkal u něj a vyrůstal jsem s nimi. Také můj otec, který se závodně věnoval spřežení, měl jednu vlastní chovnou klisnu a na té jsem se učil jezdit.

Víme, že máte na kontě více než 20 vítězství. Kterého si ceníte nejvíc a proč?
Pro mě nejcennějším vítězstvím bylo asi to v Hamburku, když jsem vyhrál St. George. To mi bylo 24 let. Byl jsem mladý a tak mi to nějak zůstalo v paměti. Druhé bylo v rámci projektu v Německu, kdy se soutěžilo na bezudidlových uzdečkách, to bylo taky moc hezké.

Jak se nyní vyvíjí vaše aktivní sportovní kariéra a jaké máte plány do budoucna?
Soutěžil jsem do minulého roku, vyhrál jsem mnoho St. George i Grand Prix, ale oba koně, se kterými jsem soutěžil, jsou již prodáni. Je mi 50 let, takže bych se raději více věnoval trenérství. Ovšem pokud bych měl k dispozici opět kvalitního koně, tak bych se soutěží určitě zúčastnil. Ale jsem také otec, takže to závodění už spíše nechávám na mém synovi!

Jaký byl váš životní kůň? Mohl byste nám ho popsat? V čem byl pro vás tak výjimečný?
Byla to klisna jménem Clio, byla úžasná a vyhráli jsme spolu spoustu cen. Když v Německu vyhrajete desetkrát stupeň St. George, získáte ocenění a uznání, po kterém každý moc touží. A s Clio jsme to dokázali. Charakterem to byla opravdu klisna, ale když jste si ji získali na svoji stranu, udělala pro vás všechno na světě.

Jak jste se dostal ke spolupráci s hřebčínem Sprehe? Jak dlouho vaše spolupráce trvá?
Nejdříve mě poprosili, abych jim trénoval dva hřebce. S mojí prací byli spokojení, takže jsme se dohodli a já začal trénovat i jejich ostatní drezurní koně. Naše spolupráce trvá již 3 roky. Pracuji ale sám na sebe, nejsem jejich zaměstnancem a nemám s nimi ani podepsanou žádnou smlouvu. Trénuji tedy i jezdce a koně z jiných stájí.

Víme, že váš syn jezdí ve Sprehe různé hřebce. Jaké s nimi má největší úspěchy?
Ano, jezdí a na to, že mu je 22 let, se mu poměrně daří. Asi největším jeho úspěchem byla výhra v Bundeschampionatu. Jezdil také například koně jménem Fürst Wilhelm, který zajel v Oldenburger Championatu vynikající výsledek 90,10 %. Na rozdíl ode mě on je zaměstnancem Sprehe.

Loni došlo mezi SCHČT a hřebčínem Sprehe k dohodě o spolupráci, kdy bylo vybráno několik drezurních a skokových plemeníků, kterým bylo odebráno sperma a následně jím byly připuštěny klisny ČT. Na toto sperma byla hřebčínem Sprehe poskytnuta sleva ve výši 30 %. Co si o této spolupráci myslíte, mohla by podle vás výrazně pomoci českému chovu?
Jde o výhodnou spolupráci a velké plus pro českou stranu, protože sleva 30 %, to jsou opravdu velké peníze. Navíc je tam na výběr ze 40 špičkových drezurních a skokových hřebců a určitě najdete vhodné spojení pro každou klisnu. Je to pozitivní pro obě strany, pro českou nová kvalitní krev pro chov a pro německou rozšíření základny potencionálních zákazníků, i když za nižší zisky. Sprehe je bohatá stáj, nicméně u nich to není pouze o penězích, je to o budování a zvyšování prestiže jejich hřebčína do budoucnosti.

V posledních třech letech jste vychoval tři Bundeschampiony. Máte na to nějaký recept? Je to o letech praxe s koňmi, šestém smyslu, nebo o štěstí?
Sprehe má hodně koní, takže mám výhodu velkého výběru. Rád bych zmínil koně Escolar (Estobar x Fürst Piccolo), který vyhrál letošní ročník. Záleží určitě na charakteru a duši koně. Důležité je, aby měl kůň všechny chody absolutně perfektní, ne pouze krok nebo cval, prostě všechny. A dále je samozřejmě důležitá jeho jezditelnost. Já preferuji hřebce, i když s těmi mladými je práce složitější, což se ale později většinou vyplatí. Určitě je ale důležité říci, že takový úspěch se vám podaří jednou nebo dvakrát za deset let.

A možná kontroverzní otázka: Co si myslíte o žalobě PETA na Matthiase Ratha za špatný welfare Totillase?  Co soudíte o současné stavu welfare drezurních koní, rollkuru apod.?
Je dobře, že někdo z venku sleduje dění uvnitř jezdeckého sportu, to jako jezdecká společnost potřebujeme. Funguje to na bázi supervize. Je však důležité se vyvarovat mediálních bublin. Ke konkrétnímu případu Totillase bohužel nic říci nemohu, protože neznám detaily. Welfare ostatních moc nesleduji, já jen mohu říci, že všechny naše koně chodí do padoků. S hřebci je to trochu horší, někdy to s nimi může být i nebezpečné. Ale vždy se snažíme pro naše koně dělat to nejlepší, protože oni nám nemohou říci to nechci, to mě bolí atp. takže děláme prostě to nejlepší podle našeho svědomí. Určitě bych zmínil pojem horsemanship, to je v této době zanedbávaný pojem. Mladí jezdci nevědí, co to je, význam tohoto slova jim uniká, nepřemýšlí o tom, co je nejlepší pro jejich koně. Musíte se prostě snažit najít zlatou střední cestu, která je to nejlepší, co může být, jak pro koně tak i pro jezdce. Vezměte si např. tříletého koně, jezdíte ho na dlouhých otěžích, jsou mu čtyři, pět... šest a vy stále jezdíte na dlouhých otěžích a najednou zjistíte, že s vaším koněm nemůžete správně pracovat, zlepšovat se, dělat složitější cviky. Ten, kdo dělá s koňmi musí být občas přísný, jinak to nejde. Druhý extrém ovšem je, když od dvou let koně drilujete na jízdárně, to je také špatně. Je to individuální a každý kůň určitě potřebuje svůj vlastní přístup.

Myslíte si, že úroveň českých seniorských drezurních jezdců je na vzestupu?
Musím říct, že určitý vzestup jsem zaznamenal. Viděl jsem hodně talentovaných jezdců, na kterých je znát, že se chtějí učit, že naslouchají, co jim říkám. Což je dobrá základna do budoucna.

Jak hodnotíte naše juniory oproti těm, které trénujete? A jak hodnotíte koně, které mají k dispozici čeští junioři, oproti koním, které mají k dispozici vaši junioři?
Hodnotím je všeobecně dobře. Na tomto soustředění jsem potkal hodně nadané juniory i koně. Přichází to pomalu, ale jezdcům nechybí píle učit se. V Německu je to opravdu o systému, o velké divácké základně. Skutečně hodně záleží na finančních prostředích, které má jezdec k dispozici, zda si může koupit kvalitního koně, zaplatit dobrého trenéra, management... v tom vidím největší rozdíl.

Souhlasíte s názorem, aby naši junioři jezdili co nejvíce závodit do zahraničí, i když asi zatím nemají moc šancí vyhrát? Pustil byste někoho z našich juniorů na ME?
Určitě! Musí jezdit, aby mohli vidět, jak jezdí jedni z nejlepších, aby měli srovnání. Samozřejmě se ale z vaší strany musí udělat správná selekce jezdců a koní pro účast v zahraničí. Jezdci však musí být realističtí a být si jisti, že jsou schopni zajet v zahraniční dobře a tím i dobře reprezentovat. Tak, aby si mohli diváci i rozhodčí říci: „Hele dvojice z České Republiky, to není vůbec špatné, jo, je to dobré.“ A tento kladný stav bude mít vzestupnou tendenci, bude se rok od roku zlepšovat.

Co byste obecně doporučil jezdeckému sportu v ČR. Jakým směrem se vydat, na čem pracovat?
Hlavní je na sobě stále a tvrdě pracovat. Dále je moc důležité mít dobré trenéry, kteří mají velké zkušenosti. Určitě bych rád zmínil Lucii Marešovou, kterou znám osobně a která podle mě ví, jak se věci mají. Určitě potřebujete více trenérů, jako je ona.