Deset let s koňmi Anny Kellnerové. Kateřina Krpelová jim dává top péči

Již deset let pracuje Kateřina Krpelová na pozici ošetřovatelky koní Anny Kellnerové. Tráví s nimi mnohem více času, než si kdo dokáže představit. „Spolupráce s Aničkou je výborná. Je to člověk, který si váží vaší práce,“ uvedla v rozhovoru.

Před několika dny Anna Kellnerová děkovala na sociálních sítích ošetřovatelce koní Kateřině Krpelové za skvělou spolupráci, která trvá rovných deset let. „Bez tebe bych zde nebyla,“ zmínila v příspěvku doplněném o sérii vzpomínkových fotografií. Také Kateřina si nemůže práci v Czech Equestrian Teamu vynachválit a i po tak dlouhé době ji stále baví. 

 Není to přitom vůbec nic jednoduchého, neboť s koňmi často cestuje dlouhé vzdálenosti dnem i nocí. Několikrát do roka také létá napříč kontinenty. Na konci září s nimi byla například v New Yorku a v sobotu ji čeká cesta do saudskoarabského Rijádu, kde se ve dnech 20. až 22. října uskuteční poslední kolo parkurové série Global Champions. To předchází listopadové galashow světového parkuru GC Prague Playoffs v libeňské O2 areně.

Je rozdíl, když se letí s koňmi do New Yorku nebo do Rijádu? 

V podstatě v tom není až tak velký rozdíl. Koně se připravují stejně. Máte určité hodiny, kdy se musíte dostavit na letiště. Tam čekají a trochu si před letem odpočinou. Ošetřovatelé je mohou ještě trochu povodit. Připraví se všechny potřebné věci k naložení do kontejneru a poté už probíhá samotné nakládání. Začíná většinou čtyři hodiny před odletem. 

 Je hodně těžké logisticky všechno zabalit správně? Jsou třeba věci, které berete do Belgie, kde máte naplánované poslední tréninky před odletem, ale do Rijádu už s vámi necestují? 

Přepravní společnost vám vždy pošle seznam věcí, které se nesmí importovat do konkrétních zemí. Ať už to byla Amerika nebo nyní Saudská Arábie. Takže já mám sbalené dvě bedny. Jedna pojede do Belgie, druhá do Rijádu. Tam nesmíme vzít věci, jako jsou třeba šampony, pudry, mazání na kopyta nebo dokonce mazání na uzdečky. Nic z toho s námi nesmí.

S příchodem podzimu se nabízí také otázka, zda již koně máte ostříhané.

Ano, již koně stříháme. Catchie stříháme co nejméně. Tu to čeká až den před odletem, aby si nenadělala novou srst. Joyride, který letí s ní, už je ostříhaný. Bude tam 37 stupňů, takže ostříhaní budou úplně všichni, aby byli lépe připraveni na ty vysoké teploty. 

 Když se potká více náročných závodů na cestování, jako nyní třeba New York a Rijád, stíháte si v mezičase vzít i nějaké osobní volno? 

Stíhám. Byla jsem teď dva dny doma, užívala jsem si rodinného života a byla jsem na houbách. Anička mě do toho i nutí, abych si volno brala, vyspala se a odpočinula si od všedních starostí.

 Dáváte si doma zákaz jít ke koním? 

Nedávám, protože mám doma dvaadvacetiletou kobylku Mary. Tudíž jí jdu vždy navštívit, vyčistit a popást. Trávím s ní čas, aby věděla, že je pořád členem naší rodiny, a že se o ní staráme a máme jí rádi. 

 Jak to bude v Rijádu logisticky zajištěné? Je to úplně nový areál, máte už nějaké podrobnější informace o tomto místě? 

Nemám. Viděla jsem pouze nějaké fotky. Ty mi poskytl jeden z ošetřovatelů koní, který tam už byl, když se to stavělo. 

 Je nějaký rozdíl ve vaší přípravě, když cestujete do neznámého areálu? 

Není. Když dorazíme na místo, vše se zařídíme na tam. Denní program přizpůsobuje aktuálním možnostem. Většinou, když přilétáme na závody Global Champions, tak se ještě staví tribuny a dekorace, což je pro ošetřovatele trochu nepříjemné. Protože ty první dny s nimi trávíme sami. Koně jsou natěšení a při tom největším hluku v areálu se o ně staráme právě my. Je tedy potřeba vychytat, kdy jít jezdit, kdy lonžovat a najít čas, kdy se zrovna třeba nestaví lešení. Vše by mělo proběhnout v klidu.

 Kolik dní budete konkrétně v rámci cesty do Rijádu doslova v pracovním zápřahu? 

Odlétáme v sobotu. Měli bychom vylétat ve čtyři hodiny odpoledne a do Rijádu přilétáme v jedenáct v noci. To je pro nás docela nepříjemná doba, protože to znamená, že než se koně složí a dopraví na závodiště, budou asi tři až čtyři hodiny ráno. Já osobně koně neopouštím hned, protože se mi už stalo, že jeden z našich koní dostal horečky po dvou hodinách od příletu. Přitom zpočátku vypadal úplně v pohodě. Nerada je tedy nechávám samotné a vypadá to, že s nimi strávím asi dva dny v kuse. 

 S Annou Kellnerovou jste nedávno oslavily desetiletou spolupráci. Jak byste těch deset let v pár větách shrnula?

Začala jsem u mladé holčičky, která se všechno učila. V dnešní době jsem u mladé ambiciózní slečny, která udělala ohromný pokrok. Udělala na sobě kus práce a je pořád fajn být toho součástí, vidět ten pokrok a být u toho. 

 Jak vás to změnilo? Přece jen se dá říct, že takto dlouhodobá spolupráce na pozici ošetřovatele koní v jedné stáji nebývá vždy pravidlem.

Já jsem před Aničkou pracovala u Reného Tebbela, kde jsem byla třináct let a už jsem si říkala, že to nepřekonám. Pokud ovšem všechno půjde dobře, tak bych to zrovna u Aničky překonat mohla, protože ta spolupráce s ní je opravdu výborná. Je to člověk, který si váží vaší práce a je to prostě fajn.