Edwina Tops-Alexander: Super Grand Prix si užiju i v roli diváka
Australanku Edwinu Tops-Alexander asi není nutné představovat. Mimo jiné proto, že ji předloni mohli tuzemští diváci sledovat v pražské O2 Areně, kde se stala historicky první vítězkou Super Grand Prix při závodech Prague Playoffs. V listopadovém čísle časopisu Jezdectví jsme s ní přinesli rozhovor nejen o jejím vítězství v Super Grand Prix.
„Považuji to za jedno z největších vítězství mé kariéry. Dokonce se docela často koukám na videozáznam a při jeho sledování mám vždycky husí kůži. Moje klisna California do Prahy přijela ve skvělé formě, kterou dva týdny před Playoffs ještě podpořilo vítězství ve velké ceně na jiných pětihvězdových závodech,“ vzpomíná.
V letošním roce se sice nekvalifikovala mezi osmnáct jezdců, kteří změří síly v sobotu 23. listopadu při pražské Super Grand Prix, do Prahy se ale přesto velice těší. Na loňské vítězství mezi jednotlivci může totiž navázat v týmové soutěži Global Champions League. Její tým St. Tropez Pirates je aktuálně na druhém místě žebříčku a má velkou naději na celkové vítězství.
Letošní sezóna se pomalu chýlí ke konci. Jaká pro vás byla?
Sezóna 2019 pro mě měla dobré i špatné momenty. Pokud mám být upřímná, tak jsem alespoň po sportovní stránce zažila lepší roky. Už se ale začínám těšit na další sezónu, pro kterou jsem si vytyčila nemalé cíle. Vrátím se ještě silnější.
Jeden z vrcholů sezóny je ale ještě před vámi. Na konci listopadu se v pražské O2 areně pojede už podruhé Prague Playoffs…
Vůbec nepochybuji o tom, že se akce povede úplně stejně jako v minulém roce a opravdu se těším, až tam budu startovat. Loňský ročník byl podle mě jedním z nejlepších závodů sezóny. Na tom má lví podíl hlavně atmosféra, kterou se pořadatelům v pražské hale podařilo vytvořit. Diváci mohli sledovat skvělý sport, který byl ale na rozdíl od mnoha jiných závodů okořeněn i obrovskou show a krásnými ceremoniály, během nichž se představovali jednotliví jezdci a koně. Myslím, že i z toho důvodu to byl pro náš sport obrovský mezník.
Už podruhé navštívíte Prahu. Stíháte si během takových závodů odskočit na prohlídku města?
Abych byla upřímná, tak minulý rok jsem to kvůli všemu shonu nezvládla. Doufám, že letos bude času víc, protože loni všichni mluvili o tom, jak je to krásné město s mnoha památkami a architektonickými skvosty, takže se strašně těším, až si ho konečně projdu.
Při loňském ročníku Prague Playoffs se vám velice dařilo. Nad hlavu jste nakonec zvedla i trofej pro vítězku Super Grand Prix. Jak toto vítězství s odstupem hodnotíte?
Považuji ho za jedno z největších vítězství mé kariéry. Dokonce se docela často koukám na videozáznam a při jeho sledování mám vždycky husí kůži. Moje klisna California do Prahy přijela ve skvělé formě, kterou dva týdny před Playoffs ještě podpořilo vítězství ve velké ceně na jiných pětihvězdových závodech. Samotný závod Super Grand Prix byl jedním z nejtěžších parkurů, které jsem v životě absolvovala, což je ale pochopitelné, když v něm startovali ti nejlepší koně a jezdci z celého světa. Vítězství je pro mě speciální a pocit, který jsem po něm měla, si budu pamatovat do konce života.
Jak moc vás mrzí, že jste se do letošního Super Grand Prix nekvalifikovala?
Samozřejmě jsem zklamaná. Na druhou stranu jsem ale ráda, že závod budu moci sledovat jako divák, což mi přinese zase jiný zážitek. Aktuálně nemám žádného koně v tak skvělé formě, aby se mohl takového parkuru zúčastnit. Prostě jsem nesplnila kvalifikační podmínky, a tak si nezasloužím tam startovat. Možnost zúčastnit se Super Grand Prix je ale jedním z cílů pro příští rok a další roky.
Vloni jste byla v Super Grand Prix jediná žena. Letos se v soutěži představí Jessica Springsteen a Dani G. Waldman. Věříte, že vás některá z nich letos napodobí a získá trofej?
Jistě, že jedna z nich rozhodně může zvítězit. Na našem sportu je ale krásné, že se nedá předem odhadnout, jak soutěž dopadne. Všichni budou mít stejné podmínky a trofej získá dvojice, která bude mít ten den nejlepší formu.
Mezi jednotlivci vás sice letos neuvidíme, daří se ale vašemu týmu St. Tropez Pirates, který je aktuálně na druhém místě bodování Global Champions League. Věříte, že může v Praze vyhrát?
Tato soutěž začíná úplně od nuly, takže stát se může naprosto cokoliv. Máme velkou výhodu v tom, že se náš tým nebude muset zúčastnit čtvrtfinále, které se pojede hned první den, protože první čtyři týmy postupují rovnou do semifinále. To nám dává velkou šanci na celkové vítězství. Musíme ze sebe vydat to nejlepší, o což se ostatně snažíme vždy, ale konkurence je obrovská. Většina dvojic, které týmovou soutěž pojedou, je na špičkové úrovni.
Které týmy jsou pro „Piráty“ největší konkurencí?
Podle mě budou silné všechny týmy, které se do semifinále dostanou, a tak asi nedokážu konkrétně odpovědět. Jezdci si určitě vezmou nejlepší koně, takže závod bude stát za to a bude to skutečná „bitva“. Musím ale zmínit důležitý aspekt této soutěže, a to je enormní tlak na účastníky. Ten může způsobit nepříjemné situace a problémy i těm nejlepším z nejlepších, což jsme mohli u některých sledovat už v minulém roce. Hrozně moc bude záležet na tom, jak kdo dokáže udržet nervy na uzdě.
Když srovnáte týmovou soutěž se soutěží jednotlivců… Která je pro vás větší motivací?
Rozdíl v nich je velký. Když se nad tím ale zamyslím, tak i v soutěži jednotlivců vlastně závodím za celý svůj tým, který se skládá z mého manžela, ošetřovatelky i těch, kteří se starají o pohodu koní ve stáji. Týmové soutěže podle mě vyvíjejí na jezdce úplně odlišný typ tlaku, protože nechcete zklamat nikoho v týmu a potřebujete ze sebe dostat to nejlepší.
Záleží taky na tom, jak se daří ostatním týmům. Často se stává, že plán, který jste před startem měli, musíte v průběhu soutěže měnit právě i v souvislosti s výkony konkurenčních závodníků. Proto je důležité ostatní sledovat a rychle adaptovat vaši vlastní strategii. To ale musíte i jako jednotlivec. V loňském ročníku Super Grand Prix jsem například neviděla jízdu Ludgera Beerbauma. Když jsem pak byla v aréně a měla jsem jednu chybu, věděla jsem, že se musím soustředit na čas. Nejdřív jsem se soustředila na to, abych šla čistě a tak jsem v začátku parkuru nevyužila jednu možnost na zkrácení. Po chybě jsem ale musela rychle zareagovat a překopat plán. Musela jsem se přizpůsobit a naštěstí jsem byla rychlejší.
Jaký je tedy největší rozdíl?
Největší rozdíl je v tom, že v týmové soutěži musíte daleko víc promýšlet plán. Je důležité třeba to, který jezdec bude startovat jako první, a který jako poslední. Musíte se navíc snažit sledovat i strategie ostatních týmů. Když jedete sám za sebe, tak jste v aréně jen vy a kůň, nikdo jiný.
Loni jste o Prague Playoffs řekla, že „má něco navíc“. V čem je jiné než běžné závody Global Champions Tour (GCT)?
Jako první bych chtěla zmínit, že O2 arena je hala. Už to je rozdíl oproti ostatním kolům GCT, která se pořádají na venkovních kolbištích. Přechod do haly úplně mění pravidla hry. Během celého roku jsou v rámci GCT skvělé soutěže a každé místo, kde se závodí, má svá specifika. Pražské finále je ale jiné hlavně v tom, že na něj jezdci jedou s daleko silnější motivací a tlak na ně je mnohem větší, protože se jede o veliké peníze. Jezdci spřádají plány na Playoffs během celé sezóny a snaží se, aby správně načasovali formu a podávali nejlepší výkony právě v Praze.
Vaše koňská jednička je aktuálně California, čtyřnohých partnerů jste ale vystřídala spoustu. Kterého z nich považujete za svého „životního koně“?
Vážím si všech svých koní. Každý z nich je jiný a měla jsem velké štěstí, že jsem měla několik skvělých partnerů během celé své kariéry. Bez nich bych samozřejmě žádných úspěchů nedosáhla, takže jsem jim vděčná za všechno. Koněm, kterého bych označila za životního, je ale Itot Du Chateau. S ním jsme měli, a stále máme, velice speciální pouto a dokázali jsme spolu dosáhnout spousty velkých úspěchů.
V jednom z rozhovorů jste uvedla, že si nedokážete představit pokračovat v závodění, až vám bude více než padesát. Můžeme tedy očekávat, že ho za pět let pověsíte na hřebík?
Abych byla upřímná, tak vlastně ještě nevím. Určitě bych si chtěla ještě párkrát zazávodit pod pěti kruhy. Teprve pak zhodnotím situaci a rozhodnu se.
V sérii Global Champions Tour už závodíte od roku 2006. Jaký moment je pro vás výjimečný?
Je toho tolik, že je v podstatě nemožné vybrat jeden konkrétní. Zároveň si myslím, že by ten výběr nebyl fér vůči všem koním, na kterých jsem v rámci seriálu závodila. Vítězství v prvním ročníku Super Grand Prix při loňském Prague Playoffs bude ale vždycky jednou z nejkrásnějších vzpomínek.
Jezdci si určitě vezmou nejlepší koně, takže závod bude stát za to a bude to skutečná bitva.
Sledovat závod jako divák mi přinese jiný zážitek. Možnost se znovu zúčastnit Super Grand Prix je ale jedním z cílů pro příští rok.
Edwina Tops-Alexander
Narodila se 29. března 1974 v australském městě Sydney, jezdit začala v osmi letech.
V jednadvaceti zvítězila na mistrovství Austrálie v kategorii mladých jezdců.
Svou zemi reprezentovala na olympijských hrách v Hongkongu (2008), Londýně (2012) a v Riu (2016) i na několika světových šampionátech.
Jejím manželem je od roku 2011 Nizozemec Jan Tops, zakladatel a šéf série Global Champions Tour.
Je velkou milovnicí módy, i proto o ni mají zájem módní značky. Spolupracovala například s italskými společnostmi Gucci a Loro Piana.
