ME Windsor: Infarktové finále jednotlivců ve skocích
Napětí až do poslední chvíle a minimální bodové rozdíly mezi nastupujícími jezdci – to vše zajistilo divákům dvoukolového finále jednotlivců ve skocích zážitek, na který se bude dlouho vzpomínat. Velmi náročný parkur prvního kola dokázalo nakonec absolvovat 12 z 25 dvojic čistě a stavitel parkuru Bob Ellis s uznáním konstatoval, že jezdci opravdu skvěle jezdili. Z prvních dvou příček vinou 2 chyb bohužel spadli domácí Ben Maher na Robin Hood i překvapení windsorského mistrovství – Ital Natale Chiaudani se SNAI Seldanou. Vedení se tak ujal Albert Zoer na Oki Dokim (Jodokus) se 2,24 bodu náskoku před Kevinem Stautem na Kraque Boom*Bois Margot (Olisco), za nímž o 22 setin zaostával třetí Carsten-Otto Nagel s Corradinou (Corrado I). Druhý i třetí nastupovali do prvního kola ze šesté resp. sedmé příčky, ale náročný kurz pořadím hodně zamíchal. Více v článku.
Ve druhém kole tedy Ellis ještě přitvrdil a kromě toho, že všechny kolmé skoky dosahovaly téměř 165 cm a oxery byly rozšířeny, hrál roli i časový limit, který překročilo 11 ze 22 nastoupivších dvojic. První bezchybný parkur, pouze s bodem za čas, předvedl Belgičan Philipe Le Jeune se hřebcem Vigo d’Arsouilles (Nabab de Reve), který tak v neděli neudělal jedinou chybu, bohužel si z předchozích soutěží přinesl 15,88 a s výslednými 16,88 tr. bodu pak skončil až osmý. Skvěle se v neděli dařilo i Rolfu-Göranu Bengtssonovi, jehož Ninja la Silla (Guidam) překvapivě třikrát shodil v Poháru národů, ale v neděli zajel jednu z pouhých tří dvojitých nul – sedmé místo. Dolů bohužel spadla obhájkyně titulu, Meredith M.-Beerbaum na Checkmatovi, který shodil v druhém kole a byla přes čas, takže na ni zbyla až devátá příčka. O mnoho lépe skončil její týmový kolega Thomas Mühlbauer, poprvé v životě na mezinárodním. Asti Spumante (Argentinus) neshodil v neděli jediný skok a pouhá penalizace za čas nakonec stačila k postupu z původně 16. místa na velmi potěšující páté! Potvrdil tak druhou příčku z německého mistrovství i trochu překvapivou nominaci do týmu. Další velmi líbivý výkon předvedl v Německu sídlící Ir Cameron Hanley na S.I.E.C. Livellovi (Limbus), když rovněž nechyboval a pouze překročil čas, takže se ujal vedení před Thomasem Mühlbauerem a v tu chvíli zbývaly již jen tři páry do konce soutěže. Vzhledem k minimálním rozdílům si nikdo nemohl dovolit skokovou chybu. Jako prvý nastoupil Carsten-Otto Nagel s holštýnskou Corradinou a podařilo se mu překonat celý kurz bez chyby a dokonce i bez časové penalizace, čímž si zajistil minimálně bronz. Stejně se vedlo i Kevinu Stautovi s francouzským hřebcem Kraque Boom a ujal se tedy vedení před posledním startem soutěže – vedoucím Albertem Zoerem na famózně skákajícím Oki Dokim. Favorit však zřejmě neustál tlak situace, v níž si mohl dovolit pouhou penalizaci za čas a shodil hned první skok – ostatní překážky včetně časového limitu však pokořil a tím si zajistil těsný bronz – mistrem Evropy se tedy k zadostiučinění francouzského týmu stal Kevin Staut a přerušil tak od roku 1999 trvající hegemonii německých mistrů Evropy. Stříbro putovalo do Holštýnska, zásluhou Carstena-Otto Nagela, jehož přijelo podpořit mnoho fanoušků ze severu a holštýnské vlajky vlály i nad windsorským hledištěm – bohužel i v neděli poloprázdným. Stal se jediným držitelem dvou medailí – týmové i v jednotlivcích. Oranžové barvy, tak silně převládající v drezuře, se museli letos spokojit s jedinou medailí – bronzem Alberta Zoera.
