Paradrezura pohledem jezdkyně Heleny Novotné
Jmenuji se Helena Novotná a jezdím paradrezuru. V letech 1979-1981 jsem jezdila na koni. Po úraze jsem už jezdit nemohla. Dlouhá léta jsem se domnívala, že s mým handicapem je pro mě jízda na koni nereálná. Asi před 5 lety jsem v Jezdectví četla článek o Anastasje Vištalové, která přes svůj těžký handicap jezdí paradrezuru a vyhrává. (Loni reprezentovala ČR na světových hrách v Normandii a skončila na 22. a 23. místě).
Je pro mě vzorem a díky ní jsem se začala znovu zajímat o to, zda bych mohla opět jezdit. Trvalo to 2roky, než jsem našla stáj, kde mě vzali. Trénovat handicapované je dost náročné a to je jeden z mnoha důvodů, proč je obtížné najít stáj, kde by handicapovaný jezdec mohl začít jezdit.
Handicapovaní jezdci k účasti na závodech oproti zdravým jezdcům nepotřebují licenci. Je nutné absolvovat lékařské vyšetření u paní doktorky Kulichové, klasifikátorky handicapu jezdce. Paní doktorka zájemce podle zdravotních postižení zařadí do skupiny, ve které pak bude závodit. Jedná se o 5 skupin. 1. skupina - jezdí jen v kroku. 2. skupina - klusové úlohy. 3. skupina má úlohy na úrovni "L" drezurních úloh, práce na dvou stopách. 4. skupina - drezůrní úlohy skoro na úrovni "S" úloh s vynecháním některých prvků. 5. skupina - jezdci bez zařazení, mohou se účastnit jen hobby paradrezůrních závodů, které se nezapočítávají do Poháru paradrezůry. Ale i přesto mají možnost se účastnit mistrovství ČR v paradrezůře. Pro ty je určena soutěž Cena Zuzky. (To vše jsem nevěděla, a dověděla jsem se to až po roce a půl ježdění. Do té doby jsem se účastnila hobby drezůrních závodů a dvou oficiálních drezurních závodů. 25.3.2013 jsem udělala licenci na drezůru. Bylo to pro mě přínosem, neboť jsem se musela moc snažit, abych s ostatními jezdci dokázala držet krok.
První mistrovství, kterého jsem se účastnila, se konalo v roce 2013 v Hradištku u Sadské. Počasí se vydařilo a na závodech panovala opravdu přátelská atmosféra. Startovalo 12 jezdců, z toho 8 zařazených do skupin a 4 jezdci z 5. skupiny. Přijely i závodnice z Německa. Mistrní ČR v paradrezůře pro rok 2013 se stala Anastasja Vištálová, která nedlouho před mistrovstvím ČR měla úraz kolene. To ji zabránilo účastnit se Mistrovství Evropy v paradrezůře. MČR se už ale zúčastnila a obdržela ocenění za nejlepší úlohu "kür".
MČR v roce 2014 jsem se účastnila už ve skupině zařazených a to ve skupině 3. Oproti loňskému roku se soutěží účastnilo 11 jezdců (skupin 1. - 4. sk.). Z Německa přijely 3 závodnice a obsadily první místa. Neklasifikovaných jezdců bylo 6. (Oproti předchozímu roku to bylo o 5 jezdců více a tzn., že se paradrezůře začíná věnovat více jezdců.)
Mistrovský titul opět obhájila Anastasja Vištálová s koněm Jambo (65,13%). 2. místo získal Lukáš Hnát a Mont Aer a 3. místo Jirka Giogas a Lancelot (jezdí ve 4. sk.)
Cena Zuzky (soutěž pro neklasifikované nebo začínající jezdce) – 1 .m. Barbora Voslařová -Jumper(65,38%), 2. m. Petra Nálepková – Laver a 3. m. Tereza Dubcová - Rarášek.
Pořadatelé si objednali opět nádherné počasí. Nálada byla opravdu krásná a přátelská. Jeden můj příjemný zážitek. Vedle mě při dekorování stál Petr Novák. Do té doby jsem Péťu neznala. Najednou jsem vedle sebe uslyšela smích. Otočím se a on to Péťa. Jeho veselá nálada byla nakažlivá. Dokázal se tak radovat ze svého umístění. V neděli skončil v "küru" na pěkném 3. místě s koněm Buráček (62,67%).
Dík patří nejen pořadatelům z klubu Kvitek - p. Zenklové, ale i ostatním, kteří pomáhali při pořádání mistrovství, aby vše fungovalo jak má. Nesmíme zapomínat na trenéry, kteří nám svými radami a u 1. a 2. skupiny koně jezdci před závody uvolní. Dík patří i ošetřovatelům. Ti všichni nám pomáhají na naší cestě k uskutečnění našeho snu a možnosti účastnit se závodů.
Mám jednu dost troufalou prosbu na pořadatele. V sobotu po závodech se dělá hromadné foto závodníků. Bylo by možné udělat i foto trenérů a ošetřovatelů? Tito lidé stojí za úspěchy jezdců.
Z mistrovství jsem si kromě stužek odnesla spoustu poznatků a nových zkušeností. Seznámila jsem se zde s ostatními paradrezůrními jezdci. Morálními vítězi na mistrovství ČR jsou podle mě všichni jezdci. Neboť bez rozdílu museli překonat svůj handicap a dokázali se postavit osudu a začít jezdit. A to si zaslouží obdiv.
Ještě jeden silný zážitek jsem si z mistrovství odnesla a to i přesto, že jsme s Golíškem skončili jako poslední. Víc než stužka, které si přesto cením, byl pro mě nádherný pocit souznění s Golíškem. Na přípravu na mistrovství jsem neměla moc času. Koncem června jsem si na koloběžce zlomila ruku a 3 měsíce jsem nemohla jezdit. 5.9.2014 mi sundali ortézu (sádru mi po 2 měsících vyměnili za ortézu) a já se těšila jak budu trénovat na mistrovství. 3 týdny před MČR mi Golíšek ve výběhu přistál na zádech a tak jsem 2 tréninky musela zrušit a dalších 6 tréninků jsem absolvovala jen v kroku. Přesto se Golíšek na MČR moc snažil a patří mu můj velký obdiv a dík. Proto necítím tak velké zklamání ze špatného umístění, neboť jsme do závodů dali vše.
