Profil jezdce - Barbora Vojtková

Dvacetiletá talentovaná mladá jezdkyně Barbora Vojtková považuje za "životní" všechny své koně, protože každý ji něco naučil. Se čtyřnohými kamarády se vídá každý den. Co na nich má nejraději? Jaké je její životní motto? To už prozradí její profil...

Jméno a příjmení: Barbora Vojtková
Datum narození: 4. 8. 1991
Místo bydliště (město): Praha
Jezdecký klub: SK Gestut Murhof Melichar
Disciplína: Skoky
Trenér: Ludvík Jandourek a Jaroslav Jindra

Můj první kontakt s koňmi:
Jako asi každý nekoňák jsem 1. poníka viděla na pouti. Blíže jsem se s nimi ale seznámila na ranči v Rabštejně nad Střelou u spolužáka mého táty. Od té doby se mě nadšení pro koně drží. :o)

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Od 8 let jsem s poničkou chodila tzv. jízdy zručnosti na Mělníku. V 10 letech jsem si potom udělala licenci na poníka. O 2 roky později potom na velkého koně.

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Mám hrozně ráda všechna zvířata a bez sportu si to neumím představit. Jako malá jsem se věnovala více sportům (lyže, tenis, volejbal, step...), ale jezdectví nakonec zvítězilo nad všemi ostatními.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Vidíme se každý den. :o)

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Ze zahraničních jezdců je to určitě Marcus Ehning a Malin Bayard. M. Ehninga pro jeho jedinečný jezdecký styl a Malin proto, že i jako žena se dokázala prosadit mezi takovou elitou. Z českých jezdců a trenérů je to Ing. Ludvík Jandourek a jeho syn Ludvík Jandourek, Jaroslav Jindra, Zuzana Zelinková...

Můj „životní“ kůň:
Každý byl životní. Každý mě něco nového naučil. Nejvíce si však cením poničky Moresky a klisny Cleo, se kterou jsem šla své první T. Doufám, že bude ještě mnoho životních koní...

Bára na parkuru - na snímku s kobylkou Cleo.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Když mi bylo asi 9 let, jeli jsme na výlet do Rabštejna nad Střelou, kde mi půjčili čerstvě vykastrovaného mladého hřebce Aleše. Nejdříve jsem z něj spadla už při nasedání. Po úspěšném druhém pokusu, jsem sice dosedla do sedla, ale  zapomněli jsme zavřít vjezd do jízdárny. Aleš se mnou vyběhl ven na pastviny podél řeky. Tenkrát se mnou uběhl asi 2 km otevřenou loukou. Držela jsem se hrušky westernového sedla jako klíště, protože jsem vůbec nevěděla kde jsem a jak se dostanu zpátky na ranč. Naštěstí se Aleš rozběl směrem domů, kde mě odchytl táta s Leošem...

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Velice si cením 2. místa (družstva) a 5. místa na MČR, dvou 3. míst ve finále DJCJC a potom určitě každého dobře zajetého čistého parkuru. Doufám, že nová sezóna přinese další úspěchy, kterými se budu moci chlubit. :o)

Na koních mám nejradši:
Že jsou to osobitá zvířata, ke kterým člověk musí svým způsobem najít cestu a vzájemné porozumění. Když jsem s koněm, jsem aktivně v přírodě. A samozřejmě i lidi kolem nich.

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň:
Věřím, že to nejlepší. :o)

Co si o Báře myslí její koně? "Věřím, že jen to nejlepší," říká.

Můj nejhorší pád z koně:
Pádů bylo hodně, ale naštěstí žádný nebyl vážný.

Kromě ježdění na koních mě baví:
Hrozně ráda sportuji, takže lyže, tenis, volejbal... A potom určitě kamarádi a čas strávený s nimi.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Olympiáda.:o)

Moje zlozvyky a nešvary:
Těch je, hlavně asi klidný, ale aktivní sed a nepředbíhat koně při odskoku.

Životní motto:
K tomu teprve dospěji... :o)

Barbora Vojtková ráda sportuje, kromě koní jí není cizí volejbal či lyžování.

TIP PRO ČTENÁŘE JEZDECTVÍ:

Zaujala vás Bára a chtěli byste se o ní dozvědět více? V únorovém Jezdectví máte možnost se v rubrice "Navštívili jsme" podívat Báře a její sestře Alžbětě do jejich stájí v Novém Vestci.