Profil jezdce: Jana Dyntarová
Parkurová jezdkyně Jana Dyntarová závodí od jedenácti let. Ve stáji tráví většinu svého volného času. Cení si každého korektně zajetého parkuru. Koho uznává z jezdeckého sportu a jaký byl její životní kůň?
Jméno a příjmení: Jana Dyntarová
Datum narození: 23.5.1986
Místo bydliště (město): Třebíč
Jezdecký klub: Ital Ceka
Disciplína: parkur
Trenér: momentálně bez trenéra
Můj první kontakt s koňmi:
Asi jako nemluvně – mamka je od útlého věku vozila po všem možných koňoakcích…
V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:
První hobby parkur jsem absolvovala v 11 letech. Ve 12 letech jsem složila ZZVJ a začala jezdit na oficiální závody.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Vyzkoušela jsem si všechno a tohle zlatá střední cesta :) kde se kloubí adrenalin ze skoků s drezurní přípravou, bez které by to nešlo.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Všechen volný, ve stáji jsem 6x týdně, hodiny radši nepočítám…
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Můj dlouholetý idol je Meredith Michaels-Beerbaum. Nejen pro její výborné sportovní úspěchy, ale i pro její vztah ke svým koním (kdo jiný na její úrovni má většinu svých „důchodců“ doma?)…
Můj „životní“ kůň:
Každý byl svým způsobem výjimečný… TOP byla asi Gamona (zažila jsem s ní první L, S a účast na MČR), a pak Inspirace – která byla velice specifická a ne jednoduchá, ale i přesto jsme se spolu vypracovaly od stupně ZM až do ST.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Veselý – mám v hlavě jeden téměř trapas s Inspirací – jela jsem S a v řadě jsem ztratila oba třmeny, nad A v trojskoku jsem začala pomalu padat a ujíždět na bok, nicméně Inspiraci to absolutně nevyvedlo z míry a pokračovala v jízdě, trojskok jsem dokončila „na indiána“ visíc ze sedla na boku, zvládla jsem se vyšplhat za poprsník zpět nahoru, nakopnout třmeny a dojít čiště… Aneb když máte koně, který vás tam skoro nepotřebuje :D
Smutný – to byl pro mě každý prodej, i když jsem věděla, že jde kůň do výborných podmínek a není vyhnutí, spoustu koní jsem obrečela…
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si každého korektně zajetého parkuru, cením si koní, které jsem vychovala a oni pokračovali úspěšně v kariéře. A taky si cením slušně dokončeného ST**.
Na koních mám nejradši:
Že je každý jedinečná osobnost a člověk na to musí přijít, jak s kterým pracovat.
Můj nejhorší pád z koně:
Aj, těch bylo… Z koně to většinou nebývá tak zlé, jak když je to S koněm. No nejhorší asi v 10 letech 3 pády po sobě a následný otřes mozku, kdy jsem ztratila paměť a nevěděla jsem ani, jak se jmenuji. A pak jeden pád v 2006, kdy se se mnou svalil kůň na parkuru a já si utrhla ret a skončilo to šitím.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Řádit se synem, snowboard, filmy.
Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:
Ráda bych se zase dostala zpět na stupeň S :)
Tři slova, která mě charakterizují:
Bláznivá, tvrdohlavá, vtipná
Moje zlozvyky a nešvary :)
Jezdecký – předkláním se před skokem. Z povahových asi paličatost.
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Steak, Plzeň, nemám vyhraněný styl, Nedotknutelní, Hra o trůny, vše co je pohodlné, BMW
Životní motto:
Věř, běž a dokážeš!
