Profil jezdce: Jana Lalkovitsová
Jana Lalkovitsová jezdí od osmi let. První skokové zkušenosti sbírala v Ústí nad Labem v TJ Tatran Bukov. Jezdila všestrannost, ovšem po těžkém pádu se rozhodla pro drezuru. Od roku 2011 žije v Nizozemí, kde má svou stáj a firmu zabývající se zprostředkováním nákupu a prodeje koní.
Jméno a příjmení: Jana Lalkovitsova
Datum narození: 2.12.1983
Místo bydliště (město): Reeuwijk, Zuid-Holland
Jezdecký klub: TJ Tatran Bukov
Disciplína: drezura
Trenér: Jolanda Harkema-Peters, Marian Dorrestein
Můj první kontakt s koňmi:
V šesti letech jsem si sedla poprvé na velkého koně a věděla jsem, že to není naposledy. Od té doby jsem utíkala do stáje TJ Tatran.
V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:
Ve čtrnácti letech, ale kvůli náročné škole a dojíždění jsem závodila sporadicky dle času.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Kvůli vážnému úrazu kolene ve všestrannosti jsem přešla k drezuře. Opravdu jsem se jí začala věnovat až zde v Nizozemí, kde díky jednotnému, šetrnému a preciznímu systému výcviku jezdců a koní mě pohltila srdcem a duší.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Vzhledem k tomu, že mám stáj přímo u domu a všude v okolí, tak jsem s koňmi každý den. Volno nemám, koně jsou mé volno, práce, koníček a terapie.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Uznávám jezdce v Nizozemí, kteří pracují opravdu přátelsky, týmově a férově k jezdcům a koním. Líbí se mi zde jednotný systém výcviku, takže se nestane, že vám každý trenér říká něco jiného. Trénujete s tím, kdo je vám sympatický. Líbí se mi zde úroveň jak životní, tak hlavně úroveň chovatelská a jezdecká. Díky vztahům k čtyřnohým partnerům zde můžete potkat koně ve vysokém věku v drezurních soutěžích, což v České republice nikdy existovat nebude. Líbí se mi zde preciznost, důslednost provedení jednotlivých cviků a trpělivost. Na koně se nespěchá, nechávají se dozrát a mají dostatek času v týdnu na odpočinek a regeneraci.
Můj „životní“ kůň:
Každý, kdo mi zkřížil cestu v mém životě. V současné době jsou dva. Můj šestnáctiletý A1/1 Neptun, který se mnou projel půlku České republiky, celé Německo a Nizozemí. Můj druhý partner je mladý KWPN hřebec, který bude letos startovat v nizozemském Pavo Cupu.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Všechny jsou nezapomenutelné, protože všichni koně jsou individualisti a všichni potřebují individuální péči a zacházení. Smutný zážitek je ten, když mě kůň musí opustit anebo zemře.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Největší jezdecký úspěch byl start v Nizozemsku ve všestrannosti s mým letos šestnáctiletým valachem Neptunem. Po roční pauze a náročném transportu do Nizozemí se rok připravoval do náročné soutěže. Nyní je v hobby důchodu. Další větší úspěchy snad ještě přijdou.
Na koních mám nejradši:
Hřebci pošeptáš, valachovi řekneš a s kobylou se musíš domlouvat jako se ženskou.
Můj nejhorší pád z koně:
V crossu, kde jsem špatně navedla koně na skok. Byl to vážný pád a stálo nás to měsíce rekonvalescence. Od té doby jezdím jen drezuru.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Řízení mého auta XC90, jízda s koňmi po pláži, víno s přáteli u krbu, procházky po lese se psem a rodinná pohoda.
Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:
Nemít nikdy starosti, zda mám ještě peníze koním na žrádlo.
Tři slova, která mě charakterizují:
Impulsivní, houževnatá, tvrdá.
Moje zlozvyky a nešvary:
Hodně práce, málo odpočinku, hodně vína s přáteli, cigarety, ale kdo z koňáků nekouří, že? :-)
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo: steak se salátem, Pití: víno, pivo, čaj a voda, Film: historické a válečné, Televizní pořad: nesleduji nic, Značka oblečení: La Valencio, Mondoni, Anky, Auto: Volvo XC90
Životní motto:
Když člověk chce, tak hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Slovo nelze neznám. Svět patří těm, co se neposerou.
