Profil jezdce - Josef Bartoš
Před necelým měsícem jsme vám na našich stránkách představili kobylku Sixteen, v jejímž sedle jsme mohli kromě Dušana Andrése spatřit jednoho šikovného dostihového jezdce - Josefa Bartoše. Známý je jezdecké veřejnosti nejspíš jako dvojnásobný vítěz Velké pardubické - v roce 2006 si doběhl pro vítězství s Decent Fellowem a o dva roky později právě se Sixteen. Co dělá osmadvacetiletý svěřenec trenéra Josefa Váni, když zrovna nejezdí na koních? Přestože nemá času nazbyt, rád se podívá na fotbal nebo lyžování. A taky tráví spoustu času u počítače. Dostihy ho baví nejen pro rychlost, se kterou se všechno odehrává, ale i pro jejich atmosféru a lidi, kteří se kolem této disciplíny pohybují. Pojďme se s Josefem seznámit blíže...
Jméno a příjmení: Josef Bartoš
Datum narození: 19. 2. 1981
Místo bydliště (město): Chyše
Jezdecký klub: Josef Váňa - JOVAN
Disciplína: překážkové dostihy
Trenér: Josef Váňa
Můj první kontakt s koňmi:
Hned po narození mě rodiče začali brát ke koním.
V kolika jsem začal jezdit závodně:
V devíti letech jsem jezdil dostihy poníků a potom od patnácti let jezdím dostihy profesionálně.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Moc mě to baví a především - všechno se odehrává v rychlosti. Hlavně mám rád atmosféru dostihů a lidi kolem nich.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Každý den několik hodin.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Moje rodiče. Ukázali mi, co všechno jezdectví obnáší a co může naplňovat můj život.
Můj „životní“ kůň:
Decent Fellow (GER), ten mě dokázal donést poprvé vítězně do cíle Velké pardubické. Splnil mi můj životní sen.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Smutný je vždycky ten, když se pode mnou zraní kůň natolik, že se musí utratit.
Veselý zážitek jsem zažil už dávno. Vzal jsem od táty ze stáje poníky a nějaké hodné koně a spolu s mými bratranci jsme vyrazili na vyjížďku. Zažili jsme při ní hodně legrace, protože nikdo z nich neuměl jezdit a všichni jsme popadali. Všechny jsme je ale pochytali, vyrazili do nejbližší hospody u Součků v Kanině, kde jsme si dali pivko a pak zase hurá domů. V dnešní době už se s koňmi jen vydělávají peníze a spěchá se, aby se toho co nejvíce stihlo. Už to není taková sranda, jako dříve.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
2x vítězství ve Velké pardubické st.ch. A potom ty klasické rovinnové (Jarní cena klisen, OAKS a St. Leger).
Na koních mám nejradši:
Mám rád souhru jezdce s koňem. Když jezdec i kůň dělají přesně to, co mají dělat.
Josef má rád souhru jezdce s koněm. Se Sixteen se "sehráli" natolik, že vyhráli Velkou pardubickou...
Můj nejhorší pád z koně:
To si nepamatuji. Ale bylo to na překážce a hned po pádu jsem byl několik minut v bezvědomí a utrpěl jsem zlomeninu v obličeji.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Sportovní činnost, ale na to nemám čas, takže rád sleduji fotbal, hokej a třeba lyžování. Hodně času strávím také na počítači.
Můj sen, kterého bych chtěl dosáhnout:
Zúčastnit se Velké národní st.ch. V Liverpoolu. Často jezdím do Itálie a tam bych chtěl vyhrát Velkou cenu Merana a italský šampionát.
Tři slova, která mě charakterizují:
Kliďas, kamarád a bojovník.
Moje zlozvyky a nešvary: :o)
No comment, to vám neřeknu.
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo – pizza, pití – víno, hudba – Red Hot Chilli Pepers, film – Góóól, značka oblečení – S. Oliver a u koní Ornella prosperi.
Životní motto:
Když se chce, tak to jde.
Když se chce, tak lze i vyhrát dvakrát "Velkou". A třeba pokaždé s jiným koněm. Na snímku s Decent Fellowem.
