Profil jezdce - Kateřina Říhová

Kateřina Říhová sice začínala na parkuru, ale rozhodně se pro ni hodí označení drezurní jezdkyně. I když si lásku k drezuře vybudovala v podstatě "náhodou", bere ji vážně a se v ším všudy. S Guardian Angelem vybojovala v roce 2007 vítězství v Novice Cupu a vloni se jí dařilo i na MČR. Kateřina nám dokazuje, že její heslo "Všechno jde, stačí jen chtít a jít si za tím" je oprávněné...

Jméno a příjmení: Kateřina Říhová
Datum narození: 24.9. 1981
Místo bydliště (město): Brno, Ženeva
Jezdecký klub: JK Sant Aventin
Disciplína: drezura
Trenér: Christian Plaege, Ladislav Umlauf (v minulosti p. Honč, p. Beneš či Hanka Vašáryová)

Můj první kontakt s koňmi:
Když jsem byla malá, jezdila jsem bez sedla jako indián na tažných koních na chalupě v krásném prostředí Vysočiny. Později jsem se s nimi naučila jezdit s vozem, vyorávat brambory či tahat klády v lese.

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Zhruba když mi bylo 15 let - v jihomoravském oddílu manželů Šíblových TJ Moravské Knínice. V té době jsem skákala parkury.

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Když jsem začala jezdit, byla pravidla jasně daná. Nejdříve jsem na Moravě chodila do klubu, který nesnášela nejmenovaná všudypřítomná drezurní rozhodčí, takže se jezdily pouze parkury. Později jsem přestoupila do klubu, kde zase měli spíše drezurní koně, tak jsem začala jezdit drezuru. Ten posun od parkuru k drezuře byla tedy původně spíše shoda náhod, v současnosti jsem moc ráda, že k tomu došlo. Drezura pro mě není jen sport, ale i umění, neopakovatelný zážitek a způsob, jak v ideálním případě vytvořit s koněm harmonický celek. I zde platí známá Sokratova hláška: „Vím, že nic nevím“.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Pokud mi to studijní a pracovní povinnosti dovolí, tak každý den. Škoda jen, že den má tak málo hodin...:o)

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Celine Michaud a Christiana Plaegeho. Oba jsou drezurní jezdci Švýcarska v tzv. elitním týmu. Celine obdivuji pro její eleganci a lehkost práce s koněm bez násilí, Christiana pak pro jeho lásku ke koním a umění učit druhé lidi drezuru a vše pořádně vysvětlit.

Můj „životní“ kůň:
Věřím, že ještě nepřišel. Zatím mi nejvíce radosti přinesl Guardian Angel alias Péťa. Možná můj životní kůň přijde poměrně brzy. Mám totiž, zatím ještě v mateřské školce, dva téměř dvouroční hřebečky: Hannibal Lecter pochází z elitní německé linie Hofrat / De Niro a General Advocate je polobratr Guardiana.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Těch bylo hodně. Teď mě snad napadá jen příhoda, kdy jsem si v minulosti koupila parkurovou kobylu a měla jsem skvěle naplánovanou závodní sezonu. Dobře žrala a po nějaké době se její bříško zvětšovalo až nevídanou rychlostí. Jaké bylo mé překvapení, když přivolaný veterinář zjistil, že mi ji původní majitel prodal březí. Tenkrát jsem si moc přála, aby březí nebyla a verdikt veterináře mě vůbec nepotěšil, závodní sezona se nekonala. Později se ale narodilo krásné hříbě, takže ze smutného příběhu byl nakonec veselý.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Čtvrté místo na mistrovství republiky v drezuře 2009, vítězství v kategorii Novice Cup ČDP 2007 a snad i to, když jsem letos při zkoušení nového potencionálního koně, kterého jsem měla  v Holandsku zájem koupit, vyslechla přes pootevřené dveře kanceláře tamní špičkové drezurní stáje něco ve smyslu : „She is the better one and she is clever as she asks many questions“. :o)

Na koních mám nejradši:
Jsou to nádherní tvorové s duší, osobností a šarmem. Pokud se zdokonalujete při práci se strojem, posun vpřed je téměř jistý. Pokud ale uděláte sebemenší špatný krok s koněm, jste opět na začátku. Hledání té správné cesty často trvá celý lidský život. Dosažení dílčích či konečných úspěchů je při práci s koněm velkým zadostiučiněním.

Kateřina na MČR v roce 2009 s koněm Guardian Angel.

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
Myslím, že můj kůň mě má celkem rád. Už mi to hodněkrát dal čitelně najevo.

Můj nejhorší pád z koně:
Začínala jsem jako parkurový jezdec, a když mi bylo zhruba 15 let, dostala jsem na tehdejší okresní přebory klisnu Cortu, která pravidelně s každým na třetím skoku vyštycovala. To samozřejmě neminulo ani mě a já přede všemi letěla do oxeru, který se na mě totálně sesypal. Kůň stál opodál a se spokojeným výrazem zadostiučinění se mi smál.

Kromě ježdění na koních mě baví:
Cestování, rychlá jízda autem, sebevzdělávání, cestování po moři, problematika práva WTO.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Umět skloubit profesní dráhu - ať už v oboru diplomacie či mezinárodního práva s a) možností mít partnera, který by si mě vážil a byl na mě hrdý za to, jaká jsem a co dělám, b) dostatkem času na to, naučit se drezurnímu umění na nejvyšší úrovni včetně pochopení koně jako živého tvora.

Tři slova, která mě charakterizují:
Spolehlivost, smysl pro spravedlnost, druhým nezávidím, ale přeji.

Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Přecpávám se sladkostmi, mám nabitý program a ne vždy se mi podaří dorazit včas, občas jsem nerozhodná a některé věci hrnu před sebou, místo abych je ihned vyřešila.

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Parmská šunka s melounem, horká čokoláda, Carmina Burana a Nabuco, koukat na TV nemám moc čas, ale o Vánocích si určitě nenechám ujít Tři oříšky pro Popelku, co se týče značky oblečení všechny, kde dominuje kvalita, jednoduchost a originalita, praktické auto pro každodenní život je Audi či VW, mazlem na volný čas by pak mohlo být Masserati.

Životní motto:
Všechno jde, stačí jen chtít a jít si za tím...

Koně jsou pro Kateřinu nádherní tvorové s duší, osobností a šarmem.