Nikol Polášková závodí od šestnácti let v parkurových soutěžích. Nyní studuje na vysoké škole a tudíž u koní tráví jen omezený čas. Obdivuje Marcuse Ehninga pro jeho klidnost a eleganci i v rychlém rozeskakování a ráda by si jednou zajela parkur stupně T.
Jméno a příjmení: Nikol Polášková
Datum narození: 20.11.1993
Místo bydliště (město): Kopřivnice
Jezdecký klub: TJ Slovan Frenštát
Disciplína: parkur
Trenér: Martin Škuta, Jana Lošáková
Můj první kontakt s koňmi:
Nejspíš někde v zoo, když jsem byla maličká.
V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:
V 16 letech.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Protože drezurní hodnocení mi často připadá dost neobjektivní.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Momentálně kvůli vysoké škole jen 4 dny v týdnu.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Marcuse Ehninga pro jeho klidnost a eleganci i v rychlém rozeskakování.
Můj „životní“ kůň:
Snad teprve roste, ale určitě nikdy nezapomenu na Dekorta, který mě toho naučil nejvíc.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Nedávno jsme spadli s koněm v hale přes kalandr na beton a narazila jsem hlavou do zdi, nikdo neví, jak to, že se nám nic nestalo
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Jsem ráda za každý parkur, který svým koním moc nekazím.
Na koních mám nejradši:
Individualitu.
Můj nejhorší pád z koně:
Ani nevím, nikdy se mi nic vážného nestalo.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Ježdění autem, kamionem, na motorce… (v podstatě ve všem co má kola a motor).
Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:
Skočit si T parkur.
Tři slova, která mě charakterizují:
To chce klid.
Moje zlozvyky a nešvary:
Občas jsem až příliš flegmatická…
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Houby k čemukoliv, neperlivá voda, Robbie Williams, Císařův pekař a Pekařův císař, Dexter, Nike, BMW.
Životní motto:
Sni, jako bys měl žít navždy, žij, jako bys měl umřít dnes.