Nezapomenutelná Nany
Eliška nám napsala:
1-3 Núr Banu (Nanynka) *1995 - 4.2.2020.
Nany jsem poprvé potkala na začátku prázdnin 1997, kdy jsem jako malá holka jela vedle do vsi okukovat obrovské stádo volně se pasoucích koní. Tenkrát velké chovy fungovaly tak, že matky a výrostci žili prakticky svobodně na rozlehlých loukách. A tam jsem JI potkala. Přišla k cestě, koukala na mě, malé, hubené, vykulené a skoro divoké stvoření a já se zamilovala jako nikdy v životě. Přemluvila jsem velmi výrazně rodiče, měli jsme již shetlandskou poničku a já tvrdila, že je to jen o chlup větší poníček a já rostla a je jasné, že bylo třeba pořídit mi většího poníka. Po přemlouvání majitele a pod slibem, že mi oni pomůžou s "krocením" přijela Nany domů 8.7.1997 ve 13.00. No, přijela, shodili mi doma mustanga z Avie a zahnali jsme ji do stáje.
Mustang přijel se jménem Dáša (prostě D, protože narozeno 1995 - opět věc velkého chovu) a to se pro to krásné stvoření nehodilo, tak z ní byla Nora Sofie. A nastalo naše seznamování. Jako správná malá holka odrostlá na Černém krasavci jsem se ubytovala u mustanga, který na mě stále vyjeveně koukal a sem tam chňapnul , ale já s ní bydlela dobrých 14 dní, sundala z ní nevyhovující ohlávku, spala u ní, četla jí pohádky a časopisy, tuším, že i Jezdectví a pořád, 24 hodin denně byla s ní. Nora si na mě zvykla, byla jsem s ní doma, venku, na pastvě, prostě stále. Tak mě nechala, ať jí čistím, pletu copánky, osahávám a ono to šlo všechno nějak samo, tak jsem na ní vylezla a zatímco se pásla, tak jsem jí povídala a četla a za pár dní už jsem na ní přidělala shetlandské sedýlko (filcová placka) a dala udidlo omazané cukrem, otevřela ohradu a jela ven....Vyrazila tryskem a bylo to krásné
Od té chvíle jsme byly nerozlučné, lítaly jsme s větrem o závod, začaly jezdit dostihy poníků. Nany byla sportovní pony. Užívaly jsme si život stále spolu a plnými doušky. Prošly jsme westernovým pokusem ala rodeo, odskákaly pár parkurů. Vše vždy hrozně rychle, Nany neznala krok a milovala rychlost a já milovala její energii.
Jako každý speciální koník Nany nesnesla nikoho jiného, takže jsme měly i horší chvilky, kdy jsem musela odjet do školy a Nany přestala jít a ignorovala svět kolem, ale i to jsme se naučily, že se vždy k ní vrátím. Lidi nadměrně nemusela a každého, kdo na ni sednul chtěla srazit, kromě mě... nebylo to ty a já, ale byly jsme MY, jen MY.
Když nastal čas a Nany řekla, že chce mimi, pořídili jsme mimi a narodila se jí krásná dcera (kterou mám) Núr Bachtiari. Když Nany chtěla muže, přišel Zephyrek a byly jsme kompletní rodina. Ale naše MY, bylo jen naše.
Četla mi myšlenky tak, jako já jí, podržela mě nepopsatelně v nejtěžších chvílích, podpořila mě v čemkoli, radovala se se mnou a plakala se mnou....jedna duše ve dvou tělech.
Nany, Love of My Life, nezlomná, tvrdá, silná....mě náhle opustila v den mých narozenin přesně v hodinu, kdy já se narodila po 23 nejlepších letech našeho života a po náhlé nemoci z nenadání....
Bojovala více jak 24 hodin, nechala si vše líbit a když přišel čas, vyšla ven ze svého boxu, duhu nad sebou, rozloučila se tichým huhůůů se svou dcerou, potom se svým mužem a potom zašla a zavolala mě....vydechla mi v náručí ve 14:35, 4.2.2020...
Svět nikdy nebude stejný, je tu obrovské prázdno...ale jednou se zas shledáme a naše duše bude úplná. Navždy Tě miluji moje božská Nanynko.
Je těžké popsat více jak polovinu života s Nany v pár slovech, bylo by to na knihu o fórcích ala skok přes trabanta na šíř, o jejím neuvěřitelném houdiniovském talentu odemknout i fabku, když bylo někde něco dobrého, o skákání ohrad pro lepší pampelišku a zas zpět, o jistém příchodu na moje zavolání, i když utekla a něčeho se bála, o tom, jak se koní rodina- jedna krev- vždy i po letech pozná, když mohla potkat své sestry, o neuvěřitelné lásce, dobrotě srdce, síle osobnosti a o jedné duši, která žila ve dvou tělech a dočasně je rozdělena. Nikdy nepůjde Nany dost poděkovat za to, že byla se mnou celý život a že je tu dál v nás a ve své dceři....
Děkujeme za nádherný příběh.
