"Porazit české koně v domácím prostředí je obtížné," říká anglický agent Dostihového spolku
Angličan James Fry je člověkem, který se každoročně snaží ztížit cestu českým koním k vítězství ve Velké pardubické České pojišťovny. Stará se o to, aby říjnový vrchol sezony měl mezinárodní konkurenci. Je zahraničním agentem Dostihového spolku a.s. Právě on má na starosti starty anglických, irských a francouzských koní v nejslavnějším českém překážkovém dostihu.
„Porazit české koně v jejich domácím prostředí je ale nesmírně obtížné. Navíc úroveň českých a potažmo pardubických dostihů šla nahoru. I proto se poslední anglické vítězství ve Velké pardubické České pojišťovny váže k roku 1995,“ říká
James Fry (Foto: Šárka Bělohlavová)
Jamesi, jak dlouho vlastně spolupracujete s Dostihovým spolkem a.s.?
Už třináct let. Letošní Velká pardubická České pojišťovny bude už moje čtrnáctá. Ovšem společnost International Racing Bureau, kde pracuji, s pardubickým dostihovým závodištěm spolupracuje už bezmála dvacet let. Já jsem v letech 1998 a 1999 nejprve pracoval s Alastairem Haggisem a poté už sám.
Kolik zahraničních koní jste za dobu spolupráce přivedl do Pardubic?
Jsem rád, že za dobu mé spolupráce s Dostihovým spolkem to bylo už 32 koní do Velké pardubické České pojišťovny. A navíc ještě dva koně do Zlatého poháru, který se na začátku léta jezdívá za velmi slušné peníze. Prvními koňmi v roce 1998 byli Irish Stamp, Superior Finish a Risk of Thunder. Zatím posledním byl Mr Big v loňské Velké pardubické České pojišťovny.
Je vůbec zájem mezi anglickými, irskými a francouzskými trenéry a majiteli zájem o start ve Velké pardubické České pojišťovny? Nebo se soustředí především na dostihy ve své zemi a nemají velký zájem vyjíždět do ciziny?
Většina majitelů a trenérů, kteří přihlásili koně do Velké pardubické České pojišťovny, ji chtějí běžet. Někdy to je tak, že majitelé chtějí víc než trenéři. Každopádně každý z nich je před startem vždy trochu nervózní, protože se jedná o velice specifický dostih.
Velká pardubická České pojišťovny je jedním z největších českých sportovních „pokladů“. Vy ale znáte dokonale pohled ze zahraničí. Jaký zvuk má mezi zahraničními trenéry, majiteli a také návštěvníky a dostihovými fanoušky?
Pokaždé, když mluvím s dostihovými fanoušky, mají o moje slova velký zájem. Chtějí slyšet o pardubickém závodišti, které je velmi odlišné od ostatních, a o Velké pardubické České pojišťovny. Lidem vždycky říkám – pokud si uděláte seznam věcí, které chcete stihnout za svého života, určitě na něm musí být návštěva pardubického závodiště a Velké pardubické. Takže pokud mohu mluvit za Brity a Iry, určitě se o pardubické dostihy zajímají. Je to patrné i z toho, v jakém počtu jezdí každoročně na Velkou pardubickou České pojišťovny. A řada z nich sem jezdí mnohem déle než já.
Každoročně se s očekáváním čeká, jaká zahraniční konkurence se sejde při Velké pardubické České pojišťovny. Jaký názor v této souvislosti máte na vloni založený Crystal Cup? Bude tento evropský krosový seriál přispívat k většímu zájmu ze zahraniční o pardubický říjnový překážkový vrchol?
Crystal Cup by určitě měl do Pardubic přilákat koně vyšší kvalit. Navíc má významnou roli i v tom, že udržuje Pardubice v pozici jednoho z nejvýznamnějších krosových závodišť na světě.
Ovšem velký problém při startu anglických a irských koní ve Velké pardubické České pojišťovny neřeší. Zatímco pro české koně v říjnu vrcholí sezona, za kanálem La Manche se teprve rozbíhá. Je to velká potíž při lákání těchto koní do Pardubic?
Myslím si, že to je jeden z hlavních důvodů, proč do Pardubic nepřijíždějí koně nejvyšší kvality. Nejlepší koně v Anglii a v Irsku jsou o druhém říjnovém víkendu teprve na začátku plného tréninku. Pokud by trenér chtěl s koněm absolvovat Velkou pardubickou České pojišťovny, musel by mu připravit speciální tréninkový plán. Sice se u nás skáče i v létě, ale lepší koně v Anglii a Irsku mají během letních měsíců přestávku a na druhý víkend v říjnu ještě nejsou připraveni.
Posledním anglickým koněm, který v Pardubicích zvítězil, tak nadále zůstává It´s A Snip z roku 1995. Proč tomu tak je podle vašeho názoru? Je to způsobeno odlišnosti pardubické dráhy a překážek, odlišností sezony nebo koně, kteří do Pardubic jezdí, nejsou absolutní krosovou špičkou?
Myslím si, každá z vámi zmíněných okolností k tomu přispívá. Jak jsem už zmínil, určitě tomu napomáhá načasování naší sezony. Samozřejmě jsou tady některé překážky, které zahraniční koně nikdy předtím neskákali, což je někdy vyřadí. Navíc Češi si často neuvědomují skutečnost, že cross-country není tou nejvýznamnější součástí překážkových dostihů v Anglii a Irsku. Běhá se tam méně než deset cross-country za celý rok. Proto v Anglii a Irsku není dostatek koní do cross-country. V této souvislosti se docela divím tomu, proč do Pardubic nejezdí víc francouzských koní. Ve Francii jsou krosy rozšířeny mnohem víc. Jenže výhry v cross-country ve Francii jsou vysoké a France Galop hradí trenérům cestovní náhrady. A ještě musím zmínit jednu důležitou okolnost. Úroveň dostihů v České republice, tedy i v Pardubicích, je se v posledních čtrnácti letech hodně zlepšila a porazit české koně v jejich vlastním prostředí je velmi obtížné.
Bývalý předseda představenstva Dostihového spolku Miroslav Petráň se v minulosti snažil o to, aby angličtí a irští koně přijeli do Čech už v průběhu léta, poté v Pardubicích startovali v některé podzimní kvalifikaci a následně ve Velké pardubické České pojišťovny. Zdá se však, že o tento model v zahraničí není zájem. Co vy na to?
Teorie Mirka Petráně je absolutně v pořádku. Byla by to nejlepší věc, kterou by zahraniční trenéři udělali. Získat zkušenosti na překážkách v Pardubicích by zahraničním koním dávalo mnohem lepší šance na vítězství ve Velké pardubické České pojišťovny. Jenže existuje mnoho problémů, které brání tuto teorii převést do reality. Jakmile kůň běží kvalifikační dostih, majitel nebo trenér musí hradit náklady na personál, který s ním zůstává. Trenéři si jednoduše nemohou dovolit ztratit jednoho člena personálu na dlouhou dobu a nemohou svěřit koně jinému trenérovi. Další problém je v tom, že pokud kůň zůstane určitý čas mimo stát, stává se trvale vyvezeným. Proto nemůže běžet pod jménem anglického nebo irského trenéra. Aby se tento problém vyřešil, musel by kůň cestovat zpět do Anglie či Irska a pak zase zpět do Česka, což je naprosto nepraktické. Když jsme tuto myšlenku přednesli trenérům, byli nadšeni a souhlasili. Jenže později, když si uvědomili tyto uvedené aspekty, tuto myšlenku opustili.
Když už do Pardubic přijedou koně ze zahraničí, je to téměř výhradně do Velké pardubické České pojišťovny. Je možné, že by trenéři a majitelé přivezli koně i do některých rámcových dostihů v tento den?
Třeba Charlie Mann vozí i koně do rámcových dostihů. Ale je tu problém s finančními náklady. Protože při těchto dostizích nejsou hrazeny cestovní náklady, musí je platit majitel. Ale hlavní překážkou je skutečnost, že výhry v těchto dostizích nejsou tak atraktivní.
Každoročně se na přihláškách objevují koně od trenéra Bolgera a majitele McManuse. Je to krosová špička v Irsku a v Anglii. Na startu Velké pardubické se však nakonec neobjeví z různých důvodů. Je šance, že by právě oni se v Pardubicích představili?
Pan Bolger moc chce do Pardubic přijet a vyhrát Velkou pardubickou České pojišťovny. Ovšem cítím, že pan McManus tomu není tak nakloněn. V minulosti tady už startoval Risk of Thunder, kterého vlastnil spolu s hercem Seanem Connerym. Jeho zkušenost nebyla úplně pozitivní. Pokud by letos někdo z jejich koní měl přijet do Pardubic, tak by to měl být Freneys Well, protože Heads Ontheground je už čtrnáctiletý a nejlepší roky má za sebou. Uvidíme… Pan Bolger připravuje koně do krosů, tak budeme doufat, že je uvidíme při Velké pardubické České pojišťovny.
Máte vy osobně nějaký sen, kterého koně či jezdce z Anglie či Irska byste chtěl dostat na start Velké pardubické České pojišťovny?
Samozřejmě bych chtěl vidět všechny koně, kteří jsou přihlášeni do Velké pardubické České pojišťovny. Z mého osobního pohledu bych byl velice rád, kdyby do Pardubic přijel Another Jewel (pozn. vítěz loňského prvního ročníku Crystal Cupu), kterého trénuje Denis Paul Murphy. Moc bych mu přál, aby tady nejen startoval, ale i vyhrál. S jeho rodinou jsme velkými přáteli.
James Fry (Foto: Šárka Bělohlavová)
