„Celá sezóna je velmi vrtkavá. Mohou se povést předchozí dostihy a nepovede se Velká, která je nejvíc ekonomicky zajímavá, tak to pokazí celkový efekt," říká v půlce termínovky, když hodnotí úspěchy či neúspěchy Dostihového spolku (DS), který je provozovatelem pardubického závodiště, jeho ředitel Michael Skalický.
Jak si tedy DS zatím vede?
Návštěvnost, si dovolím říct, je podle čísel, které máme k dispozici, ve srovnání se stejným obdobím loňského roku zhruba o deset procent vyšší než loni. Je to dílem dobrým počasím, snad i tím, že se reklamu snažíme dělat nejen po městě, ale i po území celého kraje. Co se týče připravenosti dráhy, tak díky novým závlahám a dalším finančním prostředkům, které se do ní investovaly, si myslím a potvrzují mi to i odborníci, že takhle kvalitní dráha v předchozích letech v Pardubicích nebyla. Co se týče ekonomického vývoje, tak se začínáme dostávat do režimu finančně zdravé firmy, tzn., že finanční výsledky, které jsou, se zatím jeví jako dobré. To vše se ale uvidí až po Velké pardubické. Jste ve funkci zhruba rok a půl, jaké problémy jste musel dosud nejvíc řešit? Z pohledu provozního, chcete-li firemního, tady byla naprostá džungle ve vnitřním fungování firmy. Prakticky neexistoval systém směrnic, postupů, zásad fungování firmy. To bych řekl, že se nám podařilo v těch hrubých rysech nastavit, samozřejmě je třeba tyhle věci dolaďovat a dobrušovat. Bohužel pak nás trápí takové ty relikvie minulosti, které na nás naštěstí už nové nevypadávají, ale ty starší nám stále berou hodně času a energie. Zkuste konkretizovat, co tady v systému fungování firmy nefungovalo? Tak máme velký problém spoustu věcí dokládat a prokazovat. Některé záležitosti se buď vůbec nevedly, anebo vedly velmi liknavě. Je otázkou, jestli to byl úmysl nebo jen neznalost. Určitě nepochybuji o tom, že lidé, kteří tady byli, tak měli vřelý vztah ke koním a měli je rádi, ale přece jen management firmy je něco jiného. Osobně si myslím, že ten, kdo firmu jako je Dostihový spolek vede, by měl rozumět managementu firmy. Pak by měl mít k dispozici jiné odborníky na dostihovou problematiku. Nebývá obvyklé, že když je někdo odborníkem na určitou oblast, je i odborník na vedení firmy. Je určitě potom ale těžké sestavit fungující tým, obklopit se lidmi, kterým můžete důvěřovat…? Celou dobu se samozřejmě snažím s problematikou dostihového sportu seznámit, je to i proto, aby člověk mohl vést debatu na úrovni, musíte o tom něco vědět. Prostě aby vás takzvaně neutáhli na vařené nudli. Za tak krátkou dobu ale všechny niance nemůžu pochopit. Na druhou stranu si myslím, že s odborníky, které tu mám, mně ta spolupráce vyhovuje. I oni se ale museli naučovat respektovat zásady, které od všech zaměstnanců požadujeme a chceme. Využívám tedy maximálně jejich zkušeností a podle zpětné vazby, kterou mám, si dovolím říct, že se nám to daří. Vzhledem k akcionářské struktuře na vás jsou určitě tlaky nejen z pozice menších akcionářů, ale i politické. Jak se s tím vypořádáváte? Dovolím si konstatovat, že za námi je vidět určitý kus práce a představenstvo, které kontroluje chod firmy, nám nechává dostatečně volné ruce k tomu, abychom mohli vést firmu tak, aby fungovala. Je to o tom, jak si kdo ten tlak připouští. Ze začátku byly ty tlaky určitě významnější. Teď už jsou minimální, možná i žádné. Představenstvo pracuje v režimu partnerství, ale v tom začátku to bylo určitě jiné.