Fenomenální Isabell Werth
Nemůžete jezdit ke svému koni, byt již máte několikrát uklizený a sledování seriálů vás už nebaví? Můžete si objednat aktuální číslo Jezdectví přes eshop obchodu Equestrians anebo můžete číst náš web, chystáme pro vás seriál rozhovorů a článků zveřejněných ve starších číslech našeho časopisu. Začínáme rozhovorem s drezurní jezdkyní Isabell Werth, který vyšel v létě. Přejeme hezké čtení!
Málokterý drezurní jezdec budí takové emoce jako Isabell Werth. Jedněmi zatracovaná, druhými obdivovaná. Nejúspěšnější jezdkyně všech dob – šestinásobná olympijská vítězka, devítinásobná mistryně světa a dvacetinásobná mistryně Evropy je doma v německém Rheinbergu. Na rodinném sídle, kde vyrostla, žije v těsném sousedství se svými rodiči a sestrou. Žijící legenda nám poodhalila část svého soukromí. Kdo jsou její nejbližší, jak tráví volný čas a za co by vyměnila své medaile? Svým soupeřům i příznivcům navíc vzkazuje: „Ještě nekončím, bylo mi teprve padesát, ne sto!“
Madeleine Winter-Schulze
Vystudovaná právnička nejprve snila o kariéře ve svém oboru. Vše ale změnil její tehdejší trenér, který Isabell otevřel dveře do světa drezury. Jak sama říká, dvakrát v životě měla velké štěstí a potkala ve správný čas správné lidi – poprvé svého trenéra Dr. Uwe Schulten-Baumera, se kterým se dostala do vysokého sportu. A podruhé, když do jejího života vstoupila Madeleine Winter-Schulze, díky níž se v něm drží. Madeleine je majitelkou několika desítek špičkových sportovních koní. Kromě Isabell Werth se v sedle jejích koní objevuje Ingrid Klimke, popř. Ludger Beerbaum. Všichni „její jezdci“ navíc mají tu výhodu, že Madeleine jejich koně v případě úspěchu s vidinou zisku neprodá dál.
Rodinné štěstí
V životě Isabell má kromě koní pevné místo její rodina. Během práce v marketingu pro KarstadtQuelle poznala svého životního partnera, který holdingu šéfoval. Wolfgang Urban se krátce po válce přestěhoval s matkou z rodného Polska do Německa. Otce bohužel poznat nestihl – zemřel během poválečných nepokojů. Wolfgang je o 24 let starší než jeho družka. Jsou rodiči desetiletého syna Frederica. V jednom z rozhovorů si posteskla, že by raději měla více dětí a o nějakou medaili méně.
Dopingová kauza
Rok 2009 byl pro Isabell směsicí rodinného štěstí a zároveň sportovního nezdaru. Předposlední květnový den byl na závodech ve Wiesbadenu pozitivně testován Whisper. Zakázaná látka z kategorie neuroleptik mu měla pomoci snášet projevy neurologického onemocnění. Látku koni podal 16. 5. veterinář a také stanovil ochrannou lhůtu 6 dní. Werth později vzala vinu na sebe a přijala trest v podobě šestiměsíčního zákazu startu. Na rozdíl od Christiana Ahlmanna, který měl pozitivní nález v téže době, jí však federace nezakázala startovat na příštích OH.
El Santo
Kůň snů
Když Werth mluví o klisně Bella Rose, změní se barva jejího hlasu. Nikdy se netajila tím, jak moc této klisně věří. V listopadu 2014 však dvojici zastavilo zranění. Čím déle závodní pauza trvala, tím méně fanoušci věřili, že Bellu ještě někdy v obdélníku spatří. V červnu 2018 v rakouském Fritzens přišel návrat roku. Již v září byla klisna součástí národního týmu na WEG v Tryonu, kde získala dvě zlaté medaile. Letos v červenci dala své jezdkyni ten nejhezčí dárek k 50. narozeninám – vítězství na jejích nejoblíbenějších závodech v Cáchách. A jako bonus společně poprvé v úloze překonaly hranici 90 %. O měsíc později zářila dvojice na ME v Rotterdamu, ze kterého si odvážely tři zlaté medaile.
Včera a zítra
Bella však zdaleka není jediným koněm, se kterým Werth slaví úspěchy. V březnu měla ve světové pětce hned tři své svěřence. K dispozici má stále vranou klisnu Weihegold OLD, kterou jí Madeleine pronajala, a valacha Emilio. V květnu ohlásila odchod do sportovního důchodu letos osmnáctiletého Dona Johnsona. Kromě nich má však plnou stáj dalších drezurních nadějí, které si připravuje. Za všechny lze jmenovat bílého hřebce Belantis, klisnu Superb, popř. dalšího hřebce Feedback. Isabell však nezapomíná ani na své minulé šampiony. Téměř všichni měli možnost, užívat si zasloužený odpočinek v jejích stájích v Rheinbergu. Zde strávili své poslední dny například Warum Nicht (zvaný Hannes), Apache, Gigolo, popř. Anthony. Pětadvacáté narozeniny oslavil letos Satchmo, kterému dělá ve výběhu společnost pony klisna Kelly.
Der Stern OLD
Isabell, vyhrála jste opakovaně všechny důležité turnaje světa, jste nejúspěšnější jezdkyní všech dob. Je pro Vás v takové chvíli těžké najít motivaci pro další práci?
Nemám problém najít motivaci – s koňmi zažíváte stále něco nového. Je to jako vychovávat děti. Nikdy se nenudíte.
Kolik máte v současnosti ve stáji koní?
V našich stájích je 44 koní na výcvik. Kromě nich je tu však spousta mladých zvířat (máme i vlastní malý chov) nebo naopak koňských důchodců. Neznám úplně přesný počet, ale nebude to daleko od stovky.
Jak početný je tým okolo Vás?
Mám kolem sebe tým 15 spolupracovníků, kteří se starají o vše kolem koní, o dům a kancelář.
Kromě nich Vás podporují také Vaši rodiče…
Ano, od rodičů jsem statek převzala v roce 2003. Následně jsme na okraji pozemku postavili jejich nový dům. Dost blízko, abychom byli v denním kontaktu a dost daleko, abychom spolu všichni stále vycházeli. Rheinberg je náš společný domov.
Syn Frederick je prý velký fanda ježdění a všeho okolo.
To je pravda, Frederick miluje všechna zvířata. Zbožňuje koně. Hrozně rád se o ně stará, krmí je. Dokonce jezdí na poníkovi mé neteře. Do ničeho ho ale nenutím. Pokud mu to školní povinnosti dovolí, moc rád mne i se svým otcem doprovází na závodech.
Do Vaší rodiny ale patří ještě jeden důležitý člen…
Jestli máte na mysli Madeleine, tak ano. Náš vztah po tolika letech spolupráce je dávno za hranicí mezi majitelem a jezdcem koně. Je pro mne nejlepším přítelem a blízkým členem rodiny. Jsem jí nesmírně vděčná, že se díky ní mohu věnovat ježdění na této úrovni. Stojí při mně v dobrém i zlém. Bez ní bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď.
Koho vnímáte v současnosti jako největšího sportovního rivala?
Mám respekt z každého dobrého jezdce. Každý je pro mne konkurent a konkurence nespí. A to, že teď vyhrávám, neznamená, že to tak bude stále.
Jsou nějaké závody, na které se vždy obzvláště těšíte?
CHIO Aachen pro mne má vždy speciální kouzlo. Tamní prostředí, lidé, stánky, celková atmosféra – myslím, že je to nejhezčí turnaj na světě. Tenhle rok pro mne byl obzvláště výjimečný. Ne pro to, že jsem během něj oslavila 50. narozeniny, ale proto že jsem tam vyhrála s Bellou Rose.
Isabell, před startem působíte velice klidně, koncentrovaně. Je to opravdu tak, nebo cítíte nervozitu?
Základ je cítit se na koni dobře. Já to tak mám a navíc svým koním věřím. K tomu se na závody těším. Vlastně ani nevím, kdy jsem byla naposledy nervózní. Spíše by se dalo mluvit o pozitivním napětí.
Jak se vybírá budoucí koňská superstar?
Koupit dobrého koně není jednoduché – musíte vědět, kam pro něj jet. Musíte mít kontakty a známé, kteří vás na zajímavého koně upozorní. Využívám i aukce. Je to samozřejmě o štěstí. Nejčastěji kupujeme 3–4leté koně. Někdy se stane, že se objeví dobrý kůň, který je starší, ale to moc často není. Nejdůležitější je pro mne charakter. Stejně jako lidé, i koně mají svou auru. Třeba když jsem poprvé viděla Bellu, byla jsem doslova elektrizovaná.
Jistě je hodně zájemců, kteří by se rádi připravovali pod Vaším vedením. Máte při svém pracovním vytížení čas trénovat jiné jezdce?
Celoročně mám velmi nabitý program. Téměř každý víkend jsme na závodech. Kvůli tomu mám na trénování jiných jezdců velmi málo prostoru, ale pravidelně se se mnou připravují tři jezdkyně. Jednou z nich je Victoria Max-Theuer.
Patříte k těm jezdcům, kteří na své koňské šampiony nezapomínají ani poté, když odejdou ze sportu. Jak se daří Satchmovi?
Satchmo naposledy závodil před sedmi lety a stále se mu daří skvěle. Dnes už ho nejezdíme. Tráví čas ve výběhu, který je vedle našeho kolbiště a dohlíží na přípravu svých nástupců. Jsem vděčná za možnost, poskytnou mým koním poklidný důchod s maximální péčí. Je to pro mne způsob, jak jim vrátit jejich nasazení během sportovní kariéry.
Myslím, že málokdo ví, že jste autorkou knihy pro děti. O čem je?
Lottchen a Lea pojednává o přátelství mezi islandským ponym Lottchen a malou dívenkou Leou. Když není dívence nejlépe, je to její pony, kdo se projeví jako nejlepší přítel a vykouzlí dívence opět úsměv na tváři. Krásnými ilustracemi doplnila knihu Ulrike Heyne. Kromě této knihy pro děti spatřila v loňském roce světlo světa má autobiografie – Vier Beine tragen meine Seele (Čtyři nohy nesou moji duši).
Na konci srpna jste společně se svými dvěma partnery představila novou kolekci jezdeckého oblečení, která doplní Vaši tradiční značku IW. Jak se zrodila myšlenka věnovat se módě?
Již kdysi jsem spolupracovala na kolekci s jednou německou značkou. Nakonec nebylo vše tak, jak jsem si představovala, proto jsem se rozhodla vytvořit vlastní kolekci. Využít svých zkušeností z ježdění. Před třemi lety přišla značka IW a od té doby jsme na trhu představili nejen vybavení pro jezdce a koně a módní oblečení, ale i přípravky péče o koně, popř. dekorační doplňky. TIM’ s Equestrian (T-Timm Dirta, I-Isabell Werth, M-Mirco Betz) je nová značka, která je věnována mužům a jejich módě.
Jak trávíte volný čas? Relaxujete?
Když nejsme na závodech, odjezdím doma minimálně osm koní, někdy i více. Ve volném čase jsem nejraději s mojí rodinou, jdeme do kina, na dobrou večeři, nebo jen sedíme doma na pohovce před televizí. Na výlety jezdíme na závody.
Povoláním jste právnička, dovedete si představit, že byste svůj život trávila bez koní v kanceláři?
Když jsem byla mladá, rozhodla jsem se zcela vědomě, že mne na mé cestě budou provázet koně. Jednoznačně si život bez nich představit neumím. Koně jsou má vášeň.
Poslední otázku bych ráda věnovala stájové jedničce – Belle Rose. Co vše pro Vás znamená?
Bella je kůň snů, ztělesnění všeho dobrého, co měli všichni moji předchozí koně. Nerada říkám, že je mým životním koněm. Matka také neřekne, že má některé ze svých dětí nejraději. Ale stále mám před očima moment, kdy jsem ji viděla poprvé, nikdy mě nepřestane fascinovat. Kůň jako ona je opravdový dar.
Emilio
