Profil jezdce - Klára Damborská

Poslední listopadová středa patří parkurové jezdkyni, jejíž tatínek je zároveň "hostem" naší VIP rubriky v aktuálním vydání časopisu Jezdectví. Někteří z vás už jistě tuší. Těm ostatním můžeme ještě prozradit, že jejím životním koněm je Contender, jež se letos slavnostně rozloučil se svou sportovní kariérou. Přesně tak - řeč je o Kláře Damborské.

Jméno a příjmení: Klára Damborská
Datum narození: 27. 4. 1974
Místo bydliště: Praha
Jezdecký klub: Equest o. s.
Disciplína: skoky
Trenér: Jaroslav Jindra

Můj první kontakt s koňmi:
Asi v 10ti letech mě táta vzal ke známému, kde mě povozili na poníkovi jménem Princ a pak už jsem jen chtěla ke koním. :)

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Poprvé jsem závodila v 16ti letech na Přední Kopanině, ale byly to drezury. Skákat jsem začala až někdy ve 22ti letech. O pravidelném závodění se dá mluvit až od 27 let, když jsem si koupila svého prvního vlastního koně.

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Je to fascinující spojení adrenalinu s elegancí.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Tak jako každý člověk postižený „koňským virem“ veškerý volný čas, který mám.

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Uznávám každého, kdo se snaží bojovat i přes to, že se mu momentálně nedaří. A také ty, kteří dosáhli velkých úspěchů a přitom zůstali normální a skromní.

Můj „životní“ kůň:
Bezpochyby Contender, díky kterému jsem měla možnost soutěžit na takové úrovni, o které se mi na začátku ani nesnilo. Díky němu jsem mohla jako amatér závodit s vynikajícími jezdci i na mezinárodních kolbištích, dokonce se mnou přeskákal v Rumunsku i kvalifikaci Světového poháru. :) A nesmím zapomenout ani na Lukáše, který mě dostal na první mistrovství a ukázal mi, že mohu skákat i výš než do 130 cm, což byl původně můj cíl.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Nezapomenutelné bylo mé první setkání s Contenderem, kdy jsem si ho zkoušela vlastně náhodou. Nikdy jsem nejezdila tak silného koně a tak jsem nečekala, s jakou silou se může takový kolos (má v kohoutku 180 cm) odrazit na skok. Na první větší oxer jsem se samozřejmě netrefila, takže se Conťa odrazil asi o metr dříve, vznesl se nad stojany a já z něj naprosto plynule „uletěla“ do písku. Všichni si mysleli, že tím zkoušení skončilo, ale já věděla své. Jen co jsem vyplivla písek, oznámila jsem, že toho musím mít. :) Smutné zážitky si nechám pro sebe, raději se dělím o ty veselé.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si každého parkuru, ze kterého mám dobrý pocit. Nezapomenutelné jsou pro mě především stříbrná medaile na MČR 2006 ve Frenštátě, vítězství v Malé ceně Plzně ČSP, 3. místo v GP Karpatia v Bratislavě, 3. místo v GP Hradec Králové, 1. a 2. místo ve Veidec Cupu a čisté ST na CSIO v Praze.

Na koních mám nejradši:
Jejich nezáludnost, neschopnost přetvářky a to, že mě uklidňují a pomáhají mi odpoutat se od běžných starostí a stresu. Nic mi neudělá větší radost, než když přijdu do stáje a oni na mě řehtají. :)

Můj nejhorší pád z koně:
Můj nejhorší pád nebyl z koně, ale z třešně. :)

Kromě ježdění na koních mě baví:
Lyžování a relaxování s přáteli nebo s dobrou knížkou či filmem.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Chtěla bych se vždy trefit na skok, ale to je nereálné, takže se mám pořád oč snažit.

Tři slova, která mě charakterizují:
Podle znamení zvěrokruhu jsem býk a podle čínského horoskopu tygr, to hovoří za vše…

Moje zlozvyky a nešvary :):
Tak s tím bych se raději nechlubila...

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Italská kuchyně, kvalitní víno, rádio Express, Samotáři, seriály House a Californication, HV Polo a Kingsland, Porsche 911 GT2 RS.

Životní motto:
Co mě nezabije, to mě posílí.