Profil jezdce: Veronika Klímová

Veronika Klímová začala jezdit v deseti letech. V parkurech závodí od 12 let. Jejím nezapomenutelným koněm je valach Korál, díky kterému obsadila dvakrát druhé místo na MČR juniorů. Veronika ráda lenoší a učí se novým věcem a jejím mottem je "Nikdy to nevzdávej!".

Jméno a příjmení: Ing. Veronika Klímová

Datum narození: 28. 8. 1989

Místo bydliště (město): Kolín

Jezdecký klub: ELMTREE, a.s.

Disciplína: parkur

Trenér: pan Jiří Pecháček

Můj první kontakt s koňmi:

Jezdit jsem začala v deseti letech na statku v Chocenicích nedaleko Kolína, kde v té době manželé Šrámkovi provozovali jezdeckou školu. Rodiče později statek pořídili a na tomto místě působíme dodnes. Začínala jsem jezdit na ponících (hřebci), takže jsem si dokonale potvrdila pravidlo, že kdo nepadá-nejezdí. Zároveň jsem začala na velkých koních, z nichž první „můj“ byla starší klisna Dita, kterou jsem dostala jako vánoční dárek.

V kolika jsem začal(a) jezdit závodně:

parkury ve 12-ti letech na velkých koních.

Proč se věnuji právě této disciplíně:

Ve stáji, kde jsem se učila jezdit, byli právě parkuroví koně. A drezura je dle slov mého taťky jako krasobruslení, subjektivní, takže lepší 4 trestné body za shozenou překážku, kde je výsledek jasně vidět a je pro každého stejný…no, takže mi byla drezura vlastně „zakázána“… :-D s ostatními disciplínami jsem neměla možnost přijít do kontaktu, takže jsem ráda, že jsem „parkurák“.

Kolik času týdně s koňmi strávím:

Hodně záleží, jak se podaří skloubit ježdění s prací. V průběhu časů se to hodně mění. Samozřejmě bych chtěla říct, že každý den několik hodin jako když jsem byla malá, ale to se teď ne vždy podaří. Naštěstí máme skvělý tým, který mě v ježdění zastane, když vše nestíhám tak, jak bych chtěla. Děkuji, Terezko a Zdendo J

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:

Z našich určitě Aleše se Zuzkou pro jejich úspěchy. Dále trenéra pana Jiřího Pecháčka, který mě vede od mých dětských let, naučil mě velké pokoře ke koním a jsem za jeho rady vděčná, protože vždy, když se mi podařily poslechnout, tak fungovaly tak, jak měly.

Můj „životní“ kůň:

Nechci nějakému křivdit, „životní jsou pro mě všichni“, někteří více, někteří méně, ale tím nezapomenutelným je jistě „náš Karel“, resp. valach Korál, který mi pověsil na krk dvě stříbrné medaile z Mistrovství České republiky juniorů v letech 2005 a 2007 a se kterým byly každé závody, díky jeho zlé povaze, doslova boj o život J. Další životní učitelé byli: klisna ELEN (první T* parkur), a klisny VIOLA a ROOCKY VALLEY (obě ST**). Nezapomenu ani na hřebce Rock´n Roll, který pro mě byl srdeční záležitostí. Z těch současných jsou životní dva: valach CALIDO-T (Calido I x Corrado I) – kůň s tvrdohlavou osobností, což mi dává často najevo J, ale neuvěřitelným skokovým potenciálem a mladý fenomenální hřebec LA V GRAND, můj až moc rozmazlovaný miláček.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):

V současné době je nezapomenutelné každé ježdění těch mých „rošťáků“. Dělá mi radost každý podařený parkur nebo dobrý trénink, když se posuneme někam dál.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:

Cením si každého dobrého výsledku, každého parkuru, který vypadá hezky a mé koně baví. Jinak doposud největším úspěchem pro mě jsou dva tituly vicemistryně z Mistrovství České republiky juniorů.

Na koních mám nejradši:

Jejich eleganci… a asi nevyzpytatelnost…? Vždycky, když už si člověk myslí, že je něco tutovka, rychle mě vyvedou z omylu… :-D

Můj nejhorší pád z koně:

Nějaké zlomené prsty, pošlapaný kotník…asi nic vážného...možná jen jeden, kdy jsem spadla z mladé kobylky na záda na kavalety a kvůli otoku pár dnů necítila pořádně nohy…ale naštěstí nic, co by se nedalo vyléčit…

Kromě ježdění na koních mě baví:

Lenošení a jíííídloooo :-D a ještě učit se novým věcem…

Můj sen, kterého bych chtěl(a) dosáhnout:

Olympiáda…? :-D ne, nejsem profi jezdec a zase tak hlavu v oblacích nemám, ale jezdím pro radost a ráda bych jezdila parkury, za které se člověk nemusí stydět, ráda bych, aby se mnou koně skákali a byli u toho spokojení. Nemám hotové koně, takže každé další zlepšení je cílem, kterého bych ráda dosáhla. Až se to povede, tak pak bude prostor na plnění snů.

Tři slova, která mě charakterizují:

??? to bychom se asi měli zeptat někoho objektivního.

Moje zlozvyky a nešvary :)

co můžeš udělat dnes, odlož na zítra…(musím s tím něco udělat…) :)

Moje oblíbené

jídlo a pití-jakékoliv dobré

hudba-rádio v autě :-D

film-romanťárny a psychologické

televizní pořad-???

značka oblečení-nemám jednu konkrétní-originální a pohodlné

auto-co mě doveze do cíle a má dobré ozvučení…:-D

Životní motto:

Nikdy to nevzdávej…!