Kromě profilů jezdců a koní jsme se rozhodli věnovat i osobnostem, které jsou s koňmi spojeni. První z těchto profilů bude věnován paní Lence Gotthardové. Od kdy se pohybuje kolem koní, koho z jezdeckého sportu uznává a další informace se dozvíte v článku.
Jméno a příjmení: Lenka Gotthardová
Datum narození: 16. 10. 1963
Místo bydliště (město): Kladruby nad Labem
Jezdecký klub: TJ Sokol Kladruby nad Labem
Disciplína: spřežení, skoky, chov...
Trenér: Jiří Kornalík, Karel Roubal, Michael Quinkler (SRN)
Můj první kontakt s koňmi:
Od dvanácti let v JK “Horymír” Neumětely.
V kolika jsem začala pracovat jako trenér / rozhodčí?
Cvičitelem a později trenérem jsem od cca osmdesátých let, rozhodčím pro spřežení a skoky od roku 2012.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Skokové ježdění patří k nejrozšířenější disciplíně. Spřežení naopak potřebuje větší podporu a více zájmu, jak ze strany funkcionářů a sponzorů, tak i diváků. Různými články, exkurzemi, akcemi apod. se snažím nejenom tyto dvě disciplíny podporovat.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Pokud v to budeme počítat i výuku, závody, psaní, vyřizování různých dotazů, přání a rad, tak většinu týdne.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Všeobecně bychom si měli vážit starých mistrů akademického ježdění, tam vzniklo klasické jezdecké umění.
Z našich jezdců je možné obdivovat mnohé, každopádně však světové výkony Františka Ventury s Eliotem (1. na OH), Emanuela Thiela s Exem a Loki (6. a 5. místo na OH), později výkony Jiřího Pecháčka atd. V soutěžích čtyřspřeží jsme měli dvě veličiny - Josefa Dymeše a Jiřího Kocmana, později se k nim přidali Jiří Nesvačil a Petr Vozáb. Měli či mají šestý smysl pro koně.
Můj „životní“ kůň:
Tmavá hnědka Gimára (po Gidran) v JK Horymír Neumětely, starokladrubská bělka Sempra v JK VŠZ Praha a 917 Candia z Kladrub.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Etologický zážitek: do stáda odstávčat (nikoliv v Kladrubech) bylo zařazeno nachlazené hříbě od soukromé slepé klisny a hřebeček španělského původu. V prvních okamžicích honil tento “španělský terorista” nemocné hříbě, ostatní si ho příliš nevšímali. Hříbě bylo ještě vráceno pod matku. Po dvou týdnech mu bylo lépe a tak se k hřebečkům do stáda vrátilo. Nastala nová situace - ze španělského pronásledovatele se stal největší ochránce a kamarád slabého hřebečka. No není to krásné o:).
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Spoluzáchrana koní ve spřežení, když se splašili ve městě .
Zdravý kůň (Monte) po absolvování nočního úseku Pony Expressu.
Spokojení klienti po jezdeckém výcviku.
Potěšení z jízdy po pláži na starokladrubské vrance.
Na koních mám nejradši:
Jejich ušlechtilost exteriéru i charakteru.
Můj nejhorší pád z koně:
Pád nebyl nejhorší, ale mohu po něm potvrdit obrázky autorů kresleného humoru - také jsem viděla ony kroužící hvězdičky okolo hlavy o:).
Kromě ježdění na koních mě baví:
Objevování - geografické, historické, dobrých lidí a nápadů o:).
Komentování jezdeckých akcí.
Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Velmi bych si přála, abych měla jako Jiřík v pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda k dispozici nekonečně dlouhého úhoře. Z něho bych pak ráda kouskem podělila každého, kdo by chtěl lépe porozumět koním (nebo i další, aby je měli alespoň rádi).
Tři slova, která mě charakterizují:
Šemík, Kladruby, Kinští.
Moje zlozvyky a nešvary:
Stálý nedostatek času, v MHD čtení přes rameno.
Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo - rybí nebo bramborová polévka, domácí tvaroh, jahody se zakysanou smetanou;
Pití - voda, citronové nápoje, sherry;
Hudba - střední proud, country, Dvořákova Novosvětská;
Film - Někdo to rád horké, Slušnost nade vše, seriál Dobrá Voda;
TV pořad - přenosy TV o koních, Zázraky přírody, Cestománie;
Značka oblečení - absolutně není důležitá;
Auto - pokud možno Škoda.
Životní motto:
Kdysi jsem dostala od paní Samkové z Jaroměře vyřezávaný dřevěný erb a na něm byla napsána slova, která mohou být i mým životním mottem:
“Jen kopyt zvuk ten pro mne zpívá, s ním ráda bych navěky žila.”