Jak se rodí koňáci ? #1

Skoro každé dítě někdy vyslovilo přání: „Mami já chci koně“ nebo „Mami já chci poníka“. Zpočátku to ve většině případů malým človíčkům neprojde a vystačit si musejí se zvířetem plyšovým. Jenže děti jsou stvoření vytrvalá a pokud se člověk jednou opravdu zamiluje do koní, tak to jen tak nepřejde – spíše nikdy nepřejde.

Dítě roste a zhruba v intervalu od první do deváté třídy základní školy se mu podaří rodiče přesvědčit o svojí lásce ke koním natolik, že ho přihlásí do nějakého jezdeckého klubu nebo mu dovolí docházet ke koním vedle do vesnice. V tu chvíli ovšem rodiče nekoňáci vůbec netuší, k čemu se právě zavázali, ale jsou rádi, že je jejich dítko spokojené, a i když mají strach, aby se mu u koní něco nestalo, tak ten pocit, že je jejich dítě konečně šťastné, jim vykouzlí úsměv na tváři.

Avšak úsměv z tváře bleskurychle zmizí, jakmile přijde dítě domů ze stáje v první podzimní, popřípadě jarní den. Dveře se otevřou a pro toho, kdo zná koně jen z obrázku je takový pohled značně šokující. Místo dítěte se vám vrátí jakési zabahněné stvoření, u kterého silně pochybujete, zda pod tím vším tmavě šedivým a světle hnědým je opravdu vaše malá holčička nebo chlapeček. Navíc si vůbec nejste jisti tím, co to tmavě šedé a světle hnědé vlastně je. A pro zmírnění šoku vám radím, raději to ani nezjišťujte. Povel zní jasně: „Svlíknout až v koupelně a umejt!“. Dítě poslušně odejde do koupelny a rodič má chvíli na to, aby se vydýchal. Možná byste měli jít zkontrolovat i vaši drahou polovičku, jestliže totiž musel vaši ratolest u koní vyzvednout autem právě manžel, tak fakt, že se tu ještě neobjevil v závěsu za bobky a bahnem obalenou Aničkou, pravděpodobně nebude nasvědčovat tomu, že se pouze zapovídal se sousedem před domem. Jestliže bydlíte v panelovém domě, vezměte si s sebou rovnou kbelík s vodou a hadrem, abyste zahladili stopy vedoucí od vchodových dveří až do pátého patra.

Toto období se překlene a vy doufáte, že s nadcházející pubertou, třeba přijdou zájmy jiné, ale jak již bylo psáno výše - opravdová láska ke koním nikdy nemizí, takže pokud se tak ještě nestalo, se situací se spíše smiřte a na nejhorší se teprve připravte.

První pády, zlomená ruka, neshody o tom, kdo bude jezdit jakého koně, růžová podsedlovka, první závody, prázdná peněženka, ucpaná pračka a stále zabahněná koupelna potažmo chodba, auto, botník či naštvaní sousedi, to vše vás ještě dost možná čeká. Pokud to ale zvládnete a vaše dítě úspěšně dovedete do dospělosti, můžete s klidem říci, že jste udělali všechno proto, abyste ho přivedli zpět ke klavíru nebo recitaci. Ryzím důkazem toho bude, že vaše milované dítě bude mít, nutno podotknout - u sebe doma na zahradě, koně nebo poníky minimálně tři.

Odpověď na otázku, jak se z toho všeho nezbláznit, je zcela jednoduchá. Řešení existuje jen jedno, a to stát se koňákem také.

 

Diagnóza zvaná jezdectví #3

Opět jaro #2

Diagnóza zvaná jezdectví #3

Opět jaro #2

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.