Opět jaro #2

Jaro, období pro koňáky jedno z nejnebezpečnějších. Možná bychom mohli diskutovat o tom, které roční období je pro jezdce opravdu to nejnebezpečnější, pak bychom ale pravděpodobně nedokázali odpovědět na otázku, jaké období je tím bezpečným. Řekněme, že teď momentálně je tím nejnebezpečnějším právě jaro. Přes den už se teploty vyšplhají pěkně vysoko. Z okna vidíme, jak se šedivá krajina začíná měnit v barevnou oázu a díky vlahým dešťům všechno krásně pučí.

V překladu: všude je bahno, nestačíme převlékat svého koně z teplé deky do té méně teplé či do té ještě méně teplejší (nebo ho nechat bez deky?). Krajina se proměnila v oblast pro koně zcela neznámou, přesněji spíše masožravou. Jediné, s čím musíme souhlasit je, že koně opravdu začínají pučet.

Jdeme si tedy tu krásu užít přímo do středu dění! Vyrážíme na vyjížďku do přírody nebo chcete-li pokus o trénink v terénu. Koník hezky šlape kupředu, je plný energie, což se nedá říci i o mně. Než se naplno ponoříme do té přenádherné oázy potkáme silniční značku STOP. Nikdy jsme tu neviděli jediné auto, které by zastavilo. Nejedná se totiž o žádnou frekventovanou či nepřehlednou vozovku, vlastně je to skoro polní cesta, nicméně můj kůň tu každé jaro poctivě zastavuje. Potom co míjíme onu značku, masožravý strom, kámen, pytlík, posed, podivně velký list, podivně malý list, hnědou hroudu hlíny a černou hroudu hlíny, tak se úspěšně dopracujeme k naší “cválací“ louce. Vše se zdá být nakonec krásné a možná i pomyslím na to, že kolem sebe opravdu mám tu nádhernou oázu.

 Jenže objevil se pes. Pes, který měl úplně stejnou šedo-bílou barvu jako náš Šmudla ve stáji. Pes, jehož velikost byla srovnatelná se Šmudlovou a troufám si odhadovat, že to snad byl nějaký Šmudlův vzdálený příbuzný, jak mu byl podobný. Na základě toho, že náš mazák Šmudla, který může všem koním ve stáji skákat pod nohama jakkoliv, ale nikdo se ho přesto nevyleká (pozor! toto platí jen na území stáje), a také na základě výše uvedených informací, tedy stejné barvy, velikosti a snad i kříženeckého původu, si můj kůň vyvodil, že se jedná o zvíře, které ho do pár vteřin spolkne. A ještě se tak nestalo jen z toho důvodu, že 30 cm vysoký hladový pes vymýšlí tu nejlepší strategii, jak zahájit ukrutný boj o potravu. To by mimo jiné znamenalo především to, že už by on ,chudáček koníček, nikdy nedostal svůj kyblík s nápisem MOJE JÍDLO. A taky už by nikdy neviděl svého Šmudlu ve stáji, který je jeho nerozlučný kamarád a taky … no zkrátka sto důvodů proto, aby vzal nohy na ramena. Pes otočil hlavu, zadíval se na nás – 3 ... 2 ... 1 ... TEĎ – jeden kozel, druhý kozel (děkuji Ježíškovi za novou přilbu) … a prý se potkáme doma u sena.

Diagnóza zvaná jezdectví #3

Jak se rodí koňáci ? #1

Diagnóza zvaná jezdectví #3

Jak se rodí koňáci ? #1

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.