Westernové ježdění - Freestyle Reining
"Kdybych nemusel mít na svého koně na závodech páku, tak jezdím..." "Nebaví mě jezdit na koni s udidlem, jinak bych na závody klidně jezdil..." "Nejraději jezdím na koni, který nemá nic na hlavě..." I takovmi zdůvodněními někteří vysvětlují, proč je na závodech nevidíme. Pokud by však chtěli jezdit western, mají možnost v jedné velmi speciální a náročné disciplíně, která je otevřena pro všechny hravé a kreativní jezdce.
- 4 po sobě následující spiny vpravo i vlevo
- 3 zastavení (sliding stopy)
- levý i pravý přeskok
Všechny prvky jsou bodovány podle reiningových pravidel a jezdec tak za ně může obdržet kladné i záporné hodnocení i penaltové body.
Povinné prvky se mohou v úloze opakovat i vícekrát, než je předepsaný minimální počet. V tom případě jsou dosažené body opět připočítávány nebo odečítány v kolonce pro povinné manévry a podílejí se na jejich konečném hodnocení.
Jízda je povinně doprovázena hudbou a trvá maximálně 4 minuty. Hudbě musí odpovídat choreografie jízdy. Dobře sladěná jízda s hudbou zvyšuje dojem z jízdy a pomáhá plusovému ohodnocení.
Je povolené používat kostýmy a rekviziy, které nebrání rozhodčímu ve výhledu na koně. Právě důvtipné kostýmy jsou často tím prvkem, který zaujme i laické diváky. Proto se při freestylu prakticky nesetkáváme s jízdou bez převleku, přestože je možné jet i bez kostýmu pouze volnou jízdu na hudbu.
Jezdci mohou být posuzováni pouze pokud jedou na koni obkročmo. Není tedy vhodná jízda v dámském sedu, nebo například zařazování džigitovek, voltižních prvků apod.
Další svobodu dávají jezdcům pravidla, která říkají, že jezdci mohou používat jakékoliv povolené westernové uzdění (tedy nezraňující uzdění předepsaných rozměrů a typů - hackamore, kroužková udidla i westernové páky) a mohou také jet bez uzdění. Uvolnění rukou umožňuje jezdci nejen předvést ovladatelnost koně sedem, ale také dává možnost zapojit ruce nebo nesené předměty do "příběhu".
Ve freestyle bývají jednotlivé manévry obvykle předvedeny méně precizně než v předepsaných úlohách. V běžné úloze se například jezdec při zastavování zrychluje až k předepsané značce a pak se snaží o co nejdelší stop, po kterém musí nechat koně srovnat si nohy. U freestylu je jezdec limitován motivem hudby, zastavuje spíš podle toho, kam až na určitý motiv dojede, a další manévr zahajuje podle dalšího taktu.
Výkon musí být dobře sladěný s hudbou, jezdec neriskuje, že kůň ztratí v manévru rovnováhu.
Z jízdy se stává tanec.
