Andalusie koním zaslíbená

Žádná jiná země světa nemá tak hluboce zakořeněnou jezdeckou tradici spojenou s tisíciletým chovem koní jako španělská Andalusie. A tato tradice žije dodnes, ať již při tradičních španělských oslavách zvaných fiesta, které se neobejdou bez přítomnosti jezdců na krásných koních nebo ve stávajícím chovu koní. Aktivní jezdce pak láká tisíce kilometrů dlouhá síť honáckých stezek zelenými lesy přes zdánlivě nekonečné pláže až po obrovské louky, na kterých se pasou býci pro býčí zápasy

Právě neuvěřitelná rozmanitost je tím, co dělá z vyjížděk v koňském sedle v Andalusii nezapomenutelný zážitek. Od stříbřitě modré mořské hladiny je to k nejvyšší hoře Sierry Nevady necelých sto kilometrů. Na většině území se nachází unikátní chráněná příroda, od Pyrenejského národního parku na severu, až po největší národní park Evropy Coto Doňana na jihu Andalusie.

 

Bohatství země i historie

Rozmanitá a proměnlivá krajina Andalusie leží na samém jihu Španělska a vlastně i Evropy, protože ji od afrických břehů dělí pouhých čtrnáct kilometrů. Region se rozprostírá v trojúhelníkovité oblasti atlantického pobřeží mezi Gibraltarem, Huelvou na západě, hraničící s Portugalskem, a Rondou na východě. Částečně autonomní oblast je plochou i počtem obyvatel srovnatelná s Rakouskem, ale patří k nejchudším v Evropě. Ovšem historie Andalusie, stejně jako příroda, je nesmírně bohatá. Její první obyvatelé byli Féničané se svou vysoce rozvitou kulturou, kteří zde již ve 12. až 8. století před Kristem založili kolonie Cádiz, Almunécar a Málaga. Cádiz je dokonce nejstarší, nepřetržitě osídlené město západní Evropy. Tyto kolonie se následně dostaly pod nadvládu Kartága, pak Římské říše, po Římanech přišli Vandalové a západní Gótové. Ovšem výrazný otisk zde nechali Arabové, jejichž expanze do jižního Španělska začala v roce 711 a v Emirátu Granada vydržela až do roku 1492. Andalusie je tedy částí Španělska, která byla nejdéle pod islámským vlivem. Zvláště Córdoba představovala významné kulturní centrum jak pro Evropu, tak pro islámský svět. Andalusie byla bránou do Evropy a přinášela zásadní novinky a změny v matematice, astronomii, medicíně či filosofii. Muslimové tolerovali křesťany a židy, pokud platili řádně daně. Po roce 1492 se vše změnilo, židé a muslimové měli volbu mezi smrtí a útěkem, cenné arabské památky a písemnosti byly zničeny a inkvizice potlačila veškeré svobodné smýšlení. Dnes je oblast proslavená býčími západy, flamengem, olivovým olejem, sherry a okouzlující krajinou.

 

Na návštěvě u andaluských koní

My jsme vyrazili do Andalusie především za koňmi, jejichž chov zde založili právě arabští uchvatitelé. Na Pyrenejském poloostrově se koně nacházeli samozřejmě i před arabskou invazí, ale podobali se spíše portugalským poníkům typu sorraia. Základ plemene andaluských koní, jak je známe dnes, položil až dovoz berberských a arabských koní muslimskými nájezdníky. Moderní andaluský kůň je jakousi odlehčenou a jemnější verzí berberského koně.

Současně se starobylým plemenem se na pyrenejském poloostrově vyvinula i celá jezdecká škola, kterou dnes známe pod názvem španělská nebo španělská vysoká jezdecká škola. Původním účelem byl výcvik válečných koní pro rytíře a bojovníky na koni a kladl důraz na obratnost koně a zvláštní cviky jako školní skoky, které byly v boji zblízka velmi účelné. Poznávacím znakem pro španělskou školu je vysoký stupeň shromáždění koně s důrazem na obratnost a hbitost.

 

Španělská jezdecká škola

Díky několika rodinám a královským dvorům se toto kulturní dědictví podařilo zachovat dodnes. Španělskou vysokou jezdeckou školu můžeme obdivovat i ve Vídni nebo v Cadre Noir ve Francii. Ve Španělsku a v Portugalsku mělo ale zachování tohoto jezdeckého stylu praktické pozadí. Skvěle vycvičení koně se zde používali při býčích zápasech. Španělská jezdecká škola rozlišuje kromě vysoké školy (Alta Escuela) ještě druhé odvětví, které se využívá v praktickém ježdění honáků dobytka (Doma Vaquera) a býčích zápasníků (Rejoneo). Ovšem nečekejte, že Doma Vaquera má něco společného v honění se za kravami. Jde o velmi elegantní jezdeckou disciplínu, která se vyznačuje harmonií mezi jezdcem a koněm a jemnými pobídkami. Koně určení k býčím zápasům musí být schopni bleskurychlých reakcí a manévrů, rychlých změn směru, cvalu do stran atd. Do výcviku bývá zahrnuta i práce s dlouhou tyčí jménem garrocha, kterou jezdec drží v ruce a kůň kolem ní provádí sérii obratů, piruet a ustupování. Celý trénink pak připomíná spíše tanec než koridu. Tajemství výcviku, znalosti a tradice se v Andalusii často předávají v rodině z generace na generaci. Jelikož se ale o klasické jezdecké umění a španělskou jezdeckou školu zajímá mnoho lidí a jezdci z konvenčního drezurního sportu hledají možnosti, jak dovést svého koně až k prvkům vysoké školy, stále více rodin otevírá své stáje návštěvníkům. Do Španělska se tak nejezdí jen za památkami nebo sluncem zalitými plážemi, ale také za jezdeckým uměním a výcvikem té nejvyšší kvality.

 

Ve stáji Salvador Salvatierra

My jsme začali naši pouť za koňmi v Andalusii ve stáji Salvador Salvatierra Lopez v Chimeneas. Na zdánlivě nekonečných pastvinách zde vyrůstají z nohatých hříbat silní a krásní Andalusané. V chovu, založeném v roce 1990, se zaměřují na zdravé a kvalitní koně pro drezuru a zápřah. Ideálem zdejšího chovu jsou harmoničtí, vysocí a krásní koně. Z toho důvodu neprodávají hříbata mladší tří let, protože až v tom věku je možné posoudit stavbu těla a tvar hlavy mladého koně. Zaměstnanci nám předvedli hrdé hřebce s impozantní stavbou těla a dlouhými hřívami na ruce, pod sedlem i v zápřahu. Místní perličkou se stal Andalusan s úctyhodnou výškou 187 cm v kohoutku. Mimochodem, dlouhé hřívy jsou zde výsadou hřebců, chovné klisny mají hřívy ostříhané nakrátko pro zjednodušení péče. Součástí hřebčína je i muzeum kočárů, kde jsme kromě nich obdivovali i neuvěřitelně bohatě zdobená sedla a výstroje koní. Není divu, že cena výstroje na jednoho koně může vyšplhat až na 8 000 eur. Španělská sedla jsou hluboká, s vysokou přední i zadní rozsochou, na první pohled vypadají velmi měkce a pohodlně, a tak už jsme se nemohli dočkat, až je vyzkoušíme v praxi. Rozloučili jsme se tedy a zamířili dál k Národnímu parku Doňana.

 

Ve španělském sedle

Ve stáji v Aznalcanar jsme se pak konečně dočkali a mohli vyzkoušet andaluské koně i španělská sedla během dvouhodinové vyjížďky. Naši první Andalusani tak nebyli hrdí hřebci ovládající prvky vysoké školy, ale koně s velmi solidním výcvikem a charakterem. Španělská sedla jsou opravdu tak pohodlná, jak se na první pohled zdají. A vyjížďka mírně zvlněnou krajinou, loukami, piniovými lesy a písčitými dunami v blízkosti nekonečného moře byla fantastická, jen utekla příliš rychle. Své dojmy jsme si nadšeně vyprávěli dlouho do noci na terase hotelu. Po ukázce flamenga nám kulisou byl ptačí zpěv, který jen potvrzoval, že nedaleký Národní park Doňana je evropským rájem ptáků a snem každého ornitologa.

 

Jako ve filmu

Do parku jsme se chystali druhý den, ovšem nejprve nás čekal opravdu nevšední zážitek. V jezdeckém centru Doňana dressage v El Rocio nám po prohlídce stájí zapůjčili koně a my se vydali do městečka El Rocio. Tomu vévodí poutní chrám Ermita de la Blanca Paloma, ke kterému se každý rok koná pouť Romeria de la Virgen del Rocio. Zářivě bílý chrám má koloniální charakter, díky němuž máte pocit, že jste se ocitli někde v Mexiku. Celý dojem ještě posiluje místní westernové městečko se stálými obyvateli. To už jsme opravdu měli pocit, že jsme se ocitli v nějaké kovbojce a jen jsme vyhlíželi příjezd sedmi statečných. Poměrně velká část evropských i amerických westernů se opravdu točí ve Španělsku, i když prý ne v El Rocio.

 

Autem, po vodě i na koni

Po westernové epizodě jsme jen neradi opustili sedla koní a přesedli do terénního minibusu, který nás zavezl hlouběji do národního parku. Národní park Coto de Doňana leží na jihozápadě Andalusie a po rozšíření z roku 2004 zabírá více než 54 tisíc hektarů. Jsou to nejdůležitější mokřady Španělska, většinu parku tvoří tzv. marismas, periodicky zaplavované plochy. Krajina parku je naprosto úchvatná, samá voda, mokřady a písečné duny. Stejně rozmanitá je i místní fauna, zahlédli jsme jeleny a srny, ale i volně žijící koně a krávy. Ovšem Doňana je především rájem ptactva a místem, kde přezimují tisíce ptáků včetně těch nejvzácnějších druhů. Jeleni nebo krávy se zde pasou po kolena ve vodě hned vedle plameňáků. Náš řidič hravě zdolával písečné duny, což byl chvílemi opravdu adrenalinový zážitek, protože ta nejvyšší musela měřit minimálně 30 metrů. Jen neradi jsme se rozloučili a přepluli lodí do města Sanlúcar de Barrameda, kde jsme opět vyrazili do místního jezdeckého klubu. Ve stáji La Arboleda nám zapůjčili koně a vydali jsme se na pláž. Pořádají se zde vyjížďky po pobřeží se zapadajícím sluncem. A cválat na přiježděném a krásném koni s vlající hřívou po písečné pláži, co víc si lze přát? Místní průvodce nám pak hrdě vyprávěl, že na zdejší pláži se konaly nejstarší dostihy světa. Kdo ví, co je na tom pravdy, ale sedět na koni a nerozjet se na takovém místě cvalem, by muselo stát asi hodně přemáhání.

 

Návštěva vojenského hřebčína

Třetí den naší koňské expedice do Andalusie jsme započali návštěvou hřebčína španělské vojenské jezdecké jednotky v Écija. Chov andaluských koní je ve Španělsku dosud pevně spjatý nejen s královským dvorem, ale i s ministerstvem obrany, které například až do roku 2006 vedlo plemennou knihu matek. Nás čekala velkolepá přehlídka koní a oslů. V rámci přehlídky byli koně i osli předvedeni na ruce a lonži, poté následovala skoková ukázka a předvedení koní v kočáře. V rámci prohlídky areálu jsme mohli vidět odebrání spermatu chovného hřebce a jeho následné zpracovaní v laboratoři. K důstojné atmosféře přispívali i hrdí Španělé v uniformách v sedlech andaluských koní, kteří působili jako výkvět světové kavalerie.

 

Hravá energie

Další naše koňské zastavení pak proběhlo v jezdeckém klubu El Caňuelo, kde jsme zhlédli ukázku vysoké drezúry čtyř koní: kromě španělského netradičně i v anglickém stylu, který andaluským koní překvapivě také sluší a sedne. Po představení jsme stylově v kočárech přejeli do další stáje, Entre Toros Y Cabbalos, kde jsme konečně měli možnost se svézt na španělských hřebcích. Je to opravdu nepopsatelný zážitek, když pod sebou cítíte neuvěřitelnou energii společně s ochotou spolupracovat. Hřebci jen čekali na sebemenší pobídku, ale nebylo to čekání koně nabitého energií na záminku vybuchnout, ale chuť pracovat a s určitou mírou hrdé touhy předvádět se. Následně jsme se všichni shodli, že jsme se cítili naprosto bezpečně a vychutnávali si jízdu bez podvědomého strachu z hřebců jako takových.

 

Rozloučení na haciendě

Naší poslední navštívenou stájí byla Hacienda de la Albaida. Malebná stáj s úžasnou polohou v kopcích přímo lákala k delšímu pobytu. My jsme už bohužel neměli prostor pro toulání v sedle kouzelnou přírodou, ale vynahradila nám to prohlídka areálu a předvedení místních hřebců. Zpětně se nemohu rozhodnout, kteří hřebci se mi líbili nejvíce, ale ti zdejší ve mně zanechali v kombinaci s okolní krajinou nejhlubší dojem. Rozloučili jsme se po prohlídce místní sbírky kočárů a postrojů a výborném obědě a zamířili do Córdoby, kde naše cesta končila.

Andalusie je země koním zaslíbená, mít možnost jí zažít z koňského hřbetu byl opravdu jedinečný zážitek. Nádherní andaluští koně jakoby vypadli z oka Španělům samotným, nejprve se hrdě naparují, ale mají srdce na dlani.

 

Andaluský kůň

Andaluský kůň, známý též pod názvem Pura Raza Espaňola, pochází z Andalusie, jižní části Španělska. Je to velmi staré plemeno s líbivým exteriérem, elegantním pohybem a výborným charakterem. Byl oblíbeným koněm králů a šlechticů, podílel se na vzniku celé řady dalších plemen koní. Andaluský kůň je spíše menšího vzrůstu, ale impozantního vzhledu. Krásná hlava s velkýma očima a širokým čelem je nesena dlouhým a silným krkem, který je vysoko nasazený a působí velmi elegantně. Krátké a silné tělo má klenutá žebra a širokou záď. Pýchou Andalusanů je velice bujná hříva a ocas. Nejčastější zbarvení jsou bělouši a grošáci, ale vyskytují se i hnědáci a vraníci. Plemeno se vyznačuje vysokými vznešenými chody a hrdým držením těla. Velmi ohebné zadní končetiny a zároveň kompaktní stavba těla umožňují přirozený pohyb i ve vysokém shromáždění.

Elegantní a okouzlující Andalusani jsou velmi oblíbení i ve filmové branži, připomeňme například Gandalfova Stříbrovlase z Pána prstenů nebo Petrova jednorožce z Narnie.

Soubory ke stažení

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Velký adrenalin v malém balení. Do O2 areny se vrací dostihy poníků

Testujeme MG EHS

Obnova jabloňových alejí

Vychází prosincové číslo Jezdectví 2022

Velký adrenalin v malém balení. Do O2 areny se vrací dostihy poníků

Buďte vždy v obraze s magazínem Jezdectvi.cz.
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a získejte tak nejrychlejší přístup k zásadním novinkám a akcím.

Z odběru je kdykoliv možné se odhlásit.

Jezdectví.cz

Časopis je určen jezdcům, chovatelům a milovníkům koní jakož i příznivcům jezdeckého sportu. Informuje o všech prestižních akcích a dostizích, představuje nové objevy z kruhů závodníků, pořadatelů a chovatelů, ale i ze světa koní.

Důležité odkazy
Naše další projekty
Webové stránky vytvořil 1. Web IT.
Důležité odkazy
Naše další projekty
Jezdectví.cz

Časopis je určen jezdcům, chovatelům a milovníkům koní jakož i příznivcům jezdeckého sportu. Informuje o všech prestižních akcích a dostizích, představuje nové objevy z kruhů závodníků, pořadatelů a chovatelů, ale i ze světa koní.