O čem jsme také psali: Aukce - výhodná koupě nebo předražení koně?
820 000 euro poprvé. 820 000 podruhé. Napětí v hale se stupňuje. Všichni jsou v očekávání. A 850 000 poprvé, podruhé. Hned na to 880 000. Poprvé. 900 000! Poprvé. Podruhé. V sále je absolutní ticho, jsou slyšet jen údivné výdechy diváků. Nikdo další nepřihazuje.
Licitátor Friedrich-Wilhelm Isernhagen zdvihne kladívko, naposledy se rozhlédne a jedním krátkým a úderným 'ťuk' vyřkne ortel nad nejdražším koněm v historii hannoverských aukcí. Slušná suma za tříletého hřebce...
Lemony´s Nicket, letošní tříletý bundesšampion se fotí s novým majitelem, publikum tleská a on-line diváci odchází od svých počítačů otřít pot z čela po neuvěřitelném zážitku.
Cíl pořadatele: přilákat pokud možno ty nejmovitější kupce, vytvořit atmosféru s takovým napětím, až sami nebudete vědět, jak hluboko máte do kapsy. Za předraženou cenu si kupci odvádí koně v několikanásobně nižší hodnotě, organizátoři si mnou ruce. Vážně je tohle podstata aukcí? Ale kdeže...!
To by se nemohly aukce pořádat již od 18. století. To by si koně na aukcích nevybíral Ludger Beerbaum nebo Isabell Werth. To by se mezi aukčními koňmi neobjevil Satchmo, Goldfever nebo Siran. Myšlenka koňských aukcí je trochu někde jinde, nikterak se ovšem nevylučuje se známým rčením, že ´cenu má kůň takovou, jakou jste za něj ochotni dát´.
Aukce ze všech stran
V tématu měsíce přinášíme pohled na aukce očima dvou odborníků – Ing. Tomáše Jandy, který je klíčovou postavou domácích aukcí plnokrevníků (nově navíc starokladrubských koní), v podstatě ho lze označit za znovuzakladatele tradice, která dávno z českého prostředí vymizela. O své zkušenosti se s námi podělila také zástupkyně aukčního týmu hannoverského svazu, Veronika Jiroutová. Oba jsou profesionálové oboru znalí, pohybující se na aukcích několikrát ročně. Dražby pro ně znamenají zdroj (jeden ze zdrojů) obživy.
Přidali jsme také zkušenosti ´z druhé strany´, tedy těch, kdo si koně na aukci pořídili. Třešničkou na dortu jsou nejrůznější zajímavosti související s aukcemi a minirozhovor s licitátorem Mgr. Martinem Cápem. Samozřejmě je aukcí mnoho a celé vydání by nestačilo na jejich představení, zaměřili jsme se tedy na domácí scénu a hannoverské aukce německých sousedů. Doufáme, že se ve vás díky našemu článku najde touha aukci navštívit, protože atmosféra je nepopsatelná a stojí rozhodně za to. Jestli si navíc nějakého koně i vydražíte,to už necháme na vašem vlastním uvážení...:-)
Na domácí půdě
„Na první aukci jsem se dostal asi před patnácti lety a byl to pro mě velmi zajímavý zážitek,“ vzpomíná Tomáš Janda na své začátky. Za poslední léta navštívil víceméně všechny významné aukce anglických plnokrevníků v Evropě, ať už to byli dražby ročků, hříbat, chovných klisen, koní v tréninku nebo tzv. mix aukce, kde je možné koupit všechny kategorie koní. A pak přišel s nápadem, že by se podobná akce mohla zorganizovat také u nás.
„Myšlenka zorganizovat aukci se u mě zrodila již před mnoha lety na základě zkušeností ze zahraničí. Dražby jsou tam nedílnou součástí dostihového průmyslu, ale u nás taková akce chyběla. A nejenom u nás, i v okolních zemích,“ popisuje.
A tak se díky jeho odhodlání mohla uskutečnit již čtyřikrát Středoevropská aukce anglického plnokrevníka (ano, ta která se koná vždy v pátek před Velkou), letos navíc premiérově také Jarní aukce starokladrubských koní. „Tuším, že to jsou jediné aukce koní v České republice. Středoevropská dražba si pomalu buduje místo jako součást třídenního festivalu při VP a získává na prestiži. Velmi dobře již teď plní svou funkci rozhýbat trh s plnokrevníky u nás,“ hodnotí Tomáš Janda. Nedostatkem však stále zůstává nezkušenost majitelů a trenérů s dražbou, která se zatím bohužel podepisuje na její atmosféře. „Dražba starokladrubských koní byla jako první akce svého druhu velmi úspěšná mediálně. Co se počtu prodaných koní týče, tak to již příliš výborné nebylo, ale na první ročník to, myslím, nebylo špatné. Všechny aukce si musí ´vydobít´ své místo a přesvědčit kupce, že je výhodné na nich nakupovat. Každá dražba stojí a padá s kupci a jejich ochotou dražit.“ Koho zajímají čísla, tomu prozradíme, že na dubnové aukci se prodalo osm koní, nejvyšší nabídka zazněla při předvedení čtyřletého hřebce Rudolfo Pastorelly V, dokonce 8500 eur. Průměrně se ´národní památky´ dražily za 5400 eur (asi 130 000 Kč).
Elita za hranicemi
V zahraničí je to jiné. Například populárních hannoverských aukcí se koná kolem deseti ročně, dvě z toho bývají elitní (elitní znamená, že nabízení koně jsou vysoké kvality, čemuž odpovídá i jejich cena). Na poslední, 125. elitní aukci byl nejdražší Lemony´s Nicket (900 000 eur), nejlevnější kůň se dal pořídit za 11 tisíc, v průměru si kupující museli z peněženky vyndat 43 000 eur. „Na aukcích nabízíme koně všech kategorií – od hříbat a chovných klisen, přes körované hřebce až po koně do vysokého sportu. Velmi důležitou sortou koní jsou ale i koně na rekreační ježdění. Skladba koní kopíruje poptávku na trhu a amatérští jezdci z celého světa tvoří velkou část aukčních zákazníků,“ představuje Veronika Jiroutová.
„Ceny koní kopírují situaci na trhu. Na aukci je důležité odjíždět se střízlivým pohledem na věc, to znamená, vědět co chci a kolik jsem ochotný zaplatit. Berete-li v potaz průměrnou cenu koní uvedenou ve statistikách, je nutné mít na paměti, že tu značně navyšují nejdražší koně. Většina koní se pohybuje v cenové relaci 10 - 20 tisíc euro, což je částka v našich podmínkách reálná. Nejdražší koně bývají draženi za astronomické částky a většinou jde o plemenné hřebce, kteří putují do profesionálních stájí,“ dodává.
Férové, tržní ceny
Proč jsou aukční haly narvané k prasknutí? Co je důvodem, že se nákup koní všech plemen touto cestou těší oblibě mezi jezdci, chovateli a majiteli po celém světě? „Nákup a prodej koně na dražbě skýtá řadu výhod, kvůli kterým ve vyspělých dostihových zemích prochází 90 procent plnokrevné populace na prodej dražebním ringem,“ popisuje Tomáš Janda. „Z hlediska prodávajícího představuje dražba unikátní možnost předvedení koně širokému spektru potenciálních zájemců z domova i zahraničí, pro kupce zase znamená šanci zhlédnout maximální počet koní na jednom místě a možnost srovnání. Konfrontace prodávajících a kupců přináší férové, tržní ceny.“
V zásadě se shoduje se zkušenostmi Veroniky Jiroutové. „Když vyjedete shánět koně do Německa přes inzerát, nemůžete si být jisti, že natrefíte na seriózního prodejce a s vracením pak bývají potíže. Na rozdíl od toho na aukci vždy kvalita koní odpovídá jistému standardu, máte garanci zastřešenou prestižní chovatelskou organizací a hlavně se s koněm můžete seznámit,“ přidává další výhody. Seznámením má na mysli 2 – 3 týdny před aukcí, kdy můžete koně pozorovat ve stáji, při tréninku a po dohodě si je samozřejmě také vyzkoušet.
Další podstatnou a nedocenitelnou výhodou je možnost nahlédnout do zdravotní složky každého koně, kterého má aukční veterinář v péči po několik týdnů – během tréninku se vedou podrobné zápisy o jeho zdravotním stavu. „Kromě rentgenů a veterinárního vyšetření není problém se zeptat, proč má daný kůň zrovna ten typ udidla, zabandážovanou nohu a podobě. Jezdec vám rád odpoví. „ Lidé se často domnívají, že nákup koně na aukci je tak trošku nákup ´zajíce v pytli´. Přijedu-li ale kupovat koně do soukromé stáje, často tam najdu vyčištěného nachystaného koně. Na aukci ale můžete přijít do stájí kdykoli a pozorovat veškerou manipulaci personálu s koňmi. Zdravotní problémy koní by v podstatě ani nebylo dost dobře možné před kupci zatajit.“
Navíc jsou veterinární vyšetření samozřejmě zdarma. Nezdá se to, ale při shánění koně na vlastní pěst vás tato nutnost může vyjít vcelku draho. Není to o tom, že vám jezdec bude nutit koně, kterého zrovna jezdí. Cílem celého aukčního týmu je objektivní a nestranné posouzení. Jenom spokojený zákazník se na aukci vrátí, proto je naším cílem, ne abyste zde utratili co nejvíce peněz, ale abyste domů odjížděli spokojení s koněm, který je pro vás ideálním partnerem. Právě na důvěře a spokojenosti jsou aukce založené, jinak by nemohly fungovat tak dlouho,“ vysvětluje Veronika Jiroutová.
V neposlední řadě je dražba pro všechny zúčastněné strany prestižní záležitostí. Sehrává roli jedinečné prezentace chovu ať už plnokrevníků či teplokrevníků, tak i špičkové společenské události.
Riziková koupě?
Abychom však byli realističtí – i na aukcích hrozí kupujícím některá rizika. Na co si tedy dát pozor? Jak jsme uvedli výše, je velkou výhodou možnost vyzkoušení koní. Bylo by naivní si myslet, že každý kůň bude mít jednoho zájemce. Nebude, a protože jich bude hned pět, šest, deset i víc, může několik jezdců různé váhy a rozličných jezdeckých zkušeností napáchat na koni víc stresu než užitku. Zejména pokud máme na mysli mladší koně... Někteří z nich aukční ´maraton´ neprostojí a v den aukce je již neuvidíte, na jiné náročné dny mohou dolehnout až po příjezdu domů.
Další věc, kterou je třeba mít na paměti, a to zejména pokud vaše jezdecké schopnosti nejsou na úrovni olympijských :-): aukční jezdci jsou (na rozdíl od vás) zkušení a v jejich zájmu je předvést koně v tom nejlepším světle, což se jim pravděpodobně podaří. Těžko srovnávat vlastní schopnosti s jejich – a právě proto někdy úžasné chody nebo skokové schopnosti zůstavají ´na hranicích´... Samozřejmě, ne u každého koně jsou právě ohromující pohyb nebo bezmezné skokové schopnosti tou největší devizou. „Spousta koní putuje amatérským jezdcům, kde je jezditelnost, charakter a schopnost učit se daleko důležitější než chody Totilase,“ připomíná Veronika Jiroutová. „Nádherně vypadající kůň by byl v podstatě neprodejný, kdyby se s prvním amatérem zakousl do udidla a vozil ho po aukční hale dle své libosti.“
Setkat se můžete i s názorem, že koně z aukce jsou předražení. Jenže ono tak úplně neplatí, jak nám objasnil Tomáš Janda. „Nevím, zda toto může platit u koní sportovních, ale u dostihových obecně ne. Kůň může být předražený z aukce i ze stáje, jenže na aukci dosáhne takové ceny, jakou za něj někdo byl ochoten nabídnout, takže je to férová tržní cena v danou chvíli. Spousta koní pak na aukcích stojí třeba jen 1000 euro, takže rozhodně nejsou předražení. Je pravda, že někteří lidé tento mýtus, že koně na dražbě jsou dražší, v hlavě mají - a to je asi důvod, proč se tolik koní prodává před nebo po aukci. Ale vůbec to neplatí, protože většina těchto koní je pak prodána za rezervní ceny a někdy i vysoko nad nimi! Každý rok se setkávám s mnoha koňmi, u nichž si majitelé myslí, jak výhodně nakoupili před nebo po aukci. Já ovšem vím, že rezervní cena byla mnohem nižší než ta,za kterou pak koně koupili...“
Jak se „dělá“ aukce
Obsáhnout odpověď na tuto otázku je v rámci omezeného prostoru nemožné. Tomáš Janda nám prozradil alespoň obrysy této náročné činnosti – pro lepší představu o množství úkolů a povinností bude bohatě stačit. „Pokusím se velmi stručně, přestože odpovídat by se na tuto otázku dalo skutečně hodiny. Věcí, které se musí zařídit, je opravdu velká spousta. Zejména se musíme řídit zákonem o dražbách. Je třeba zajistit všechny právní, ale i veterinární podmínky. Je také třeba zařídit vše po technické stránce, lidské zdroje, reklamu, katalog, licitátory, prodávající, kupující a tak dále.“ Uveďme, že koně do aukce sháněl a shání skoro výhradně přes osobní kontakty. „Na začátku to byla skoro jediná cesta, protože bylo prodávající třeba přesvědčit, že dražba má smysl, a pak formou reklamy, vydáváme třeba dražební noviny, které rozesíláme emailem. Klíčovým faktorem pro úspěšnou aukci jsou kromě dobré organizace dva předpoklady: mít dobré koně a hlavně kupující.“
Veronika Jiroutová je součástí celého aukčního týmu. „Náš tým se skládá z několika administrativních pracovníků, kteří sedí přímo v místě svazu v kanceláři, zákaznického centra, jezdců a trenérů zodpovědných za výcvik a kontakt s koňmi. Všechno se nachází ve Verdenu, nejen sídlo svazu, ale i stáje a haly.“
V Německu vybírá aukční koně z velkého množství specializovaná komise. „Pro chovatele je ctí mít koně na aukci. Je to takové ´razítko kvality´ jejich chovu,“ říká Veronika Jiroutová.
Samotná dražba pak probíhá v mateřském jazyce, přidávají se i další - například naše Středoevropská probíhala současně v češtině i angličtině, kladrubská dokonce ještě v němčině a je skutečně obdivuhodné, jak licitátoři plynule přechází mezi jazyky, hlavně ve chvílích, kdy jde o čas... Licitátor (tedy ten, kdo uvádí celou aukci, kdo řídí příhozy a ´odklepává´ konečnou cenu, udržuje publikum v pozornosti a dodává aukci napětí) má v průběhu aukce mozek zapnutý na 110%...
Sold! Verkauft! Prodáno!
Vždycky je důležité mít na paměti, že pokud dražím koně na dané aukci, musím se řídit stanovenými pravidly a zákony - hodí se je nastudovat. Rozdíly vychází nejen z místa pořádání, ale také dle potencionálního využití koní i cenových relací.
V den dražby jsou koně s přidělenými čísly předváděni publiku, buď na ruce nebo pod jezdcem. „V katalogu naleznete cedulku s hannoverským logem, kterou zvednete, pokud chcete přihodit na právě předváděného koně. Je to velmi rychlé, začíná se na čtyřech tisících euro, ale cena je během chvilky někde jinde, hlavně u elitních aukcí,“ popisuje Veronika Jiroutová. Na českých aukcích stačilo se jednoduše přihlásit - pro lepší přehlednost bylo před tribunami umístěno několik pomocníků, kteří o příhozech informovali licitátora.
A pak už stačí jen přihazovat a doufat, že se vám povede vydražit vámi zvoleného jedince. A někteří, pravda, stojí nemálo...
„Zatím nejdražším koněm prodaným u nás byla na prvním ročníku Středoevropské dražby Siran za 620 000 Kč. Udělala velkou reklamu jak kupující stáji Agrobyškovice, tak dražbě,“ vzpomíná Tomáš Janda. Zapomenout nemůžeme ani na All about Sama, jehož cena byla zhruba poloviční. Prodal se na letošní aukci v Pardubicích a hned dva dny nato udělal radost novému majiteli vítězstvím ve velkém dostihu při VP.
Ať už se rozhodnete jet na jakoukoliv aukci, ať už zůstanete u nás nebo se vydáte za hranice, přejeme vám příjemný zážitek a co nejméně přihazujících! Nebo alespoň co nejméně majetných...
