Filip Minařík vystavoval ve Francii
Kulturní projekty jsou nedílnou součástí spolupráce partnerských měst. Jejich prostřednictvím se navazují a prohlubují vazby mezi kulturními institucemi, sdruženími a umělci samými. Po loňské úspěšné výstavě fotografa Karla Cudlína ve francouzském Mions dostal letos nabídku k prezentaci mladý umělec Filip Minařík.
Jeho obrazy s dostihovou tematikou jsou ceněny pro věrnost zobrazení, zachycení dynamiky a atmosféry dostihového sportu. Chápe koně nejen jako ušlechtilé zvíře, ale především jako věrného přítele a pomocníka člověka. Kůň je pro něj symbol, kterým oslavuje harmonii přírody a života.
Vernisáž výstavy obrazů Filipa Minaříka na Salonu de Printemps Festiv Art, jehož kurátorkou byla Monique Chapat, se uskutečnila 17. března v Centre culturel Jean-Moulin v Mions v rámci oficiální návštěvy delegace z Prahy 20.
Absolvent Mistrovské školy uměleckého designu v Praze v oboru užitá malba se výtvarné činnosti věnuje od dětství. Od roku 1998 se účastní výstav s pražskou galerií Equiart, kde také poznal svou pozdější manželku, rovněž malířku a koňařku. Společně pak cestovali za koňmi i uměním do Irska a Anglie, vystavovali v přední irské galerii sportovního umění Redmond Fine Art, odkud se jejich práce dostaly do nejvyšších dostihových kruhů. Nejvíce si ale Filip Minařík cení účasti na Salónu britských malířů koní v Londýně v roce 2007, kde byl jeho obraz oceněn časopisem Horse and Hound titulem Nejlepší dostihová malba roku.
„Dostihová tématika procvičí malíře ve všem, čemu se dosud naučil: ve figurální malbě, krajinomalbě i v malování zvířat. Nejčastěji pracujeme s manželkou na portrétech koní, ale malujeme samozřejmě i jiná témata. Mým největším malířským vzorem je Sir Alfred J. Munnings,“ říká Filip, který se snaží skloubit dohromady své tři vášně: jezdectví, malování a divadlo. „Koním a výchově jezdců se věnuji hlavně ve své jezdecké škole Minarik Dressage na Benešovsku. Dříve jsem jezdil dostihy, ale po těžkém pádu moje kariéra dostihového jezdce skončila. Nyní se věnuji hlavně drezuře, při níž člověk dlouhodobým tréninkem poznává své nedostatky i dobré vlastnosti a snaží se je uvést v harmonii s vlastnostmi koně, což je ale malířsky nezobrazitelné,“ vysvětluje se smíchem Filip.
Herectví jej provází rovněž dlouho. Začínal v Dětském divadelním studiu, poté hrál v dětské roli dvě sezóny v divadle ABC. Od roku 1997 působí s přestávkami v Divadle Horní Počernice v souboru Právě začínáme. Ve Francii není poprvé; v rámci kulturních vztahů mezi Prahou 20 a Mions si zde zde spolu s kolegy z divadelního sdružení zahrál v minulých letech v představení s názvem Výtečníci a vloni v rámci festivalu amatérského divadla v dramatizaci pohádky H. Ch. Andersena Sněhová královna.
“Přijetí a pohostinnost našich francouzských přátel je vždycky vřelé, pokaždé pro nás připraví zajímavý program. Tentokrát kromě výletu do Savojska, k jezeru Bourget, nebo prohlídky slavného města Lyonu jsem byl nadšen prohlídkou papežského paláce v Avignonu. To byl fantastický zážitek, a to nemluvím o výtečné kuchyni, která nejen že skvěle chutná, ale navíc je i zdravá,“ popisuje Filip čerstvé dojmy z návštěvy ve Francii.
Vraťme se ale k jeho výstavě na Salonu de Printemps, kde se každoročně kromě francouzských amatérských umělců představuje i jeden zahraniční host. Filip Minařík vystavil čtrnáct pláten - olejů a akrylů s tematikou dostihového prostředí. Vedle zcela nových obrazů zde byly k vidění i ty z pobytu v Irsku a Anglii.
“Snažím se vyjádřit hlavně pohyb koní, změť barev a adrenalin dostihů, a také zajímavou kombinaci přírody s absolutní civilizací, kterou pohled na dostihy nabízí. Chci, aby mé obrazy nejen vyjadřovaly atmosféru tohoto sportu, ale aby byly především symbolem privilegia soužití lidí s koňmi a přinášely všem radost,“ uvedl Filip Minařík při vernisáži pro lyonský deník Le Progrès, který přinesl následujícího dne o mladém umělci a jeho výstavě obsáhlý článek.
Dana Mojžíšová
Foto autorka a archiv Filipa Minaříka
