Interview s idolem Ben Maher
Interview se stříbrným medailistou z letošního mistrovství Evropy a vítězem Super Grand Prix Prague Playoffs, Benem Maherem.
foto: Tomáš Holcbecher
Bene, letos jste měl skutečně skvělou sezonu. Vyhrál jste tři Grand Prix série Longines Global Champions Tour (v Londýně, Římě a New Yorku) a stal se celkovým vítězem LGCT žebříčku 2019. Jste stříbrným medailistou z letošního mistrovství Evropy a vítězem Super Grand Prix Prague Playoffs.
Na co z této sezony nejvíce vzpomínáte?
Nejoblíbenějším momentem této sezony pro mě byla Praha, a to hned z několika různých důvodů. Během sezony jsem dosáhl s Explosionem mnoha úspěchů, ale loni v Praze to nebyla jeho nejlepší soutěž. Jako jezdec se vždy snažím zlepšovat a bylo pro mne hodně osobní, abych dokázal připravit koně a přivést ho do Prahy ve skvělé kondici tak, abychom vylepšili náš výsledek z roku 2018. Druhým důvodem je, že aréna v Praze je úžasná. Myslím, že publikum bylo již druhým rokem fantastické. Když nastupujete do finálového kola v mé situaci, jako poslední startující bez čistých kol vašich konkurentů, je to vždy velké napětí a tlak. Vyhrát je vždy úžasné! Nicméně pokud vyhrajete takovýmto stylem, v takovéto aréně a ihned po dokončení parkuru víte, že jste zvítězil, je to naprosto nezapomenutelný okamžik.
V Super GP v Praze jste dosáhli nejlepšího výsledku z prvního kola, což vás zařadilo na konec startovní listiny kola druhého. Je to velký tlak? Jak jste se cítil, když jste vstoupili do arény pro druhé kolo? A co pro vás toto vítězství znamená?
Ano, samozřejmě jsem cítil tlak. Jet jako poslední v druhém kole nebyla původní taktika, ale vzhledem k tomu, že Explosion je od přírody rychlý kůň, vyšlo to v můj prospěch a v druhém kole mi to umožnilo hrát více na jistotu, dokončit čisté kolo, které bylo kolem vítězným. Taková situace s sebou samozřejmě přináší hodně stresu, jsem nervózní jako všichni ostatní, ale je to spíš pozitivní stres nebo nervozita. Věřím své přípravě a svému tréninkovému programu a věřím v Explosiona, dává mi velkou důvěru. Normálně jsem na začátku parkuru lehce nervózní, ale jakmile najíždím na první skok, všechno ze mne spadne, soustředím se na svou práci a dávám jí všechno. Nyní mám také více zkušeností, takže je využívám ve svůj prospěch.
Váš tým London Knights se stal vítězem žebříčku Longines Global Champions League v roce 2019 a vy jste také soutěžil v sérii Poháru národů za národní tým Velké Británie. Porovnáte-li týmové soutěže s individuálními, jaký je mezi nimi největší rozdíl pro vás jako jezdce?
Je vždy skvělé reprezentovat svou zem, to je to, o čem jsem snil, když jsem vyrůstal. Longines Global Champions League je novější formát a přináší zcela jiný zážitek, jezdíme v týmu s Olivierem Philippaertsem, Martinem Fuchsem, mými přáteli z různých zemí, což jsem nikdy nemyslel, že by bylo možné. Je to jiný pocit. Jakožto manažer týmu London Knights se cítím zodpovědný také za ně a je má práce udržet jezdce pohromadě a udržet je motivované a spolupracující jako jeden tým. Měli jsme několik neúspěchů. Myslím, že náš tým vyhrál, protože se všichni můžeme spolehnout na velmi dobré koně. A věřím, že jsme také vyhráli i proto, že se nikdy nevzdáváme bez boje, i když se věci pokazí. To je něco, co se mi v soutěži týmů líbí, že máte více šancí.
Jak byste popsal Explosiona jen třemi slovy?
Mám čtyři: Je koněm mého života!
Předpokládám, že vaším hlavním cílem pro příští sezonu jsou olympijské hry, ale co budete dělat v příštích několika týdnech?
Tento týden závodím zde na Rolex Grand Slamu v Ženevě a pak zamířím na tradiční závody v Londýně v Olympii. Explosion bude podle plánu skákat tady v Grand Prix v Ženevě a pak bude mít více než dva měsíce dovolenou. Je vždy skvělý zážitek jezdit doma v Londýně a těším se na to. Kromě Explosiona mám s sebou v Ženevě i pár mladších koní, kteří se mnou budou pokračovat do Londýna. Opravdu mne baví příprava mladých koní a mám radost z jejich pokroků a doufám, že jsou to koně, na které se můžete těšit příští rok.
O Vánocích se chystám trochu jíst a trochu odpočívat a užívat si svátky se svým okolím. A dát si trochu volno od závodění.
Jak jste již řekl, býváte před velkou soutěží nervózní. Jak se vyrovnáváte se stresem? Máte před soutěží nějaké rituály, abyste se uklidnil a dokázal se plně soustředit?
Jsem nervózní, protože chci být tak dobrý, jak jen dokážu, chci jet, jak nejlépe to umím, a chci maximalizovat své šance na úspěch. Nebojím se, že udělám chybu nebo že se něco pokazí – něco, co nedokážu zvládnout. Věřím, že nejlepší jezdci na světě jsou ti, kteří dokáží zareagovat a udělat správnou věc, když se něco pokazí, jsou schopni učinit rychlé rozhodnutí a přizpůsobit svou jízdu situaci. Ani ti nejlepší jezdci neodhadnou pokaždé tu správnou vzdálenost, rytmus nebo tempo, ale to, jaké rozhodnutí jste schopni učinit v takovéto situaci a jak jste schopni při jízdě vnímat svého koně, z vás dělá skutečně dobého jezdce a přináší úspěch.
Důvěřuji svému tréninkovému programu a plánování. Občas se podívám na video s daným koněm. Málokdy sleduji negativní videa, zhlédnu je jednou nebo dvakrát, abych se poučil. Pokud jsem s daným koněm nezávodil dva nebo tři týdny, dívám se vždy na dobrý parkur, dobrou vzpomínku, abych si osvěžil některé věci, které si musím u tohoto koně pamatovat, a udělal si správný plán. Než vstoupím do kolbiště, vždycky si projdu plán, srovnám si vše znovu v hlavě. Vím přesně, jak chci začít a jak chci dokončit, a snažím se tento plán dodržet do posledního detailu. Pokud se mi podaří dodržet plán a držet se dobrých rozhodnutí, zvýší to obvykle moje šance na úspěch.
Máte mentálního trenéra / sportovního psychologa? Myslíte si, že to může být důležité?
Já osobně žádného nemám. Někteří moji studenti mentální kouče využívají a já si myslím, že je to výhoda. Osobně jsem mentálně velmi silný člověk. Vždy se snažím být při jezdění soustředěný a pozitivní a pokaždé si stanovuji cíle velmi, velmi vysoko a snažím se za nimi jít a splnit si tyto sny. Se stejným přístupem připravuji i tréninkové programy svých studentů – učíme se a trénujeme jako tým, velmi pozitivně. Mí ošetřovatelé, moje sekretářka, moje managerka, moje přítelkyně, všichni chtějí vyhrát a pro mě je to velmi důležité. Obklopuji se lidmi, kteří chtějí vyhrát stejně jako já, od člověka, který řídí věci doma, po ošetřovatele, který nasedlává koně před závodem. To je podle mého mé mentální koučování.
Máte nějaké kondiční trénink v tělocvičně? Pokud ano, myslíte si, že je to důležité?
Ano, myslím, že kondiční trénink je důležitý. Považuji jej za mnohem důležitější nyní než v době, kdy jsem začínal jezdit. Teď jsem musel po nějakou dobu kondiční trénink zcela vynechat. Mám dlouhodobé potíže po zranění zad, které jsem si způsobil po pádu z koně v Americe před šesti, sedmi lety. Léčení proběhlo v pořádku, ale od té doby bojuji s bolestí. Několikrát mi opichovali záda, aby mne udrželi „v chodu“, ale letos zejména přes léto jsem často trpěl silnými bolestmi. Nevím, kolikrát jste měla příležitost mne vidět, ale někdy při prohlídce parkuru napadám na jednu nohu a cítím silné bolesti i při jízdě na koni. Začátkem ledna mám naplánovanou malou operaci, která snad vše napraví, a pak budu pokračovat v posilovně. Myslím, že zejména posílení středu těla a rovnováha jsou pro jezdce nejdůležitější. Nemyslím si, že jezdci musí chodit do posilovny a zvedat velké váhy. Musíte být konkrétní v tom, čeho chcete dosáhnout, a mít poradce nebo trenéra, který vám pomůže toho dosáhnout. V našich stájích využíváme osobního trenéra. Nemám sice tolik studentů, ale všechny povzbuzuji, aby na kondiční tréninky chodili. Osobně si myslím, že jsem zdaleka tolik necvičil, když jsem byl mladší, ale v rámci našeho tréninkového programu tomu dávám opravdu velkou podporu.
Zranění, o kterém jste mluvil, je tedy to vážné z roku 2013. Mají bolesti vliv na jízdu na koni?
Letos ano, i když to byl úspěšný rok, ztrácel jsem sílu v pravé noze. Za posledních pár týdnů se to zlepšilo, ale bez lednové operace to nepůjde a doufejme, že mi to dá lepší kvalitu života.
Jaká je vaše každodenní rutina ve stájích?
Letos jsem byl doma celkem asi jen 40 dní. Nebývám doma moc často, ale o to víc jsem si užil ten nedávný luxus, kdy jsem tam byl celý týden, bylo to báječné. Stáj začíná ráno v 7:30, kydání, krmení, já obvykle začínám jezdit kolem 8:30. Máme počítačový systém, do kterého se ukládá plán minimálně den předem. Koně jsou očíslovaní, takže ošetřovatelé a zaměstnanci vědí, co a kdy mají dělat. Plánujeme tak také programy jednotlivých koní. Většinou jezdím maximálně 5 koní denně, ne více. Jakmile skončím na jednom, je další už připraven. Odpoledne téměř nejezdím, končím většinou kolem jedné nebo druhé hodiny. Vzhledem k tomu, že nebývám moc často doma, trávím odpoledne bud pomáháním s tréninkem, u kancelářské práce nebo dohánění logistické stránky věci. Stáj se zavírá v 17:00 – chci, aby personál měl svůj život a také aby koně mohli v klidu odpočívat a neměli lidi ve stáji celou noc.
Viděla jsem fotku vás a Scotta Brashe ze soutěže dvojic v roce 2015 v Olympii v kostýmech, máte rád tyto typy soutěží?
Ve skutečnosti to nebyla kostýmní soutěž, byla to soutěž dvojic a já a Scott jsme se rozhodli dostat do toho trochu vánočního ducha a oblékli jsme se, což nikdo jiný neudělal. Bylo to celkem vtipné a nejsem si jistý, že nás někteří z ostatních jezdců pochopili, proč jsme to udělali, ale publiku se to opravdu líbilo, a to, že se nám navíc podařilo vyhrát, byla krásná tečka. Myslím, že je důležité se bavit, žijeme velmi vážným životem, vždy se snažíme být tím nejlepším, čím můžeme být, a někdy zapomínáme, že je důležité se bavit a užívat si to, co děláme.
Kdybyste nemohl dělat parkurové skákání, jakou jinou jezdeckou disciplínu byste dělal? A kdybyste nemohl jezdit vůbec, jaké jiné povolání byste si vybral?
Nemám rád žádné jiné jezdecké disciplíny, ale kdybych si musel vybrat, tak pravděpodobně dostihy. Jasně jsem na ně příliš velký, resp. vysoký, ale vybral bych si dostihy. A pak asi drezuru.
Kdybych měl dělat jiný sport, rád bych byl pilotem F1, a kdybych musel mít práci mimo sport, věnoval bych se stavbám a renovacím domů. Ne úplně jako stavitel, spíš architekt nebo projektant.
V několika rozhovorech jste řekl, že nepocházíte z koňské rodiny. Dělal jste nějaké další sporty, když jste byl mladší? Jak jste se dostal k ježdění na koni?
Ano, to je pravda. Ve škole jsme hráli hokej, ragby, fotbal, dělal jsem všechno, bylo to OK, ale nijak jsem nevynikal a už jako malý jsem věděl, že chci jezdit. Moje máma měla hobby koně na víkendové vyjížďky. Jako malý jsem dostal shetlandského poníka, a tím to začalo. Líbilo se mi ježdění a dostal jsem tu správnou podporu. Začal jsem u shetlandského poníka a tak to šlo dál přes první parkurové soutěže až tam, kde jsem teď.
Jste velmi zkušený a úspěšný jezdec a jste vzorem pro mnoho lidí. Máte nějakou dobrou radu pro ty, kteří by jednoho dne chtěli dosáhnout podobných úspěchů?
Jistě, věřím, že pokud bude člověk tvrdě pracovat a zůstane pozitivní, dostane svou šanci. V průběhu mojí kariéry se spousta věcí nepovedla a musel jsem bojovat, nevzdat se a snažit se věci dělat líp a být lepší. Takže moje rada, ať už jde o parkurové skákání nebo jakoukoli jinou oblast života, je, pokud něco opravdu chcete, měli byste jít za svým snem, měli byste tvrdě pracovat, a díky tomu se pak vaše sny stávají skutečností.
„Bylo mi ctí vést telefonický rozhovor s Benem Maherem na jeho cestě do Ženevy,“ říká nakonec Valentýna Kuková, která rozhovor s hvězdným Benem Maherem vedla.
Vyhrát je vždy úžasné! Nicméně pokud vyhrajete takovýmto stylem, v takovéto aréně a ihned po skončení parkuru víte, že jste zvítězil, je to nezapomenutelný zážitek.
Než vstoupím na kolbiště, vždycky si projdu plán, srovnám si vše znovu v hlavě. Vím přesně, jak chci začít, a jak chci skončit, a snažím se tento plán dodržet.
Myslím, že je důležité se bavit, žijeme velmi vážným životem, vždy se snažíme být tím nejlepším, čím můžeme být, a někdy zapomínáme, že je důležité se bavit a užívat si to, co děláme.
Medailonek Bena Mahera
Text Martin Štorkán | Foto Tomáš Holbecher
Jezdec Ben Maher s koněm Explosion W byli stejně jako v loňském roce hlavními favority soutěže Super Grand Prix při závodech Prague Playoffs. Hvězdný Brit ale na rozdíl od loňska, kdy dojel pátý, letos neponechal nic náhodě a po dvou čistých jízdách zdvihl nad hlavu pohár pro vítěze. Vítězství v Praze se jistě zařadí k největším úspěchům Maherovy už tak dost bohaté kariéry.
Jezdit začal v osmi letech a postupně se otrkával na ponících. Po dokončení střední školy ve městě Saffron Walden se dostal do tréninku k britské jezdkyni Liz Edgarové a následně strávil dva roky ve Švýcarsku, kde se učil od olympijského medailisty Beata Mändliho. Jako mladý jezdec byl pak součástí týmu, který v roce 2004 přivezl zlaté medaile z evropského šampionátu.
Úspěchy v kategorii mladých jezdců ho rychle katapultovaly do britské seniorské reprezentace, s níž se zúčastnil i olympijských her v Pekingu (2008) a v Londýně (2012). V hlavním městě Velké Británie se domácím dařilo a jako britský tým po šedesáti letech získali zlaté medaile. Tehdy osmadvacetiletý jezdec díky tomu obdržel slavný Řád britského impéria. „To, co se nám povedlo, naprosto překonalo veškeré naše očekávání. Ukázalo se, že pokud budeme spolupracovat jako tým, šance na dobrý výsledek bude vždycky velká. To je lekce, kterou jsem si z Londýna vzal a kterou si s sebou vezmu i na příští hry do Tokia,“ popsal pocity ze své druhé olympiády Maher.
Právě na olympiádě v Japonsku bude chtít jezdec londýnský úspěch zopakovat a tentokrát by rád přidal úspěch i v kategorii jednotlivců. V Tokiu by se měl představit se zmíněnou týmovou jedničkou Explosionem. „Když ho lidé sledují při skákání, neuvědomují si, jak velký kůň to ve skutečnosti je. Velcí koně často bojují s menšími kolbišti, Explosion je ale velmi lehký, citlivý a obratný. Proč Michael Phelps plave rychleji než ostatní? Má postavu přesně uzpůsobenou k plavání a to je podle mě i hlavní devíza mého koně,“ vyzdvihl Maher pro britský list Telegraph kvality svého nejúspěšnějšího svěřence, který nedávno změnil majitele. Nadále však bude tvořit dvojici se „svým jezdcem“.
Kvůli olympijským hrám bude šestatřicetiletý Maher Explosiona šetřit, neobjevil se s ním tedy ani na prosincových závodech v londýnské Olympii. Do pořádného tréninku se ryzák dostane až v březnu. „Soustředíme se hlavně na olympiádu. Je to divné, protože na klasických závodech soutěžíme o velké sumy peněz, ale na hrách se o peníze nejede, a přesto je účast na nich něco, o čem jsem snil už jako dítě. Teď sním o vítězství,“ říká možná nejzářivější hvězda světového parkuru.
Foto: Tomáš Holcbecher
