Náhlý odchod Michaela Quinklera

Ze soboty na neděli 8. 8. 2010 příliš brzy (ve věku 61 let) opustil řady trenérů a jezdců spřežení německý závodník a dřívější reprezentant Michael Quinkler z Wuppertalu. Stalo se tak v rámci mistrovství Německa mladých jezdců spřežení ve Viernheimu, kde byl ještě aktivně zapojen do zázemí závodů. Tato informace se dotkne hlavně kladrubského a slatiňanského hřebčína, kam již od první poloviny 90. let minulého století jezdil pravidelně trénovat...

Michael Quinkler se do ČR dostal jako vyslanec německého vozatajství na pozvání německých přátel, kteří přemýšleli, jak pomoci Národnímu hřebčínu v Kladrubech n. L. Kromě mnoha tréninkových dní a plánů, byla velkým přínosem i stáž  Petra Vozába a Jiřího Škodného v Německu. Osud šiřitelů jakékoliv vzdělanosti bývá dosti složitý a tak i dny spolupráce s NH Kladruby byly v závěru 90. let sečteny. Naštěstí ne však pro další jezdce a tak i řada nehřebčínských závodníků využila tréninku a rad M. Quinklera (např. na Nové Americe, či přímo na závodech…). Od roku 2003  Michael Quinkler opět pokračoval v občasném v tréninku (víceméně za hubičku) a to až do roku 2008. M. Quinklera do Čech velmi často doprovázel pan L. Droemot (otec výborného závodníka Luise D. v soutěžích čtyřspřeží pony).

Od dostihů ke spřežení
Jezdecká kariéra Michaela Quinklera zahrnuje téměř všechny jezdecké disciplíny. Jezdit začal velmi záhy na ponících. Později se věnoval rovinovým i překážkovým dostihům – jako amatérský jezdec startoval v Düsseldorfu, Hannoveru, Krefeldu, Baden-Badenu atd. Když nastaly problémy růstu – nejprve výška a potom váha, přesedlal na soutěže všestrannosti, jichž se účastnil jak na národní tak později mezinárodní úrovni. Současně se věnoval  klasickým skokovým soutěžím (do T) a drezuře (do S).
Pak nastal čas, kdy ho zaujalo zapřahání a to trvalo do poslední chvíle jeho života. Od roku 1968 do roku 1975 bylo těžké se rozhodnout, kterou disciplínu upřednostnit, a tak někteří koně startovali v kočárové soutěži, pak se nasedlali  a šli třeba drezuru. Od roku 1975 do roku 1980 se Michael Quinkler věnoval soutěžím spřežení a honům, od roku 1980 pouze spřežením. Na mezinárodních závodech dosáhl M. Quinkler kolem 60 vítězství, umístění nesčítal. Nejvíce si cenil vítězství v Cáchách.

Trenér
Řadu let se věnoval tréninku, výchově a výcviku nových jezdců spřežení, pravidelně 2x ročně pořádal kurzy jízdy spřežení, nejčastěji pro dvoj- a čtyřspřeží, působil v roli rozhodčího a je nositelem německého zlatého jezdeckého odznaku.
V rámci výcviku jízdy se spřežením prošlo „jeho rukama“ kolem tisícovky jezdců či těch, kteří potřebovali alespoň poradit. Úspěšně trénoval například Dr. Sonntaga  či Luise Droemonta se čtyřkou poníků, kteří byli velmi úspěšní na mistrovství Německa i světa, dále Josefa Riedigera (2. místo na mistrovství Německa či Jürgena Goettera. Také se věnoval dvojspřežím z Lucemburska Mathiasovi Henkiesovi a Cloudu Malgetovi, kteří se již několikrát úspěšně zúčastnili MS. Nejvíce ho mohly těšit úspěchy dvojnásobného mistra světa v soutěžích jednospřeží Thorstena Zarembowicze, který u něho začínal.
Michael hodně spolupracoval se svými přáteli např. s Ludwigem Weinmayerem či s Bernhardem Duenem (otcem Reinera) a jak mohl, jezdil se stále se učit do Nizozemí ke světové jedničce T. Velstrovi.

Conny a Honza
V otcových šlépějích již řadu let kráčí jeho dcera Cornelie a patří k nemnoha ženám, které jsou schopny v soutěžích čtyřspřeží úspěšně závodit či předvádět odvážná vystoupení na různých show či ukázky v rámci velkých výstav, včetně Equitany.
Velmi mnoho udělal Michael Quinkler pro česká spřežení také tím, že umožnil Janu Jelínkovi absolvovat několikaleté teoretické i praktické vzdělání, takže ten podle pravidel německé jezdecké federace složil všechny zkoušky až po tu nejvyšší, což je učitel jízdy se spřežením. A Honza má naštěstí schopnost a trpělivost předávat nabyté zkušenosti a vědomosti novým zájemcům o jízdu se spřežením. Díky Michaelovy jsem se mnoho o této nádherné disciplíně dozvěděla i já a tak jsem mohla před pár lety připravit příručku Spřežení pro každého.

Vietchen
A protože byl Michael Quinkler  povahy dobrosrdečné a optimistické, byl by rád, kdybychom na něho vzpomínali s úsměvem na rtech. K tomu nám může pomoci i drobná epizodka ze závodů, jichž absolvoval stovky: Manželé Helga a Michael Quiklerovi se dostavili na sekretariát závodů spřežení k nahlášení svého příjezdu. Milá paní tajemnice je má již dávno zapsané. Michael jí povídá: Vždyť jsme u vás ještě nebyli. Načež se mu dostane odpovědi: Vy ne, ale váš pes Vietchen tu už byl…

Lenka Gotthardová