O čem jsme také psali: Alkohol za otěžemi

Bez sklenky vína, oroseného půllitru, barevného koktejlu nebo bez štamprle s nápojem, jež při nalévání nádherně řetízkuje, si většina populace nedokáže správnou oslavu snad ani představit. A pro oslavu jsou různé důvody, jedním z nich může být setkání s přáteli nebo dobrý sportovní výkon. Pak se nemůžeme divit, že jezdecké prostředí je pro popíjení ideální. Je však normální spojovat sport, respektive zacházení s živými zvířaty, s konzumací alkoholu? Navíc hranice mezi rozverným popíjením a zdraví ohrožující závislostí se poněkud rozpíjí… Tomuto tématu jsme se věnovali loni v únorovém Jezdectví.

Text Pavlína Záhorová
Foto Christiane Slawik

Alkohol za otěžemi

Bez sklenky vína, oroseného půllitru, barevného koktejlu nebo bez štamprle s nápojem, jež při nalévání nádherně řetízkuje, si většina populace nedokáže správnou oslavu snad ani představit. A pro oslavu jsou různé důvody, jedním z nich může být setkání s přáteli nebo dobrý sportovní výkon. Pak se nemůžeme divit, že jezdecké prostředí je pro popíjení ideální. Je však normální spojovat sport, respektive zacházení s živými zvířaty, s konzumací alkoholu? Navíc hranice mezi rozverným popíjením a zdraví ohrožující závislostí se poněkud rozpíjí…

Morální doping

Byla by lež, pokud bychom tvrdili, že problém zvaný alkohol se objevuje pouze v jezdectví. Sportovci obecně jsou k nadměrné konzumaci alkoholu náchylní, často ho používají jako takový morální doping. Léčí si jím své chmury z nevydařeného výkonu a dopřávají si ho na kuráž. Tento článek rozhodně nevznikl proto, abychom zde mohli sáhodlouze moralizovat, nicméně podobně, jako jsme si položili ruku na srdce na stránkách dubnového tématu o kondici jezdce, ani v tomto případě nelze říci, že bychom se my, jakožto jezdci, mohli pyšnit čistým štítem.
Sport není jen o docházení na tréninky. Pokud to se sportem myslíte vážně, měli byste mu přizpůsobit celý svůj životní styl. Nemá význam zde hovořit o nějaké sebekázni a odříkání, ale stejně tak, jako se zřejmě s většinou z vás shodneme na tom, že alkohol nepatří za volant, nepatří ani za otěže (potažmo za opratě). Své o tom ví také bývalá drezurní jezdkyně, dnes trenérka a rozhodčí Mgr. Věra Jáchimová: „Čas od času se v médiích začne probírat, zda nezměnit nulovou toleranci alkoholu u řidičů. Za celou svou kariéru jsem ovšem nikdy neslyšela, že by se podobné téma objevilo v pravidlech jezdeckého sportu. Na veřejné komunikaci je kůň považován za dopravní prostředek. Ale na závodech? Koně většinou nejsou na veřejné komunikaci, ale pohybují se mezi lidmi. Mohou být tedy jezdci pod vlivem? To je asi jako když traktorista jezdí po poli – není na veřejné komunikaci, tudíž si může popít?“

Štamprle na kuráž

Dále nám Mgr. Jáchimová vypráví vlastní zkušenost s opilcem na závodech: „Že si jezdci dávají štamprli na závodech na přivítanou, na kuráž, na přátelství, na rozloučenou – zcela běžný obrázek. A co proti tomu může dělat rozhodčí? Upřímně řečeno – nic. Nevím, jak je to v ostatních sportech, ale pravidla jezdeckého sportu tento problém neřeší. Zažila jsem před lety tuto situaci, kdy při drezurní volné úloze jel jezdec totálně opilý. Když skončila hudba, byl jeho kůň zrovna zády k rozhodčím. Jezdec si asi poslední špetkou střízlivého rozumu uvědomil, že je něco špatně, koně otočil – a tak alespoň pozdravil čelem k rozhodčím. Nejenže jezdec degradoval sám sebe, ale v podstatě i drezuru jako takovou, a s tím vlastně celý náš sport. K tomuto jezdci jsem poté přivedla službu konajícího lékaře, který mi do zápisu o závodech potvrdil, že jezdec jevil známky opilosti. Ovšem tím to skončilo.“

Nebezpečný hazard

Pročpak se nepoučíme z Dostihového řádu, v němž se jasně píše: „Dostihová komise je vprůběhu dostihového dne oprávněna přezkoušet kteréhokoliv jezdce dostihových koní na přítomnost alkoholu pomocí dechové zkoušky. Postup provedení zkoušky a vyhodnocení jejích výsledků je stanoven zvláštním předpisem. Pokud se prokáže koncentrace vyšší než 0,1 promile, nesmí se jezdec dostihových koní zúčastnit žádného dalšího dostihu dostihového dne.“ Jaký to má asi důvod? Na takovou otázku zná odpověď i žák základní školy – protože je to nebezpečné. Alkohol má vliv na naše reakce, v krizové situaci se člověk pod vlivem zkrátka nedokáže chovat dostatečně pohotově a neúměrně se tak zvyšuje riziko zranění jezdce a ohrožení okolí. To samozřejmě platí nejen pro dostihy a jezdecké závody, ale stejně tak i pro tréninky, vyjížďky, ošetřování koní, zkrátka pro všechny situace, kdy s tak velkými zvířaty přijdete do styku. Nehledě na to, že pokud vcházíte do stáje po propité noci, dejte si pozor na reakce některých koní. Podobně jako to můžeme pozorovat i u jiných zvířat, také někteří koně nesnáší zápach alkoholu, a tak si raději držte odstup. Charakteristický odér může vmžiku vyvolat agresivní reakci.

Alkoholismus – nemoc duše

Mnohem větší problém pak nastává při dlouhodobém užívání alkoholu, jež hraničí nebo dokonce už spadá do problému zvaného alkoholismus. O tom již více psycholožka Mgr. Anna Rybářová: „Většinou se za všeobecně přijímanou a ještě zcela nezávadnou či dokonce i zdraví prospěšnou dávku alkoholu považuje 1 pivo denně, případně 2deci vína, či 0,5 deci tvrdšího alkoholu na den. Záleží ovšem také na hmotnosti a metabolismu jedince. Alkohol začíná být vážným problémem v momentě, kdy zasahuje do osobního i profesního života jednotlivce, například na kvalitě a kvantitě odvedené práce, kvůli alkoholu přichází pozdě do zaměstnání nebo nepřijde vůbec, ztrácí své zájmy, blízké a přátele, leckdy dokonce i rodinu. V té době však již většinou bývá pozdě. Kdy tedy rozpoznat onen nebezpečný okamžik počínajícího problému s alkoholem? Zpravidla to bývá v momentě, kdy se alkohol stává každodenním společníkem i jakousi berličkou, a kdy se nám zdá, že s jeho ‚pomocí‘ jde vše lépe.“
Nebudeme chodit kolem horké kaše – kdo z vás nezná alespoň jednoho jezdce, trenéra, případně ošetřovatele, kterému znemožnila jeho záliba v alkoholu činnost? Většina z vás pravděpodobně nebude muset dlouho přemýšlet… Bohužel pravidlem zůstává, že čím víc se člověk dostává do problému, tím méně je ochotný s ním bojovat. V takovém případě je velmi důležitý úsudek okolí. Pohybuje-li se takový člověk v prostředí, kde je nadměrná konzumace alkoholu běžná, ba dokonce vyžadovaná, není jednoduché se vznikajícímu alkoholismu ubránit.


„Někdo chlastá celý život a nic se mu nestane.
Proč?
Protože ten jeho kopec je strašně vysoký.
On prostě celý život popíjí a furt leze nahoru.
Bohužel nikdo z nás neví, jak ten kopec máme vysoký….“

Vzpomínáte na Nohavicovu teorii alkoholového kopce?