O čem jsme také psali: Bez dobrého koně neuspěje ani ten nejlepší jezdec

Tjarka Nagela znají mnozí jako „ďábelského jezdce“ nahánějícího na sklonku své kariéry bleskurychlými jízdami v rozeskakování strach kdekomu včetně světových jedniček. V roce 2010 měli čeští příznivci skokového sportu příležitost se s ním osobně seznámit při sérii soustředění určených přípravě trenérů, z nichž první proběhlo ve dnech 4. - 7. března ve Svinčicích. A tak jsme pro vás před třemi roky připravili s Tjarkem rozhovor - připomenout si ho můžete právě dnes v tomto článku.

Tjark Nagel (57)

- ženatý, dvě děti: Svenja a Bjorn (Bjorn je známý skokový jezdec, který v současné době závodí za Ukrajinu a zúčastnil se za ní i mistrovství světa v Cáchách, kde obsadili v Poháru národů 4. místo. Svenja závodila jako juniorka a mladá jezdkyně, startovala dokonce na mistrovství Evropy, v současné době ale jezdí již jen příležitostně.); do rodinného týmu patří i Marita, která svému manželovi pomáhá s vyřizováním kancelářských prací

- před 4 roky předal rodinný podnik ve Friedrichskoogu svému synovi a rok poté ukončil svou závodní jezdeckou kariéru - koním se ale věnuje nadále, vlastní tři (jednoho z nich jezdí Bjorn, další dva jiný jezdec), dále trénuje a pracuje s mladými koňmi v hřebčíně P. Schockemöhleho

- během své kariéry získal řadu vítězství, sám si nejvíc cení titulu vicemistra Německa

Před pár lety jste svůj podnik předal synovi, jaké jsou tedy nyní vaše aktivity?

Poté, co jsem prodal svého posledního úspěšného koně Cashe, stál jsem před rozhodnutím, co budu dělat dál. Bohužel jsem tehdy neměl ve stáji žádného nadějného koně, s nímž bych mohl navázat na své dosavadní úspěchy nebo který by mě motivoval k novému začátku. Proto jsem se rozhodl svou závodní kariéru ukončit. Rozhodně se však nenudím. Trénuji juniory a mladé jezdce ve svém okolí, doprovázím je na závody a jezdím též na závody, kde startují moji koně. Mimoto doprovázím na závody maďarskou jezdkyni Mariann Hugyesz, která jezdí mého bývalého koně Cashe: zúčastnila se s ním mistrovství Evropy a tento rok plánuje účast na Světových jezdeckých hrách v Kentucky. Jeden čas jsem trénoval také současného mistra Evropy Kevina Stauta, mimo to trénuji v Polsku a 2 – 3 dny v týdnu strávím v hřebčíně Lewitz Paula Schockemöhleho.

V čem spočívá vaše práce v tomto hřebčíně?

V hřebčíně Lewitz ve východním Německu chová Paul Schockemöhle své koně. Ročně se zde narodí 400 hříbat. Já jsem zodpovědný za práci s mladými koňmi, od obsednutí až po přípravu na první závody. Pracujeme vždy s 50 koňmi. Ke konci této fáze výcviku rozhodnu, kteří z nich jsou již tak daleko, že mohou být představeni na závodech. Připravím skupinu 9 až 18 koní, ta je pak převezena do Mühlenu a tam se s nimi pracuje dál. Poté zařadím do výcviku odpovídající počet nových, „čekajících“ koní. Vybírám také ty, kteří nejsou pro další výcvik vhodní. Tuto skupinu si poté prohlédne Paul sám a rozhodne, kteří z nich se prodají přímo v Lewitzu (hřebci a valaši). Klisny jsou v Lewitzu vždy předtím, než jsou zařazeny do výcviku, připuštěny. Pokud se později nějaká nehodí do sportu, podíváme se, jaké dala hříbě a je pak buď zpětně zařazena do chovu, nebo se používá jako klisna pro přenos embryí. Ti nejlepší koně se prodávají na aukci P.S.I. pořádané Paulem Schockemöhlem a Ulrichem Kasselmannem. V poslední době na této nejvýznamnější aukci prodávají až na několik výjimek koně z vlastního chovu.

Na jaké ze svých vítězství nejraději vzpomínáte?

Asi na titul vicemistra Německa. Zážitkem byla také účast na olympiádě v Barceloně, kam jsem jel jako náhradník a která měla neopakovatelnou atmosféru. Důležitá pro mě byla také vítězství u nás v Holštýnsku, kde se konají každý rok dva velké závody, v Neumünsteru a Kielu, jež chce každý jezdec vyhrát – a mně se to podařilo. Ovšem zůstalo ještě hodně závodů, které se mi bohužel vyhrát nepovedlo.

Kterého jezdce z mezinárodní jezdecké scény považujete za výjimečného?

Je několik jezdců, od nichž bych chtěl různé vlastnosti mít, od každého něco. Esteticky je to samozřejmě Marcus Ehning, který cválá vždy pravidelně a pěkně to vypadá, ať již jede pomalu nebo rychle. Úspěšní jsou však i jiní, např. bratři Whitakerové, slavící úspěchy celá desetiletí s různými koňmi, Ludger Beerbaum a jeho management koní, Franke Sloothak, Ian Millar, Philippe Rozier…

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít skokový jezdec?

Musí mít především ctižádost a cit a tyto vlastnosti skloubit, mít závodního ducha a dokázat závody psychicky zvládnout, mít dobré nervy a zůstat přitom člověkem. Úspěch se časem určitě dostaví, ale pokud zrovna nemáte dobrého koně, nemůžete si úspěchy vynutit.

Na jakého ze svých koní nejraději vzpomínáte?

Vzpomínám na Doreen, to byl můj první kůň do opravdu velkých soutěží. Později se zúčastnila olympiády s Janem Topsem. Pak to byl Bonito, který startoval na olympiádě s Dirkem Hafemeisterem, Leroy Brown, Cash. Tyto vynikající koně jsem měl vždy v 10letém rytmu. Do současné doby se toho hodně změnilo, ale myslím, že na Doreen budu mít vždycky ty nejlepší vzpomínky.

Existuje na světě kůň, který by vás přesvědčil ještě jednou začít?

Ano, ale bohužel jsou z finančního hlediska nedostupní. Je to například Hickstead, Ninja, nebo Shutterfly v jeho nejlepších letech.

Jaké vlastnosti musí mít podle vás špičkový skokový kůň?

Samozřejmě sílu a elasticitu, pozornost a rychlé reakce, ale nejdůležitější je ochota podávat výkon. Koní s vynikajícími schopnostmi je ve světě mnoho, ale nejsou to koně pro každého, často podávají výkony pouze s profesionálním jezdcem. Daleko cennější je pro mě charakter, ten dělá rozdíl mezi dobrým a vynikajícím koněm.

Jak vypadala příprava vašich koní mezi závody?

Mně nejlépe vyhovoval 14denní rytmus, pak jsem byl já i koně nejlépe ve formě. Mezi závody jsem moc netrénoval: většinou v úterý před závody trochu gymnastiku, aby měli koně sílu, a in-outy pro zlepšení reakcí. (Pro vaše trenéry zde však mám poznámku – při trénování řad in-out je důležité nároky nepřehnat, jinak dostanou koně strach z kombinací.) Větší pauzy mi neseděly, většinou při nich člověk trénuje příliš mnoho, nebo příliš málo. Každý kůň je jiný, jeden potřebuje 2 dny před závody pauzu, jiný může skákat ještě v pátek před závody.

Co doporučujete našim trenérům při přípravě jezdců a koní?

Stavět řady skoků vždy o něco kratší, než jsou vzdálenosti na závodech. Tím se koně lépe podsadí a naučí se podsazeně odskakovat. Na závodech pak koně vždy lépe cválají a řady jim budou dobře vycházet. Dále je dobré nesnažit se v tréninku zabránit koni udělat chybu, jenom tak se může učit. Důležité je pracovat na maličkostech a trénovat samostatné skoky, občas je však nutné do tréninku doma zařadit závodní parkur, aby se kůň i jezdec naučili neztratit v průběhu parkuru přehled.

Nyní tedy přejděme k prvnímu z řady soustředění zde v České republice – co říkáte k jeho organizaci?

Byl jsem příjemně překvapen možnostmi areálu ve Svinčicích, všechno bylo výborně připraveno – boxy, hala, dostatek překážkového materiálu, ubytování, všechno bezvadně klapalo. Příště bych jen doporučoval, aby soustředění probíhalo pouze 3 dny, protože na některých koních již byla ke konci znát únava. Bylo by dobré také pracovat venku, jako příprava na venkovní sezonu. Byl jsem také příjemně překvapen zájmem účastníků i diváků.

Co říkáte k úrovni účastníků?

Především se mi líbilo, že se soustředění zúčastnili junioři, mladí jezdci i senioři, protože se tak mohli mladí od těch zkušenějších učit. Potěšilo mě, v jakém stavu byli zúčastnění koně, byla na nich vidět péče a dobrý trénink. Vaši seniorští jezdci, kteří se zúčastnili soustředění, se mohou v klidu srovnávat s evropskou i světovou špičkou. Jenomže jak se říká, kůň bez jezdce zůstává koněm, ale jezdec bez koně je jenom člověk, čímž chci říct, že bez dobrého koně nemá ani ten nejlepší jezdec šanci uspět. Junioři a mladí jezdci se ještě musí učit, chyběla mi trochu drezurní proježděnost jejich koní. Všeobecně bych mohl těmto jezdcům vytknout to, že jezdí příliš na vnitřní otěži, čímž jim koně vypadávají ven a mají blokovanou vnitřní zadní nohu. Dále by měli jezdci sedět víc rovně, ne tak v předklonu, aby měli koně více před sebou.

Jaký byl program soustředění?

První den jsem se chtěl seznámit s úrovní jezdců a koní, zkoušel jsem jejich prostupnost a narovnání ve dvou krátkých řadách na tři a čtyři cvalové skoky, poté jsme skákali řady na 4,5 a 6 cvalových skoků, kde měli jezdci počet cvalových skoků dodržet. Třetím cvičením byla vlnovka o třech obloucích přes malé kolmáky, kde byla prověřena schopnost jezdců a koní doskakovat na správnou nohu a procválat obrat. Druhý den jsme se zaměřili na zlepšení prostupnosti a tréninku kombinace na stěně, která činí koním často problémy. Třetí den byl odpočinkový, někteří koně pracovali pouze drezurně, ostatní skákali 5 křížků na velkém kruhu, mezi nimiž měli zachovat pravidelný rytmus. Zde se nejvíce u juniorů a mladých jezdců projevily nedostatky v ovládání koní. Poslední den jsme postavili parkur, který odpovídal Velké ceně Wiener Neustadt z roku 2008, pouze na nižších výškách. Všichni účastníci dokázali tento parkur bez velkých potíží překonat, což mě velmi potěšilo.

Na závěr si neodpustíme otázku – v pátek jste navštívil galavečer Český kůň, který pořádala naše redakce. Jak se vám vlastně na Žofíně líbilo?

Byl jsem skutečně ohromen jeho atmosférou a organizací, považuji za vynikající, že se jednou za rok sejdou sponzoři, majitelé koní a jezdci, neboť na závodech k tomu většinou příležitost není. Klobouk dolů, co se vám zde podařilo zorganizovat.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další soustředění.
Iva Eisermannová


Čtyři dny ve Svinčicích

Tjark Nagel se ocitl ve Svinčicích díky projektu Olympijské solidarity „Rozvoj trenérské struktury“, který přidělil českému jezdectví Mezinárodní olympijský výbor (další informace na str. 87). Nejdříve se sice tato akce v zápisech VV ČJF objevila jako soustředění pro jezdce ve věku 16 – 21 let, poté manažer předložil seznam 14 juniorů a 8 mladých jezdců, nakonec však bylo nominováno 5 juniorů, 5 mladých jezdců a 5 seniorů a bylo zdůrazněno, že projekt je primárně zaměřen na vzdělávání trenérské základny. Zajímalo nás tedy, jak hodnotí seniorští jezdci význam čtyřdenního tréninku s T. Nagelem. „Celé soustředění bylo velmi přínosné. Ne, určitě nikdo během čtyř dní nečekal nějaké převratné metody nebo poznatky, Tjark trval na všeobecně známých základních principech tréninku, ovšem projevila se německá důslednost, takže kladl velký důraz na dodržování maličkostí, které však ve svém důsledku ovlivňují výkon dvojice. Velkou část hodiny věnoval uvolňování koně a vyžadoval, abychom ke skoku přivedli koně uvolněného s podsazenou zádí v pravidelném rytmu. Mnoho našich jezdců se totiž soustředí na přesné přivedení k odskokovému bodu a ztrácejí rytmus. Po skoku jsme museli mít koně opět hned pod kontrolou, aby nájezd na následující skok opět splňoval všechny uvedené Tjarkovy požadavky. Já jsem si naschvál vzal koně, s nimiž pracuji kratší dobu, a Tjark je hned velmi přesně odhadl a dobře mi poradil. A samozřejmě je také dobré, když trenér občas připomene věci, jako je třeba nedívej se na zem a podobně….:-)“, okomentoval trénink Zdeněk Žíla (Al Campo, Accelerator). Také další jezdci, jichž jsme se dotazovali, hodnotili soustředění z jezdeckého hlediska pozitivně a podobnými slovy. Ovšem soustředění je vlastně určeno trenérům a cvičitelům, takže jsme se zajímali spíše o pohled účastníků z pozice učitele ježdění. Většinou totiž každý z těchto seniorských jezdců (A. Opatrný, N. Roučková, J. Luža. Z. Zelinková i citovaný Z. Žíla) zase předává své jezdecké zkušenosti dalším jezdcům. Z počtu diváků, kteří se během 4 dnů ve Svinčicích vystřídali podle údajů ČJF 55 trenérů a 37 cvičitelů, by člověk usuzoval, že zájem o sledování práce špičkového trenéra je velký. Ovšem jak nám potvrdili sami jezdci, je třeba, aby trenéři dokázali získané poznatky správně použít v praxi, a určitě nestačí, když se přijedou podívat na jeden výcvikový den či odpoledne. Natož na den poslední, kdy je sice člověk naučen ze závodů, že se děje to nejzajímavější, ovšem poslední den tréninku se již jen předvádí výsledek učení, ne cesta, kterou se k němu došlo.

Zdena Motyginová


Několik tipů Tjarka Nagela

Jakou práci byste doporučil před závody, existuje nějaká gymnastická řada, která se pro přípravu na závody obzvláště hodí?

Nejvíce se hodí řada in-out, která zvyšuje rychlost reakcí předních i zadních nohou, práci hřbetu a dává mu sílu. Pro většinu koní používám také řadu oxerů se vzdálenostmi 6,20 – 6,30 – 6,40 m, která koně pěkně uvolní a dodá jim sebedůvěru v překonávání kombinací.

Jak vypadal denní režim vašich koní?

Koně pro nejvyšší soutěže chodili ven 3x denně, dopoledne pracovali drezurně, nebo jsem s nimi trénoval gymnastiku. Odpoledne šli vždy buď na trenažér, nebo do kolotoče a navíc ještě strávili 1 – 2 hodiny v paddocku. Někdy šli místo odpolední práce na vyjížďku.

Je pro koně vhodná pauza mezi závody, jak by měla být dlouhá a jaká má být její náplň?

Pauza, pokud se pro ni jezdec rozhodne, by měla být minimálně 4 – 8 týdnů. V té době bych s koňmi neskákal, zapojil bych víc práce v terénu, paddock, výběh, ale doporučuji s nimi nadále drezurně pracovat na tom, co jim dělá potíže. Pokud bych je úplně „odstavil“, sundal jim podkovy a pustil do výběhu, bude jim 4 – 6 týdnů trvat, než si po takové pauze opět vytvoří ztracené svaly a budou tak gymnasticky proježděni, jako byli před přestávkou.